Fraška (1992)

Divadelní představení se nikdy nerodí v poklidu a za zpěvu chorálů. Je to často chaos přiživovaný egy režisérů, přecitlivělostí, nepřipraveností, svérázností herců, technickými problémy a časovou tísní. Chaos, který přesto musí v den D explodovat do ksichtů natěšeného diváctva jakožto precizně provedená kreace, v níž dávají všechna slova smysl tak, jak autor hry předepsal a na jevišti se děje vše v harmonii, kterou režisér vymyslel. To není vůbec snadná práce a co teprve když se jedná o takový kus, jako je Bez roucha. Vše musí klapnout na vteřiny, herecká souhra je zásadní, výpadek jednoho způsobí dominový efekt. Tvůrce scénáře má můj hluboký obdiv. Vytvořil rámec o třech "dějstvích", přičemž v prvním sledujeme generální/technickou/závěrečnou zkoušku Bez roucha...vidíme tedy z pohledu diváka, jak by to mělo vypadat v ideální podobě... dle záměru vcelku zoufalého režiséra. Seznámíme se s postavami a jejich vztahy. Tahle pasáž byla příjemná, divák který má rád divadlo si příjde na své. V druhém "dějství" tohoto filmu sledujeme urputný boj celého ansáblu, aby představení udrželi v podobě, kterou nazkoušeli. Tentokrát nás ale tvůrci vezmou do zákulisí. Tenhle pohled spousta diváků nezná a v podání tvůrců je tomimořádná smršť skvělých scének. Mnohé jsou velmi rychlé, koordinačně náročné, většinou vtipné...až hraničící s groteskou.Sledujeme totiž zásadní posun ve vztazích, které většina postav ventiluje během představení. Během už tak složitého výkonu si dělají naschvály, propadají žárlivosti, zhrzenosti. Je evidentní, že se schyluje ke katastrofě. Režijní a herecká symfonie. Nu a pak tady máme třetí, závěrečnou pasáž, kdy sledujeme opět z pohledu divadelního diváka, co všechny ty rozbroje způsobily. Tahle pasáž nebyla až tak zábavná i když bylo úsměvné sledovat reakce herců na to, že nic nehraje podle not. Někdo se snažil improvizovat, někdo si jel úplně mimo postavu, jiný tvrdošíjně hrnul svůj text...což díky šikovnému scénáristovi "nechtěně" fungovalo... . Sice to byla slabší pasáž, ale pořád mě to celé bavilo. Mám divadelní prostředí moc rád a nezřídka se dobře bavím i hybridizací s filmem. Fraška patří mezi nejlepší takové kousky. A zásluhu na tom mají úplně všichni. Od scénáristy po herce. 100% se na ni podívám znova a nejspíš to nebude trvat moc dlouho. Jsou tam stovky detailů, z nichž jsem při tom fofru určitě nepobral všechny. PS: Nějaký čas jsem se pomotával kolem divadla takže jsem si jistý, že úplně nejvíc si tento kousek užijí především divadelní herci, režiséři a divadlofilníci.

Tak sorry, omlouvám se všem zdejším pětkařům, ale po včerejší zhůvěřilé inscenaci v Divadle Moravskoslezském ze kterého jsem odešla po 1. dějství jsem si vysloveně hledala nějaké jiné zpracování této frašky s velkým F, abych si doslova spravila chuť a víru v dobré divadelní představení. No ovšem nedostavilo se nic moc. Oproti tomu divadlu v režii Vojtěcha Štěpánka, které bylotragickéa které doslova kopírovalo tento film ovšem bez jednotlivých nuancí a vysvětlení tohoto snímku, toto bylo naprosto "jiné a trochu lepší". Čekala jsem však poněkud vyšší zážitek a ten se nedostavil. Zřejmě nejsem profraškustavěná ať tu divadelní nebo televizní. Za mě nespokojených 50%

Bláznivá fraška o jedné praštěné divadelní hře, kde se neustále otevírají (většinou špatné) dveře a mizí talíř se sardinkami, v podání nepříliš kvalitního ansámblu. Kdysi jsem to viděl v divadle Bez zábradlí, kde jsem si o přestávce říkal, že už to nemůže být vtipnější, ale oni to v druhé části dokázali, a já měl chuť zažalovat divadlo za bolavou bránici a uslzené oči od smíchu. Tohle je filmová verze divadelní hry, která je trošku jiná, méně kompaktní, ale na vtipnosti to moc neubralo. Nepříliš bystrý Christopher Reeve, ještě méně bystrá Nicollette Sheridan, vychlastaný Denholm Elliott, hysterická Julie Hagerty...a zoufalý Michael Caine. Navíc to má velmi dobrý dabing.

Hru Bez roucha jsem na divadle viděla před mnoha a mnoha lety a dodnes ji řadím k nejlepším konverzačním komediím. Filmu se podařilo zachovat divadelní pojetí, herci podávají skvělé (i fyzické) výkony. Zběsilé tempo mne donutilo přepnout zvuk na TV z původního změní na český - vynikající - dabing, protože jsem prostě nestíhala.

Celkom kvalitné herecké obsadenie a zaujímavý nápad so zobrazením procesu prípravy a prvých predstavení nacvičenej novej hry divadelného súboru, kde po prvotnej celkom vydarenej premiére nastávajú rôzne vzájomné neočakávané situácie medzi hercami a aj režisérom, pričom zmeny vo vzťahoch majú priamy vplyv na kvalitu predstavení. Vyhrotené emócie, vzájomné konflikty, prípadne žiarlivosť zasahujú aj do deja nacvičeného predstavenia a dostávajú hercov do neočakávaných situácií, pričom ich musia riešiť improvizáciou už počas predstavení, niekedy úspešnejšiou, inokedy menej, čí vznikajú rôzne úsmevné scény. Niektoré dialógy/humorné scény sa podarili viac, niektoré menej.