Cena odvahy (1986)

,,PRÍTOMNOSŤ JE BUDÚCNOSŤ BUDÚCNOSTI.“ __ Idelogická stránka mi natoľko neprekážala, ako skôr nereálne znejúce dialógy, niekedy hovorené až s prednesom (Pántik) a tiež zbytočný Hrycov vnútorný monológ. Takto sa predsa ľudia spolu nerozprávajú. Téma manželskej nevery mala okoreniť fádny príbeh, preto sa - vtedy 25 ročná - polka Maria Probosz neváhala viackrát ukázať v plnej kráse. Výsledok je však predvídateľný a vyústeniu problémov s mechanizáciou výroby (logicky) zase chýba dramatickejší oblúk. Príjemne ma prekvapilo technické spracovanie robota a 80 minút je v tomto prípade akurát postačujúcich. (109. hodnotenie, 16. komentár k filmu)

V dobe, keď bol divácky záujem inde sa slovenský film neustále ukájal v budovateľských filmoch. Odvahou bolo podľa mňa vyhodiť do luftu skoro 5 miliónov korún československých na realizáciu tohto predovšetkým útrpného filmu. Témou bola robotizácia výrobnej linky a medziľudské vzťahy a toto spracovanie nemohli zachrániť ani významní herci. Často odhalenú Probosz nahovorila Zdena Studenková a Tarábkovú Ľudmila Mandžárová.

Tak soudruzi, pojďme to ohodnotit, soudruzi. Soudruzi!! Já si myslím soudruzi, že soudruh scénárista i soudruh ředitel, pardon, soudruh režisér, „vyrobili“, soudruzi, blbinu, která nemá obdoby… Ale, jo má, viděl jsem podobných blbin více. Nebýt zde občas záběr na nahatou Mariu Probosz, tak se nebylo vůbec na co dívat. V podstatě šlo o líp udělanou inscenaci. Tento film nedoporučuji, raději zajděte na škopek.

,,Soudruhu, robotická linka už pracuje 2,5 hodiny bez poruchy! '' Přiznám se, že Cenu odvahy jsem dal jen s největším úsilím. Koukat se 80 min. na primitivní mechanizovanou výrobu, kde stroje si podávají jakési kovové válce a kde na seminářích o budoucím vývoji mechanizace ve strojírenství jezdí mluvící černobílá televize Tesla se smajlíkem na obrazovce je skutečně vyčerpávající. Film se snaží být i filozofický, hlavně ústřední manželský pár nad něčím neustále přemýšlí a nejvíce nad tématy jako budoucnost a věda, člověk a stroje... no hotové peklo. Naštěstí zlého manažera a milence Hrycovy ženy Dočolomanského klepne pepka v bazénu a hodný frézař Hryc po tvrdém boji dojde uznání nejen od koncernového ředitele, ale i od své ženy. V závěru filmu můžeme vidět jak si v kulturním domě na pódiu hraje Hrycův syn s mluvící jezdící televizí - pinkají si balónky. Ano takhle vypadala normalizační budoucnost v roce 1986. Brrr. Tohle nemohlo zaujmout snad ani tehdy, tedy pokud člověk nepracoval v nějaké té poloautomatizované fabrice a nebyl do všech těch hejblat blázen. Za mne je to jeden kotouč s programem procesu automatizované výroby a to jenom za účast Jeskyňky (Tarábkové). *

.....