Daisy Millerová (1974)

Už jsem se stihl přesvědčit, že Peter Bogdanovich byl velký režisér své doby. I proto jsem dal šanci příběhu, který mi jinak už obsahem šíleně evokuje cokoliv od Jane Austinové...a to není vůbec dobré znamení. Nicméně Daisy Millerová jak slíbila, tak i plnila. Cybill Shepherd si tady totiž užila naprosto úžasnou postavu paničky, která vůbec není hloupá a nad věcmi přemýšlí hodně zajímavě. Skoro jsem měl pocit, jak kdyby Daisy žila ve světě Jane Austinové, ale svými řečmi se pokoušela o určitou revoltu, která ji docela vycházela. Zajímavý pohled na věc a důkaz, že i podobné příběhy mě dokáží zaujmout.

Film jsem zhlédla kvůli škole, ještě předtím jsem se ale vrhla na stejnojmennou literární předlohu od Henryho Jamese. Už kniha mi nepřipadala bůhvíjaká, což film jenom potvrdil. Měl sice atmosféru viktoriánské éry a zachoval si i atmosféru všech měst, kde se děj odehrával, ale všechno mi to připadalo jako hra na Jane Austenovou. To je chyba samotné knihy, kterou film následuje a adaptuje ji bez nějaké další invence (například dialogy jsou totožné). Má to nekonvenční hrdinku, jako jsme zvyklí od Austenové, ale hrdince nelze fandit tak, jako fandíte třeba Elizabeth Bennetové nebo holkám Dashwoodovým. I další postavy (hlavně malý Randolph) nejsou příliš sympatické. A co víc, ono se tam skoro nic nestane, takže film má velkou šanci začít vás nudit.

Zoznámili sa na terase švajčiarskeho hotela Trois Couronnes, krásna a bohatá Američanka Daisy Miller a galantný Frederick Winterbourne (tiež Američan, dlhšiu dobu pobývajúci v Európe) a ako to už tak na tomto svete chodí, zamilujú sa. Je začiatok 19. storočia. Millerovci sú na cestách po Európe už dlhšiu dobu a pre svoju bezprostrednosť, jednoduchosť a množstvo spoločenských prešľapov, neunikli pozornosti miestnej smotánke, ktorá je značne pohoršená ich správaním. Daisy sa na európske pomery správa nemiestne, je značne živelná, koketná. Skrátka taká „american girl“, ktorá si užíva život, odmieta hru na pretvárku a verí v lásku. Na strane druhej je však veľmi zraniteľná a krehká. A práve tieto vlastnosti a jej krása Fredericka opantajú. Ale skôr ako jej stihne vyznať lásku, začne postupne prepadať dezilúzii a začne veriť viac svojim „priateľom“, pre ktorých je Daisy svojim správaním neprijateľná. Nechce sa kompromitovať, veď v stávke je jeho dobré meno. Daisy je sklamaná a čoraz častejšie sa začne v spoločnosti objavovať s mladým talianskym umelcom Gionavellim.
Podľa novely Henryho Jamese (dlhšiu dobu v hoteli Trois Couronnes pobýval a tvoril) natočil Peter Bogdanovič film, ktorým chcel ukázať, ako sa človek môže vplyvom prostredia a spoločnosti v ktorej žije zmeniť a akú veľkú silu môže mať spoločnosť na formovanie jeho osobnosti, a jeho rozhodovania sa. Človek by sa mal správať podľa určitej etikety, viesť nútené rozhovory, dbať na svoje meno, byť konformný.
Dlhším časom pobývania v Európe, sa vo Federickovi postupne vybudovali všetky tieto spoločenské konvencie, ktoré z neho urobili upjatého, nudného človeka a odobrali mu tu nádhernú bezprostrednosť a hravosť, ktorou si ho podmanila Daisy. A čo najhoršie, spoločenská konformita urobila z neho ešte aj slabocha. Je čoraz žiarlivejší, jedná chaoticky,
nebojuje za ženu svojich snov. Cíti krivdu, ktorá vlastne ani neexistuje a na zmenu, tak ostáva stále menej a menej času...
Po formálnej stránke to nie je film s megalomanskou produkciou, výprava je skôr minimálna, s dôrazom na dialógy a teda hlavne herecké výkony, kde ma opäť príjemne prekvapila krásna Cybill Shepherd (The Last Picture Show, Taxi Driver).

Daisy Millerová. Film se poněkud vleče, příběh je v podstatě jednoduchý, ale má atmosféru. Tápal jsem v pohledech jak Daisy, tak jejího nápadníka ze Ženevy. Žena jako Daisy si užívá života a na společenskou etiketu kašle. Její rodina je bohátá a tak s matkou a bratrem cestují po Evropě po hotelech a užívají si. /ne sex / Její matka je trochu slabomyslná / můj názor / a pořád potřebuje doktora. Problém je , ale v tom , že je doprovází sluha se kterým mají důvěrný vztah / rozuměj kamarádský / a pak se stýká s člověkem, který společnosti prostě nesedí a myslí si , že jde jenom po jejich penězích. Šlechta, která je taky součásti příběhu hotelu je pomlouvá. Jejich ETIKETA byla porušena - pozor na ní. Myslím si , že v tom je závist. Ono se pomlouvalo vždy a šlechta se hrála na něco víc i když to byli stejní lidé jako zbohatlíci té doby -měli titul a neměli peníze a zase obráceně - takže si navzájem neměli co vyčítat, ale měli co závidět. Pak se děj posune a přeneseme se do ŘÍMA kde člověk čeká kdy se to konečně stane, kdy jeden z nich řekne to : Chci tě milovat, buď jen mou. A je tu konec a já zůstal sedět a říkal si proč? Proč člověk neřekne tomu druhému, že ho miluje a touží po něm. Strach z odmítnutí, neustále čekání a pak je pozdě.Tady neplatí - Kdo si počká , ten se dočká.

Daisy je okouzlující koketka, nemohl jsem, stejně jako filmový hrdina, z ní odtrhnout oči. Ale nejen to udělalo povedený film. Stará dobrá poctivá filmařina. 80%.