Bird (1988)

Křehká duše umělcova to v životě nemá jednoduché, je-li obtěžkána závislostí vzniklou po autonehodě, popř. zákazem činnosti - odebráním licence.. Forest Whitaker je v roli Charlieho Parkera výborný, celým filmem se nese nádherná hudba, k tomu věřím a vůbec nepochybuji o tom, že ztratit milované dítě je nepřekonatelné.. Charlie Parker byl nesporně velmi talentovaný, ovlivnil hudebníky po celém světě a měl spoustu fanoušků, já osobně smekám i před Clintem Eastwoodem, zdařilé životopisné drama, krásně smutné pokoukání..

Meno Charlie Parker mi nič nehovorilo, prezývka "pekelný jazzman" ešte menej, ale meno Forest Whitaker ma donútilo si snímok pozrieť. Nápad, že príbeh budú úryvky zo života tohto jazzmana nie je zlý, aj keď nemám rád filmy kde sa skáče z roka na rok. Realizácia je však jeden zmätok a názor že Eastwood je dobrý rozprávač je absolútne mylná.

Já nevím.. Jak Eastwooda fakt můžu, tak tady mi to přišlo tak moc suše učebnicové a akademicky líbivé, až se z toho pocitově stal vlastně protiklad jazzu jako takového. Whitaker ve své roli nemá žádné charisma (fakt nevím kde se berou ty hlášky o jeho perfektním herectví). Postavy mezi sebou nemají žádnou chemii. Děj skáče tam a zpět v čase, ale protože se v žádné rovině neděje nic zajímavého, je z toho ve výsledku jen homogenní masa vaty, ve které Whitaker jakože extaticky mačká saxík a všichni ho pozorují a jakože orgasmicky prožívají každý tón..hahaha.. Je to zase jen další klišoidní povídačka o trpícím umělci která voyeurismus maskuje za studii. Parker byl asi pro svět hudby důležitý ale zfilmování osudu důležitého člověka, nedělá automaticky důležitý, kvalitní a zábavný film.. ani když to důležité nic rozpitvávám na dvou a půl hodinách.

Přiznávám, že jsem na to koukal jen kvůli Clintovi. Bebop bych nepoznal, ani kdyby měl někdo tolik trpělivosti, aby mi zkusil vysvětlit, co to je, a filmů o feťácích už jsem viděl kvanta. Takže mi zbyly dobré herecké výkony (Forest Whitaker, Diane Venora, Michael Zelniker) na jedné straně a pocit, že je film zbytečně dlouhý, na druhé.

Veřejně prezentované soukromé drama, spoře přioděné klubovým přítmím a stylově zahalené cigaretovým dýmem. Vypráví o životě, v němž jdou pospolu ... ve vzácném porozumění ... za doprovodu saxofonu ... budoucnosti vstříc jazz, drogy, démon alkohol i láska - a užívají si každičkou vteřinu tak, jakoby měla být tou poslední.