Bijásek (1976)

„We’re independent!“Óda na filmařské renegáty (počínaje Griffithem) odlehčená láskyplným výsměchem auterské teorii. Režisér svůj flek získává bez většího přičinění, mistrovské záběry mu přihrává náhoda a veškerá jeho snaha ukočírovat splašený štáb přichází vniveč. Rozhodně není svrchovatým vládcem, který by měl výslednou podobu vznikajícího díla ve svých rukou. Koutky úst zvedá pouhý pohled na něj, neboť s kulatými brýlemi a slaměným kloboukem nápadně připomíná podnikavého chlapce jménem Harold Lloyd. Také situace, v nichž se ocitá, prozrazují – stejně jako dřívější Co dál, doktore? – Bogdanovichovu slabost pro slapstick. Pády, kopance a rány jsou odkoukány od Chaplina, Friga i Three Stooges, aniž by šlo o prosté vykrádání. Z němých filmů, ponejvíce z grotesek, jsou kromě zápletky vypůjčeny také formální postupy (mezititulky, kruhové zatmívačky) a všeobjímající pocit kvapu, kterým by se doba nástupu kinematografu zřejmě dala zjednodušeně charakterizovat. Abyste si přímočarý Bijásek užili, nemusíte film, na rozdíl od jiných, intelektuálnějších poct pohyblivým obrázkům přímo milovat. Úplně postačí, pokud jej máte rádi. 80%

👀

Zábavná komédia s počiatkov kinematografie je predovšetkým pocta filmárčine. Naznačuje spôsoby natáčania, kde často dominujú náhodné udalosti natočené na celuloid, ale i nástup hviezdneho hereckého systému. Všetko je to komické, milé, možno aj trochu dlhé.

Nahoru zaokrouhluju proto, že jsem to viděl v kině z úžasně "opracované" filmové kopie, což dostatečně zvýšilo zážitek. Díky tomu jsem mohl ocenit to kouzlo z okouzlení filmem. I když, upřímně řečeno, děj mohl být trochu lepší.

Zklamání. Mám rád klasické grotesky. Ale je třeba mít na paměti, že jejich věk je pryč. Má-li se natočit stejný žánr v novém kabátě, vyžaduje to sakra geniální nápady a partu realizíátorů. To se nepovedlo, na mě to (a měl jsem tu nejlepší vůli) působilo trapně.