Bojovník (1997)

Projíždím si tak Deppovu filmografii a koukám, že tady mám rest. Kdysi dávno, když jsem Bojovníka viděl poprvý, zapůsobila na mě nejenom těžce ujetá zápletka, ale i Johnny mi coby Indoš přišel docela přesvědčivej. Teď jsem si dal repete a Johnnymu tu jeho roli už moc nevěřím. Ale ta přehlídka ztracenejch a šílenejch existencí je pořád působivá docela dost. A i třeba jenom coby taková sociální sonda mezi tzv. caravan people je to zajímavý pokoukání (který se ale samozřejmě nedá brát úplně vážně, jelikož ta umělecká nadsázka je všudypřítomná). A s údivem zjišťuju, že moje veleoblíbená pasáž z Jarmuschova Dead Mana se parafrázuje i tady: "I'm gonna find them. Then I'm gonna kill them. And then I'm gonna fuck them. And then I'm gonna eat them." Cool.

Jako byste otevřeli starý ošuntělý sešit s indiánskými kresbami. Režijní debut Johnnyho Deppa je film, který se tváří jako tichá modlitba člověka bez budoucnosti, ale ve skutečnosti pod povrchem bublá jako toxický plyn ze skládky, na níž hlavní postava žije. Depp tu hraje Raphaela, chudého muže na okraji společnosti, který se za peníze upíše k vlastní smrti, jen aby jeho rodina mohla uniknout bídě. Tento příběh je natočen velice pomalu, melancholicky a často tak tápe, místy je to spíše halucinace než drama. Vedlejší postavy působí jako figurky z jiného světa (až na Marlona Branda, který tu sedí v kolečkovém křesle a šeptá věty tak tíživé, že zní jako verdikt osudu). Deppův výkon je vnitřně přesný, i když se místy ztrácí v režijních ambicích. Bojovník rozhodně není pro každého, já se nechal vést tou zvláštní směsicí nihilismu a obětavosti, po čemž mi v ústech zůstala taková divná pachuť a v hlavě otázka: za co všechno bychom byli ochotni zemřít?

Mám práci. Mám práci, opravdovou. Ve skladu ve měste.Práce ve skladu, která není vidět, přesto existuje.  Prodání duše, která je jenom prodáním těla kvůli duši. A Johny Depp, který tentokrát není jenom herec, on i režíruje.:o Začátek mě tak dokázalo ulahodit atmosférou, kdy pouze hudba, kamerové záběry plní prachů a vypovídající pohledy postav  dokázaly vytvořit výmlunou náladu života na periférii, že na mě po bezeslovných dvanácti minutách působil rozsáhlejší dialog a následný  dlouhý monolog o smrti zpočátku až témeř rušive. Na konec jsem ale dokázal do znepokojivých myšlenek zaposlouchat a došlo mi jakou přináší děsivou předzvěst.  Snímek se pak často nadále veze na vlně podívané jako by spíše ,,poci´tové´´, která má dokreslit náladu prostředí a příběhu za velice pomalého tempa,  mnohdy pouze citlivými dlouhými záběry a hudbou, která je nejn naprosto úžasná, ale hlavně  velice rozličná a přináší opravdu pestré množství a nástrojů. Hudebně je tento film v podstatě totálně samostatná kapitola. Nicméně ve zobrazování prostředí na mě často dokázaly silně zapůsobit i takové detaily jako radost dětí z pouhých zbytků rozšrotovaného auta.  Depp coby režisér dokázal vytvořit působivou vyčerpávající atmosféru, ale vyjímečně dokázal film i (velice dočasně) odlehčit hravými vsuvkami, které jako  by přistály z jiného světa, nejen pro mě coby diváka, ale i pro postavy, které by se najednou ocitly v jiném světě (blbnutí v obchodě se synkem, pasáž s otevřením zábavného parku, kdy jsem čuměl v co se to najednou proměnilo....až to definitivně proměnila ta facka.) Depp funguje i v jednotlivých dílčích filmařských nápadech jako hlucinogenní sekvence v baru,  záběry na krvácející ruku prokládané tmou, sledování zázráčně vzlétnutých jiskřiček na pozadí milování Rafaela a Rity či   osudový rozhovor Rafaela a kněze sledovaný především skrz pohledy očí za mříží ve zpovědí. Motiv ,,posledního týdne a věčně  oběti´´ je neskonale silný, korunován na víc paralerou, že plánovaný  konec vesnice může znamenat konec života i za živa.:o  Nečekal  jsem, že si dneska pustím takovou depku, na víc totálně bez východiska. V první půlce jsem přemýšlel, jestli mám vůbec na to přemoct se dívat se dneska večer dál na něco takového a nevypnu to. Zdejší chudé prostředí je bezútěšné  čekání na konec coby jedinné  cestě k  penězům mi přišlo tak ponižující a nepříjemné, až jsem měl strach dívat se dál. Na to abych film přerušil, jsem se ale až moc nechal zatáhnout do tajů atmosféry a příběhu.   Jen občas film svým lyrickým pojetím už mírně narážel na problémy se spádem a bez zaučování do světa duchů  a naturalistického pohledu na ukousnutí ucha bych se asi obešel.:o Film dostatečně působil jako něco z ,,jiného světa´´ už tím, co dokázal kouzelně  vytvořit svým magickým spojením kamery a hudby. Explicitní mystická  sekvence podle mě vyzněla trochu do ztracena a formálně na mě působila už přeplácaně. Jinak ale Johny Depp ve své trojroli (režisér, spoluscénárista, herec) předvedl tehdy suverénní výkon a nemusel  skončit u pouhého jednoho pokusu.

