Bratři (2009)

Silný a dobře zahraný příběh o tom, že válka se neodehrává jen na bojišti, ale i v mysli. Sám jsem přemýšlel, jak bych se zachoval v kůži Sama. Rozhodně to nebylo fér k nikomu ze zúčastněných. Skoro by se mi chtělo říct, že vojáci z povolání by si neměli zakládat rodinu, pokud se dobrovolně hlásí na takové mise. Každopádně ten výpad starší dcerky si Sam nezasloužil, na druhou stranu tím zřejmě propíchla bolavý vřed na jeho duši.

Traja kvalitní herci. Natalie vie plakať veľmi presvedčivo, Jake je balans medzi dobrým a problémovým a Tobeymu je veriť PTSD aj bez PTSD. Osobne najviac ma zaujali scény v Afganistane, kde bol Tobey v zajatí spolu s kolegom. Trošku by som pridal viac násilia, ale to je len môj názor. Na druhú stranu zas a znova Amerika sa musí hrať na hrdinov a pchať nos niekde, kde to netreba. Najviac mi na filme vadila veľmi slabá emotívnosť zo strany rodiny (okrem Natalie). Proste syn/brat/otec Vám zomrie a oni ako keby sa to dialo každý týždeň. A tiež Tobeyho návrat bol taký nemastný-neslaný. Neviem ako to v realite prebieha, ale ako film minimálne podporuje to, že keď sa niekto vráti z rôznych vojenských misií, mal by minimálne mesiac ostať na psychiatrii. 75%

Úvod rozdá karty nepochopitelně jasně, ději se potom nedaří vymanit z klasické šablony a svoji sílu hledá spíše v dílčích momentech, než celých scénách. Jim Sheridan se zaměřuje především na vztah Tommyho a Grace, což dává smysl a funguje, ale větší porci času by zasloužil Afganistán. Tam by nebylo na škodu zjistit něco víc o únoscích, protože v díře to dokáže i při několika málo dialozích fungovat na výbornou. Závěr této části je příliš rychlý, přesto "úderný" a platí za vrchol filmu. Sheridan těží z minima maximum a prakticky to samé opakuje i po Samovu návratu. Na ploše pár desítek minut dokáže vyhrotit emoce a budovat tísnivou atmosféru, aby závěr zbytečně uspěchal, nenechal dohrát. Přesto to zase má sílu, z velké části za to však můžou výborné herecké výkony hlavního tria.

Dánský originál z roku 2004  má 80%, toto viz zde. Opět se naskýtá otázka, proč amerikánci musí zdařilé evropské filmy remakovat. Viz např. Jmenuji se Ole. Odpověď je však zbytečná, pokud se kopie nezmění v prostoduchý plagiát. Toto však není tento případ. Především jsou zde excelentní herecké výkony, viz nominace Zlatý globus pro Tobey Maguira. Kromě Jake Gyllenhaala a Natalie Portman je skvělá i Bailee Madison v roli Samovy starší dcery.

Zdrvujúca dráma o úpade ľudskej psychiky a straty seba samého za pochodu výbornej hereckej zostavy, ktorej vládne bezpochyby výborný Tobey Maguire. Je to ale zvláštne, pretože niektoré momenty mohli byť emocionálne ukotvenejšie a viac znázornené, iné sú zase tak silné, že zabudnete dýchať (rodinná večera pri stole, záverečný výbuch hnevu i finálna spoveď). Smutný príbeh zo života, po ktorého pozretí jeho myšlienky nevyšumia do prázdna, ale zostanú zakotvené hlboko v hlave aj niekoľko dní.