Bradův život (2017)

Já, já, já, jáááá.... Film rozhodně stojí za shlédnutí jak ve středním věku, tak i před ním. Srovnávání, Ego, Zabedněnost, Sociální sítě, Peníze... Ben vypadá perfektně ve své roli. Kdyby bylo víc komedie, která patří do života, pak by to určitě mohlo být vstřebatelnější i pro publikum, které obdivuje Avatar.

Mám pro podobný typ filmů slabost a asi to srovnávám se zajímavějšími kousky. Uvažuji mezi jednou a dvěma hvězdami. Dávám dvě, nechci to zase shodit totálně, ale: 1) Ve filmu jsem se usmál (ne smál) za celou dobu jednou (ok, má to být hlavně drama). 2) Ben Stiller mi šel tím svým fňukáním, zvláštním chováním a zároveň tím rádoby supertátovstvím extrémně na nervy. 3) Čekal jsem, že se v tom příběhu bude dít o dost víc.

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu.

Tento film ma väčšiu časť svojho trvania len štval tým, aká je hlavná postava ufňukaný zamindrákovaný tragéd čo sa stále len musí porovnávať s ostatnými a sťažovať sa na život, pričom si vôbec nežije zle. Plus tie Stillerove predstavy šťastia mi riadne liezli na city. Ku koncu som pochopil, že toto všetko je zámer a film nastavuje zrkadlo našej vnútornej túžbe po šťastí a po tom, aby sa naše deti mali lepšie a neopakovali rovnaké chyby. To chápem, ale aj v kombinácii s extrémne civilným spracovaním ma to všetko predovšetkým otravovalo. 5-/10

Tímto chci veřejně oznámit, že bych rád zažaloval Mika Whita za to, že mi ukradl můj život a především mé myšlenky, a bez mého povolení si je dovolil přenést a zfilmovat do tohoto velice silného snímku. Teď ale vážně, já jsem jako fakt vyděšený. Snad nikdy mi totiž myšlenkově nebyla žádná filmová postava tak moc blízká, jako ta zde, navíc v perfektním ztvárnění Bena Stillera, no ty vole, to jsem byl prostě normálně celý já 8D. Každopádně, tento film je ale vážně hodně ze života a o životě, a tvůrce naprosto přesně věděl, co dělal. Bradův život je tak opravdu hodně upřímná, otevřená a emočně silná podívaná, se kterou jsem se až nevídaně ztotožnil, nicméně se jedná určitě ale o snímek určený právě především pro vrstevníky ústředního hrdiny, rozjímajícího nad svým dosavadním životem a osudem, jelikož právě jen toto cílové publikum dokáže podle mě ten film následně vnímat tak, jak vnímaný být má, bez nějaké ironie, či nepochopení. Bradův život každopádně nedisponuje úplně nějakou nejsilnější zápletkou, ovšem zde je nutné vzít v potaz, že celá ta podívaná je postavena v podstatě primárně na úvahách muže ve středním věku nad svým životem, a ne obsahově kalkulujícím dílem, o což větší důraz byl pak ovšem kladen na herce, kteří museli publikum přesvědčit o svých nejniternějších pocitech, a myslím, že vesměs se jim to povedlo na výbornou, což jen přispělo k celkovému skutečně reálnému vyznění. Bradův život je tak zkrátka velmi přesvědčivá, podmanivá a přirozená deprese, ve které se myslím najde mnoho z nás, tudíž pro mě se jednalo o nesmírně emočně silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat.