Boží pokušení (2019)

Roztomilé vtipné coming of age o strastech sexuálního probouzení v katolické komunitě, nesoucí se v možná až příliš odlehčujícím tónu. Aspoň osobně si myslím, že seznamování se s vlastní sexualitou během dospívání je dost matoucí i bez toho, aby vám ho zakazovali, lepili na něj pocit viny a strach, že kvůli tomu skončíte v pekle. To je prostě duševní mrzačení. Každopádně film je to příjemný a Natalia rozkošná a herecky ho parádně táhnoucí.

SlovamiJaroslava Dušekavo filmePupendo:„Onanoval každý, a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes.“Film režisérkyKaren Mainez roku 2019 nadväzuje na o dva roky staršíkrátkometrážny počins rovnakým názvom. Dejovo rozširuje príbeh o katolíckej stredoškoláčke Alice (Natalia Dyer), ktorá sa zoznamuje so sexualitou všade navôkol, čo pre ňu predstavuje doposiaľ úplne neznámy svet. Ak v prípade krátkej metrážeuvádzame, že by si mohla trúfnuť aj na väčšiu minutáž, mýlime sa, keďže väčšia minutáž v praxi dokazuje, že krátka metráž je v tomto prípade nanajvýš postačujúca. Zhruba osemdesiatminútový počin režisérky Maine totiž nielen pôsobí, ale aj je béčkovým kúskom, ktorý viac než nezávisle pôsobí do veľkej miery skôr lacno. Príbehovo ide o netypickécoming of agedielo, ktoré si všíma život tínedžerov a nepriamo kritizuje pokrytectvo cirkvi. Čo chce film povedať, je jasné a čitateľné. Bohužiaľ, robí to spôsobom, ktorý diváka nebaví. Snímke sa nedarí "predať" svoju komediálnu ani dramatickú stránku, čoho výsledkom je, že v konečnom dôsledku pôsobí veľmi plocho až nevýrazne. Herecky snímku "ťahajú" predovšetkým mladí hereckí protagonisti, spomedzi ktorých je najvýraznejšou práve Natalia Dyer. Teraz už možno povedať, žeYes, God, Yesvyznieva lepšie ako krátka metráž. V podobe celovečerného filmu veľmi nefunguje, ale najmä natoľko nebaví. Jeho ústredná myšlienka je fajn a nechýba jej nápad, ale napriek tomu nemá silu celé dielo až natoľko kvalitatívne pozdvihnúť.

Je to úplně blbý film, ale chvílemi jsem se nad tím pokrytectvím všech v něm bavil. Krásně to ukazuje, že ti největší vykládači správné pravdy, jsou ti největší lháři, kteří nemají žádnou sebereflexi svého konání. To znám z poslední doby docela dost dobře. Vůbec nechápu, jak s tím dokáží (dokáže) žít. Já bych byl psychicky možná ještě více v prdeli, než z těch „novinek“, které mi v posledních měsících byly postupně (a pokaždé nově) servírovány. Člověku pak jenom stačí doufat v to, že třeba jednou přijde a řekne upřímné „za všechno se omlouvám“. Ano párkrát to vyřkla, ale vždy v nějaké konkrétní diskuzi, nikdy jsem z toho tu pravost necítil. Teď mám pocit, že by stačila jen ta upřímnost, abych ji nechat definitivně jít.(anonymní ČSFD sebeterapie volume 22)

Křesťané byli mistři v tom, jak vyvolávat v lidech špatné svědomí, aby jimi mohli snáze manipulovat. Prezentování sexuality coby hříchu patřilo a zřejmě stále patří k jejich oblíbeným nástrojům sloužícím k mrzačení lidské psýché. Nechci se křesťanů nijak zastávat, jenom bych rád poznamenal, že takové snahy někdy mohou být kontraproduktivní. Jedna moje známá, která studovala na křesťanském gymnáziu, se později docela proslavila jako erotická modelka ochotná pózovat i pro odvážnější akty, mimo jiné i pro tzv. orgasmické portréty. Také vím o jedné bývalé jeptišce, kterou vylili z řádu, protože tam prý do všeho kecala. Ona se naštvala a vstoupila do Církve Satanovy, kde se žena uplatňuje jako oltář při sloužení černé mše. – Filmový děj se trochu vlekl, ale nechyběly dobré momenty, třeba jak se nezkušené děvče snaží o erotický chat. Též masturbační scéna s mopem byla zábavná. Těžko říci, jak byl film vlastně míněn, ale já jej vnímám jako kritiku křesťanského pokrytectví.

Dívka na koštěti alias masturbácia s mopom, to je mi už len kúsok, normálne, že tlieskam. Ak má byť tento film reklamou na samouspokojovanie, potom gratulujem, mládež teraz pôjde húfne do obchodov a bude vykupovať metly a staré mobily typu tehla. Teda nie teraz, až po núdzovom stave, čiže ktovie, či na Slovensku to bude vôbec tento rok. Avšak skôr by som povedal, že ide o ďalší z trápnych pokusov zaútočiť na vieru a cirkev. Mne to celé príde tak, že slaboduchší tvorcovia bez nápadu sa chytajú jednej jedinej slamky, ktorá film v očiach liberálnych recenzentov zachráni. Stačí, že bude o deviantoch alebo proticirkevný a je to zaručený úspech, nikto to kritizovať nebude. Vo všetkých filmoch je akoby nainštalovaná povinná propaganda kritizovať alebo minimálne zosmiešniť všetko, čo súvisí s kresťanstvom, hoci práve na jeho koreňoch naša moderná spoločnosť vyrástla a zo všetkých veľkých náboženstiev je ďaleko najliberálnejšie . Napriek tomu ho film ukazuje ako čisté pokrytectvo, ukrývajú sa v ňom latentní buzíci a byť členom kresťanskej komunity znamená pomaly oprátka na krku. Som zvedavý, kedy tak začnú útočiť aj na ostatné dve monoteistické náboženstvá, ktoré sa nechávajú obrezať, búchajú hlavami o múr alebo koberec, ľudí mimo svojej viery považujú za nízkokategorický hnoj, o právach žien ani nesnívali, rovnosť a sloboda im smrdí. Alebo tam už liberálom odvaha chýba?