Johnny Depp, tak jako ve většině filmů z téhle nejzajímavější etapy jeho kariéry, klopýtá vstříc svému osudu. S dětskou hravostí, nepoužitelností pro jakýkoli praktický život a smutkem v očích, dávno před tím, než (tak trochu nevratně) nasadil masku a škleb piráta z Karibiku. K tomu naprosto soustředěný (v jeho filmografii zatím ojedinělý) režijní výkon. Bezútěšná atmosféra smeťáku, kterému (stejně jako Deppově Raphaelovi) zbývá posledních pár dnů fyzické existence, mi svojí špinavostí připomněla Peckinpahovy pozdní antiwesterny. Když na vozíku z temného labyrintu vyjede Marlon Brando, promluví o smrti a Raphael si s ním plácne, je naděje na jiný než nevyhnutelný konec v podstatě vyloučená. Potěší cameo Iggyho Popa (jako muž pojídající  gigantickou drůbeží nohu) a hlavně to, jak skvěle a překvapivě k Bojovníkovi poskládal muziku. Kvůli takovým rolím jsme k Deppovi v devadesátkách fascinovaně vzhlíželi.

Předem upozorňuji, že během sledování filmů dokážu být dost emotivní a k tomu všemu jsem od přírody urýpaná. Ale co totok je za srajdu? V prvé řadě kdyby onen creepy chlápek hned ze začátku nenadhodil, že Johnny Depka(tady to platí dvojnásob) má být indián, do závěru bych to tak úplně asi nepoznala. Nejenom že se nechá úplně tupě zatáhnout do nějaké sračky, a je mě jedno, že v průběhu filmu člověku teda milostivě vysvětlí, co ho k tomu jak kdyby vede nebo je to snad nevyhnutelné, tak k tomu první půl hodiny jenom někde sedí a blbě čumí. Jak už jsem řekla, v průběhu je vysvětlení a zároveň náhled na charakter hlavní postavy, což je jednoduše neschopnej ochlasta. Pak tu máme jeho zdá se zaostalý děcka, protože jejich chování mi přišlo nepřiměřené jejich věkovému vzezření. Dále tomu mistr Depka dá korunu když dostane prachy a místo toho aby teda svou famílii vytáhl z té žumpy, tak je rozfrcá za hovadiny. No a co, že pak dostane víc. Rodina je priorita, že jo. Závěrem se tam strhne podivný konflikt a finále, které jsme čekali a místo toho byli titulky. Přemýšlela jsem aspoň nad jednou hvězdou za vtípek o hovně a úsměvnou scénku s prasetem, ale prostě ne. Těšila jsem se až to skončí.