Blücher (2025)

no, oproti panzer corps 2 to má dost dobrý zvuky! takže tak půl hvězdy hore a to se rovná 3,5 přesně! kámo!

Film je docela dobrý, ale ocení ho zejména Norové, nebo milovníci válečných či severských filmů.

6/10| SPOILERY | Po vydařeném druhoválečném biopicu No. 24 z předchozího roku je tady další životopisná žánrovka z tohoto období, ve které skandinávští sousedé rekapitulují nějakou pohnutou (leč nepříliš známou) kapitolu ze svých dějin, poznamenaných nacistickou okupací vlasti (začíná to být pomalu tradice - co začátek roku, to zkouknu nový "severský" příspěvek do válečného žánru, tak jsem zvědavý, co se objeví napřesrok:-)). Tentokrát bohužel v o něco méně vydařeném podání. | Vyprávění se nese v podobném duchu jako ve zmíněné historce o statečném boji partyzánů s nacistickým nepřítelem, což znamená, že retrospektivně podaný statečný boj posádky ostrovní pevnosti s pomalu se přibližující nepřátelskou flotilou v čele s titulní loďkou, která se připravuje k obsazení země, je i zde rámován "konverzační" linkou, odehrávající se po válce, v tomto případě s vyšetřovací komisí zpovídající hlavní postavu z jejich činů. Ovšem namísto obvykle střiženého válečného dramatu představuje film spíše osobní portrét rozhodného člověka, který se ocitl v bezvýchodné situaci. | Čemuž odpovídá i skutečnost, že k osudovému dělostřeleckému střetnutí s nacistickou flotilou dojde už v polovině filmu a zbytek stopáže je věnován navazujícím událostem, ve kterých se řeší primárně to, zda a kdy kapitulovat. Což se děje skrze nepříliš dramaticky nebo emocionálně vyhrocené scény, v pomalém tempu a bez jakékoliv katarze (textový doslov na konci filmu se nepočítá). Nicméně casting podává slušné výkony, některým scénám nechybí stylová atmosféra (pátrání na hlídce po nepříteli v mlžném oparu) a samotná akce nedostane moc prostoru, ale zpracováním neurazí. |PeZet(07.01.2026)

Vynikající film stojící na jedné krátké události, kdy se statečný důstojník postavil nepříznivé situaci. Film zachycuje události jednoho dne v roce 1940 a následné vyšetřování v roce 1946. Tak jako je poslední roky zvykem u válečných filmů z Norska, je zachycené obyčejné lidské jednání, strach i statečnost. Čest památce Birgerovi Eriksenovi! Doufám, že pokud budeme někdy vystaveni podobné zkoušce jako on, vyjdeme z ní stejně čestně.(07.01.2026)

Film veľmi dobre ukazuje, že aj keď sa snažíš konať správne, racionálne a morálne, systém a politika si aj tak nájdu spôsob, ako ťa neskôr zomlieť. Eriksen urobí rozhodnutie, ktoré objektívne zachráni štát, ale subjektívne ho postaví proti nadriadeným, paragrafom a spätnému „keby bolo keby“. Či chceš alebo nechceš, môžeš sa snažiť sebeviac, robiť všetko správne, systém ťa nakoniec pokojne hodí cez palubu.(05.01.2026)