Beast of War (2025)

Roache-Turner nezklamal v brutalitě, té je v tomhle levném horůrku víc než dost a vést herce taky zvládá skvěle a s těmi mladými zelenými mozky se člověk na zemi ani na otevřeném moři nenudil. Rozpočet byl ovšem takřka minimální a tak se z parku přesuneme celku rychle do bazénu a začíná sranda s ...plastikovým žralokem. Asi pořád lepší volba než nějaký ten levný digitál, ale, jak už poznamenal mistr Omnibus, bylo by docela fajn, kdyby si výrobce téhle hračky nějakého žraloka aspoň na obrázku pořádně prohlédl. I když co já vím o výrobě plastikových žraloků, možná by vyhlazenej vypadal nějaktakhle,a to už by možná poznal i LIVINGDEAD.. Blbostí tam bylo víc než dost, ale hodně jich na mě působilo jako  záměr, samuraj s mečem a saké... ach. Za mě silná trojka.

„Strč prst skrz krk, rukou v jícnu šmátrej, pak v žaludku paryby, po kámoších pátrej.“ Zasytilo, ale... Dvě velké kosti a jednu malou si teď z krku tahám. Zamrazilo mě jen jednou, pohříchu ještě na souši, když Will zahučel do jámy, topil se a bahno se mu zavřelo nad hlavou. Výcvik dobrý, ale pobyt na voru už měl mouchy. Nejen na mrtvolách. Moč mi moc nejela a měl jsem i jiné výhrady. Že za úplného bezvětří je hladina moře nehybná jako olej a nad ní mlha hustá tak, že by se dala hřbetní ploutví krájet, to beru, to zažil i Kryštof Kolumbus. Ale když VÍTR přihnal spásné dešťové mraky, proč se nezvedly vlny? Proč do bazénu, v němž film očividně natáčeli, režisér nežďuchnul nějakou komparzistku? Nebo verbala... to by byly vlny! Njn. Ke všemu nějaký vůl ze štábu ke konzultacím (ohledně gumové paryby použité při natáčení) nepozval zkušeného ichtyologa, ale jen nějakého ichtyla. Výsledek byl tristní. Velký Bílý má hlavu a čumák divně zkrabatělé (jakože horor, chápeš) a zmačkané jak starý shrnutý koberec. Zuby cajk, ale co ty dásně?! Jakési růžové žužu. Laik se diví, odborník žasne a náčelník Brody si v klidu natahuje plavky. Být to dokument National Geographic, hážu to přes palubu. