Černý korzár (1976)

Černý korzár je film, pro který mám prostě slabost. Ano, je to strašně naivní, ale právě díky tomu hrozně roztomilý a kouzelný. Hudba je naprosto úžasná, pocit dobrodružství je silný, herci se do rolí neskutečně hodí a akce tu nechybí. Ruku na srdce já tenhle film fakt miluju. Ale nevím, jestli bych ho doporučil někomu, kdo ho nikdy neviděl. Je to přece jen hodně starý snímek a už slyším ty řeči: „Piráti z Karibiku jsou prostě lepší.“ Jasně, jsou, ale Černý korzár má svoje neskutečné kouzlo, které pro mě funguje dodnes. 90 % za staré dobrodružství, které má srdce.

"Hlava nebo orel?" Tímhle dotazem se dá rozhodovat o dalších krocích v životě korzára. Sandokan, který se svou přísahou samotnému ďáblu rovnou v srdci touží po své svaté pomstě. Kroky mu zkříží jeho Mariana, které přeci jenom obětuje podstatnou část místa uvnitř sebe samého. Italské dobrodružství o pirátech a šlechticích konče na začátku poslání a smyslu života Černého korzára, kterému osud přinese i ten poslední kousek naděje, co po ní tolik toužil. Sice né tolik záživný snímek, ale na svoji dobu nasadil solidní laťku ve svém žánru. Složit přísahu satanovi, která nelze splnit. Závěr filmu mluví za vše..

Z tohoto filmu, který jsem viděla jako malá slečna, mi na desítky let utkvěla melodie, která mi připadala nádherná a magická. Abych ji tehdy nezapomněla, naučila jsem se ji vyťukat na klavír. Stejně jako ostatním tady i mě učaroval příběh lásky, pomsty, souboje, moře, korzár, kráska a exotika. A ano, po letech spatřeno staršíma očima, kouzlo se malinko ztratilo. Ale jen malinko, klidně bych se podívala znovu. (...a tvé oči pak uvidí to, co teď vidí Jara... - nebo tak nějak to ta dívka řekla)

Sandokan a krásná Marianna, pardon, hrabě z Ventimiglie a Honorata Van Gould. Opět jeden mstitel a krásná dcera jeho nepřítele. V podstatě celý tvůrčí i herecký tým Sandokana si během natáčení seriálu střihl další dílko Emilia Salgariho. Dopadne to, jak se dalo čekat, takže největší záhada je, proč "autor" českých titulků na DVD, který jen otrocky opsal původní český dabing, tvrdošíjně píše holandská jména Van Gould nebo Van Stiller s W... :-)

Lusknutím prstů si mě Kabir Bedi nalodil na tu svou pirátskou plachetnici a já se velice ochotně svezla na vlně nostalgie, zas jsem byla ta malá copatá, co k němu obdivně vzhlíží pro jeho smysl pro spravedlnost, čestné chování, odvahu i houževnatost.. Pravdou je, že v té černé barvě je až hříšně sexy a nesmírně mu to sekne... Pochvalu ode mne zaslouží i Mel Ferrer, ten jeho podvraťácký Van Gould mě dokázal i po třiceti letech rozpálit doběla... Užila jsem si to krásné prostředí, úchvatné lodě, nádherné kostýmy, podmanivou hudbu a vytýkat nebudu nic, nechce se mi...