Cesta do Říma (2015)

To je pokus o umění nebo tvůrci přeskočilo? Ten film má 2 výhody, je trochu jiný než většina filmů (ale koukatelné to není) a na absolventský film tam je pár známých herců. Ale nevýhody daleko převažují. Už scénář je dost divný, jsou tam scény které jsou úplně mimo. Že tam pár cestujících odvypráví svůj nudný a dost divný příběh je třešnička na dortu. Je tam mnoho divných dialogů a celkově to působí opravdu jakoby si tvůrce předtím něco šlehl.

Je to velmi zvláštní film, ale i přesto se mi moc líbil. Od začátku je jasné, že film sám sebe nebere moc vážně, zkrátka ví, že jeho zápletka je stupidní a i když jsem některé její části vůbec nepochopil, tak mně náramně pobavila. Tím ale nechci říct, že je celý film stupidní, různě si hraje s náboženským symbolismem a je v něm několik myšlenek, nad kterými se dá hluboce zamyslet. Prezentace filmu je fantastická, myslím si, že styl natáčení má eveokovat styl styrých černobílých filmů, tím jak jsou všechny záběry statické a scény v autech jou natáčeny před green-screenem, ani by mi nevadilo, kdyby byl film černobílý, dokonce bych řekl, že bych černobílou verzi ocenil mnohem více. Herecké výkony byly všechny schválně dřevěné, Václav Hrzina byl až moc dřevěný, ale jinak mi herecké výkony nijak nevadily. Hudba byla taky výborná, svým stylem perfektně komplimentovala absurditu celého filmu.8/10

Navzdory celkové absurditě si mě film na začátku získal a vypadalo to dokonce na čtyři hvězdy, ale jakmile se děj začal přesouvat do vlaku, tak s ubíhajícími minutami jsem přestával chápat a zmocňoval se mě neustálý pocit "Co tím chtěl autor říct?". Ani v samotném závěru se nedočkáme nějakého náznaku zlepšení. Ta kvalita jde každou minutu níž a níž, až zklouzne do naprostého bizáru.30%

Pobavilo mě zde mnoho vtipných hlášek a postřehů. Film natočil Polák, absolvent pražské FAMU. Styl - začíná to jako vtipná nadějná groteska, pak je to surreální road movie se změtí výjevů citací, symbolů a hlubokomyslně se tvářících výroků o pomíjivosti a věčnosti. Vše je na pomezí aranžovaných snů a absurdního divadla včetně neměnné herecké dikce. Režisér sice vykazuje nespornou obrazovou kulturu v čele se záběry dívčiny tváře. Světec slyší „Svatý Antoníne, nebuďte tak svatej“.

Pásmo absurdních dada skečů s dost ujetým, ale chytrým humorem a stylová hommage koženkovému kupé. Trošku pokulhává zasazení do rámce, ale na co vlastně absurdní film potřebuje rámec, že. Některý kousky zas tak vtipný nejsou, pár jich není vtipných vůbec, ale u většiny jsem se smál, občas i řval smíchy. Ty nápady a hlášky jsou pure genius. A je strašně příjemný zjistit, že něco tak originálního se může natočit i u nás.„Ale my přece nejsme dopraváci a navíc jsme v cizině!“ „Dopraváci jistě ne, ale také máme své morální povinnosti vůči celému světu.“:)