Boxer (1997)

Víc než box a romantika mě spíše zaujalo vše to kolem... snaha úspěšně zapadnout do společnosti po návratu z odloučení ve vězení, návrat k starým známým provázený dramatickými okolnostmi, k tomu neklidné politické pozadí plné terorismu a náboženských konfliktů, taky v okolí znovu ožívající staré křivdy s věčně dřímající nenávistí a touhou porážet a dominovat nad ostatními... tedy celé to pozadí, které příběh jednoho člověka a jeho osobního vztahu po celou dobu dramatizuje mnohem víc, než jen v pravidelných střetech v ringu, a podílí se na dost sugestivní výpovědi z nedávného dění v Irsku. I když film dýchá docela syrovou atmosférou od počátku, stejně mě překvapilo, jak drsně vyhrocenými událostmi vrcholí. Přes různě (subjektivně) pokulhávající sympatie k titulnímu hrdinovi jsem se stejně ocital na jeho straně a zážitek to byl dost hutný, podpořený skvělými hereckými výkony (možná překvapivě vyzdvihnu zvláště ty vedlejší role, charakterně stojící proti sobě: Ken Stott jako houževnatý trenér a Gerard McSorley v záporné roli poručíka). Co se týče zpracování, překáželo mi více méně jen pár zbytečně slzopudných hudebních tónů v poslední třetině.[75%]

Naposledy viděno někdy krátce po přelomu milénia, ale shodou okolností to předminulý měsíc po dlouhé době zase běželo v tv (vlastně si ani nepamatuji, kdy to před tím naposledy dávali) a tak jsem neodolal a tu dvouhodinku se Sheridanem znovu strávil. Navzdory názvu bych se asi neodvážil to jakkoliv spojovat s klasikami boxerského žánru, protože ve středu Sheridanova zájmu jsou úplně jiná témata a sportovní linka je ve filmu fakt hodně okrajová záležitost. Scény z ringu jsou sice natočeny velice zručně, ale je jich strašně málo a nevedou v rámci příběhu k žádné katarzi (k tomu ve filmu slouží jiné dějové linky), tj. kdo se na film podívá hlavně/jen kvůli boxu, bude velice pravděpodobně zklamán. | Day-Lewis, Watson a Cox jsou samozřejmě výborní, téma návratu z vězení a snahy se nenechat semlít toxickým prostředím, ve kterém jsou společenské role jasně dané a něco jako neutrální pozice neexistuje, vděčné (vyměnit tady IRA za mafii a je z toho další Carlito's Way jako když vyšije), ale jinak se žádné velké nadšení v mém případě, tak jako před těmi zhruba 20 lety, nedostavilo (a nevěrohodně happyendový twist v závěru tomu také příliš nepomohl). To se stalo až následně, jelikož jsem po tomhle filmu dostal zálusk na předchozí počin dvojice Sheridan & Day-Lewis a podíval se na intenzivní In the Name of the Father, které je imho po kvalitativní stránce někde úplně jinde a to od hereckých výkonů (ten Day-Lewise je fakt strhující), přes dramatické situace, po sociálně-kritický komentář k tehdejší společnosti v UK, právnímu systému tamtéž a ke konfliktu s IRA. Tohle je pouze ok (ale za vidění to stojí). |PeZet

Film, pri ktorom viete čo sa stane v ďalšej scéne, skrátka na všetko chystá diváka a ten prichádza o akékoľvek prekvapenie, myslím tým hlavne konanie IRA. Réžia je priemerná, scenár taktiež, a tak zaujmú herci. Milostná linka je nevinná, príjemná, s esami D. D. Lewisom a Watson. Prakticky oni dvaja, ale aj páni Cox a McSorley držia dielo nad hladinou. Boxerské scény sú presvedčivé, aj keď je to sekundárna línia príbehu.

Nie je to športový film, akoby napovedal názov. Po filme "V mene otca" je to ďalší silný film riešiaci vyostrenú situáciu v Severnom Írsku, ktorú môžeme sledovať na pozadí príbehu boxera Dannyho Flynna. Produkcia je kvalitná a hoci sa nesnaží vytvoriť napätie za každú cenu, príbeh má dostatok momentov, aby vzbudil emócie. Vzťah medzi Dannym a Maggie nie je ako Rómeo a Júlia, ale je tu miesto pre vášeň a súboj medzi povinnosťou a láskou, na ktorom je postavená ich osobná dráma. Daniel Day-Lewis s Emily Watson ju hrajú veľmi dobre. Druhou stranou príbehu sú súboje medzi frakciami IRA, ktorá sa správa ako klasická mafia, od ktorej sa líši len tým, že jej nenávisť je obrátená proti celej skupine obyvateľov. Tu sa tiež podarilo vykresliť dobre vzťahy aj charaktery postáv, v ktorých svoje herecké prednosti ukázal hlavne Gerard McSorley a Brian Cox. 75%

Třetí spolupráce Daniela Day Lewise a Jima Sheridana a opět výsledek, který ve mně zanechal silný dojem. Irsko, Belfast, IRA. Definující trojimperativ, který mnohým změnil a mění životy nevratným způsobem stejně jako to udělal Lewisově postavě. Sheridan opakovaně potvrzuje svůj čich na myšlenkově stimulující náměty, které navíc zaplňuje brilantním hereckým týmem a velmi věrohodně a působivě dokáže zachytit mikroklima, které v komunitě kolem Lewisova Dannyho všechny individuálním způsobem deformuje. Boxer nenabízí happy endy, ale snaží se servírovat záblesk naděje, který ale bez zatnutých zubů a pevného hřbetu žádná z postav neuvidí. 90%