Brooklyn (2015)

No Sleep Till Brooklyn tu neplatí. Saoirse je v Brooklyne prekrásna. To ako bola nalíčená a upravená bolo skutočne nádherné. Samotný film bol čiastočne okúzľujúci, vo svojej podstate bavil, ale určite nešlo o práve premakaný príbeh. Bola to taká klasická ničím neurážajúca Hollywoodska produkcia, trochu viacej farebná, Ronanovsky dramatická. Napriek tomu mal film zvláštne čaro. Akoby tá doba rokov 50tych bola kulisovo a odevovo oveľa vierohodnejšie vykreslená než to býva zvykom. Avšak ústredná zápletka príbehu pre mňa trochu nepochopiteľná, umelo vykonštruovaná a málo uveriteľná. Na druhej strane, bez nej by to zrejme bolo už úplne prázdne a o ničom, takže dobre. Lepšie tri, ale na Oscara rozhodne nie. Ani pre tie modré oči.

Bolo to také nejaké... čudné. Príbehom, hercami, aj celkovou myšlienkou. Alebo sa neviem vcítiť do ženského myslenia. No aspoň záver s pokračovaním štafety prisťahovalectva môj dojem trochu napravil. A nominácia hlavnej ženskej postavy na toľko cien je snáď zlý vtip. Tváriť sa stále rovnako kyslo v akejkoľvek situácii je aký výkon?

Že prý červená knihovna a podobné kecy od předpisníků. Ano, děj je poměrně jednoduchý, ale jeho zpracování je mistrovské. Pro Saoirse Ronan v hlavní roli třetí ze čtyř neproměněných nominací na Oskara. Je to skvělá herečka,o tom není pochyb. Přerod z plačtivé ustrašené holčiny v sebevědomou mladou dámu zvládla skvěle.Mladá írska prisťahovalkyňa Ellis Lacey (Saoirse Ronan) cestuje v roku 1950 do New Yorku za účelom nájsť si prácu. Vášnivo sa zamiluje do talianskeho údržbára Tonyho (Emory Cohen). Začnú plánovať svadbu a Ellis spoznáva Tonyho rodinu. Po smrti jej sestry sa Ellis musí vrátiť naspäť do Írska, kde nadviaže vzťah s krčmárom Jimom (Domhnall Gleeson). Jej matka ju núti, aby sa vydala za Jima, netušiac, že Ellis sa v Spojených štátoch už predtým tajne zosobášila s Tonym.

Výborná osobná imigrantská dráma mladá utiahnutá Írka Eilis musí čeliť výzve veľkého sveta aby našla zmysel svojho života. Zmysel je asi príliš silné slovo, ale doma v Írsku nevidí, žiadnu perspektívu a tak odchádza do Ameriky. Tu jej život naberie správny smer a dráma imigrantky sa mení tak trocha na romancu. Scenáristicky je to však veľmi dobre vyvážené a Eilis čaká ešte jedna výzva. Jej návšteva domova je tak trocha pascou, o ktorej nemá divák ani potuchy, ale od rozlúčky s Tonym sa to dá tušiť. Od tej chvíle produkcia usilovne pracuje na tom, aby z tohto dejového zvratu vytĺkla čo najväčšiu drámu. Našťastie to neprekročí hranice únosnosti a diváka čaká už len rovnako príjemný záver ako celý film. Veľkú zásluhu na tom majú aj herecké výkony všetkých hercov, ale hlavne Saoirse Ronan v hlavnej úlohe. 75%

"Nechápu, že jsem se vrátila do Irska." Blahodárný závan staré doby. Jak ve smyslu bytí, tak i filmařsky. Již dlouho jsem nezažil u novějšího filmu takovou oázu, vše od hudby, přes herce až po kameru je natolik kouzelně skloubené, že to divákovi lahodí oku i mysli. Nesentimentální styl vyprávění je pro mě, romantiky apatického, skvělou akceptovatelnou formou. Jenže šedá myš, jenž v příběhu vystupuje, tak nějak odráží nevýraznost celého filmu. Období padesátých let je samo o sobě vděčné téma. Amerika se probouzí z válečné deprese, lidé objevují nové možnosti života a užívají si každou chvíli ve velkoměstě. Irská imigrantka, mladá dívka Eilis, cestuje ze své rodné vísky za lepším životem. Už samotná cesta ukazuje těžkost tehdejšího života, když se člověk rozhodl jet za lepším životem. Dívka zcela zakřikla, se v nové uvolněné americké společnosti cítí nesvá, cize, jako z jiného světa. Nedokáže přeťat mateřskou pupeční šňůru se svou domovinou. Topí se v silných pocitech smutku. Poměrně brzy se její život změní. Na zábavě potká mladíka z italské rodiny. Kluk je to obyčejný, lehce vtíravý a nesnášející životní nejistoty. Ona zabředává do své práce, která z počátku její introvertní duše těžce snášela. Otevření, upovídaní individualističtí Američané museli mladou zakřiknutou dívku děsit tak, že každá další směna pro ní muselo být utrpení plné sebezapření. Ale každý tento nepříjemný kousek jejího života měl vliv na proměnu z šedé zakřiknuté ženy na emancipovanou dívku, která se umí chopit příležitosti. Musím podotknout, že tady se krásně projeví ten starý filmařský duch - jasný vývoj děje, každá scéna v sobě něco skrývá, je bohatá na atmosféru a podněcuje k zamyšlení. Krásný vizuál tehdejší doby, vykreslení Brooklynského pomalejšího života mezi imigranty je skvělé. Do dnešní uspěchané doby je to balzámem klidu. Eilis ale z nenadání musí odjet zpátky do Irska. Sotva se v Americe dostatečně aklimatizovala, usadila se a získala pocit jistoty a domova, zjišťuje, že její milovaná sestra z jejího života úplně mizí. Opět se shledává s rodinou. Aniž by se snažila, dostává nabídku k práci, kvůli které musela kdysi emigrovat. Potkává zde zajištěného chlapce a vše vypadá idylicky. Tak skvěle, že pomalu zapomíná na svůj nový, těžce vydřený život v Americe. Zapomíná na svého milého, zapomíná na ideály, kvůli kterým odplula. Je opojená na pohled složitějším mužem, který svou lásku k Eilis dávkuje po malých vznešených náznacích, což je kontrastem oproti italskému chlapci, který své záměry ihned odhaluje. Jenže věci se mají ve výsledku jinak a ona si kvůli jednomu rozhovoru uvědomí, že je její místo v novém světě. Musím říci, že tento rozhovor poodkrývá nepochopitelné zaslepení hlavní postavy, která by klidně vše zahodila. Filmovým problémem je, že pomalé tempo, neafektovaná romantika, a jemné náznaky dělají z filmu méně přístupným dílem. Divák se musí vžít do rolí postav, musí iniciativně přemýšlet nad těžkostmi, které se v příběhu objeví. Není-li divák ochoten zkoumat kontrasty a emoce, pak se ve filmu ztrácí - bude se mu jevit, že se tam nic neděje. Film vás nemá rozbrečet, ale donutit se nad některými otázkami zamyslet, a je docela možné, že vám to nebude stačit.