Bobby Deerfield (1977)

„The best men are always feminine in some ways.“ … chtěla jsem si pustit něco na oslavu narozenin al pacina, ale představa toho, že s ním trávím letní romantickou dovolenou v itálii, mě bavila víc, než celej tenhle film. wow. on byl tak nádhernej! ty jeho vlasy a oči, ach! schválně, podívejte se naletterboxd recenze, tam se všichni nad al pacinem rozplývají. a divíte se nám? ach! jo vlastně, taky film bych měla nějak recenzovat--byly tam krásný momenty, ale jinak nuda.

Knihu jsem četl ještě jako gymnazista, Remarque byl tenkrát pro celou naši generaci zbožňovaný módní autor. Ačkoliv si už její obsah nevybavím, jedno vím jistě - určitě se mi moc líbila, stejně jako vše ostatní od tohoto autora. Bohužel o filmu totéž říct nemohu, připadá mi dost povrchní a Lilian navíc od počátku nesnesitelně afektovaná, je až protivné ji sledovat. Za mě slabé tři hvězdy.

Ten film není pro každého a přesto, že se klaním k tomu, že už ho nikdy nechci vidět - ztvárnění atmosféry a rozpoložení hlavní postavy, kterou měl Al Pacino - má to něco do sebe. Nicméně - nezajímají mě ani automobilové závody (původní námět), ani formule a italské prostředí je pro mě jedno z nejméně příjemných a zajímavých :D Ale když se díváte na Al Pacina - zajímá vás co se mu honí hlavou a jak je zamýšlivý...a o tom to je...

„Takže toho víte hodně o smrti, o umírání?“ „Nemyslím na umírání.“ „Ale při závodě? Je tu to nebezpečí, ne?“ „Nemyslím na nebezpečí.“ „Když jezdíte tak rychle.“ „Nemyslím na rychlost.“ „Tak proč to děláte? Proč jezdíte rychle?“ „To nevím, jen závodím.“ „Musí to být nuda kroužit pořád dokola.“Tak si to shrňme: Deerfield není Remarqueův Clerfayt, příběh se neodehrává po válce, Lilian nemá TBC (v literatuře a filmu – a konečně i v životě našich předků – tak výrazné téma souchotin by už asi bylo překonané), ale ano, pomalu umírá, a nejde o sportovní film, scény ze závodů budou všeho všudy dvě. To už častěji jede hlavní hrdina mezi Švýcarskem a Itálií v autovlaku (to kvituji, podobné scény jsem ještě nikde neviděla), aby spatřil „světlo na konci tunelu“, k čemuž mu dopomůže láska k prostořeké a trochu otravné Marthe Keller s jejím„umřu si podle sebe“. Netradiční romantická roadmovie, nádherné lokace. Al Pacino tu nikoho nevraždí, nefetuje, jako Američan z Newarku je umírněný, elegantní a spíš tak bloumá, aby našel sám sebe a začal si vážit života. A to pro něj jako herce možná mělo být důvodem k natáčení – oslnivá kariéra, sebedestruktivní metoda ztvárňování dosavadních rolí, snad i vytržení z reality a kolektivu bohatě podlívané alkoholem a Manhattan ví, čím vším podsypávané… Jednoznačně stojí za zhlédnutí, je-li pravda, že Bobby Deerfield se nejvíce přibližuje Alově skutečnému charakteru. A hlavní poselství? Přece, ženebe nezná vyvolených!

Jako voda a oheň. I dvě takto rozdílné povahy v sobě mohou nalézt souznění duší a jeden druhého něčím obohatit. Romantický příběh o rozvážném pilotovi F1 Bobbym a nezkrotné Lillian, která ovšem ukrývá před svým přítelem osudové tajemství, čímž ovlivní mnohé. Lillian při večeři pronese k Bobbymu:„Jsi ta nejrychlejší želva na světě.“V tom jediném s ní tedy nesouhlasím. Al Pacino může být dravcem, šelmou, nebo čímkoli jiným, ale želvou nikdy.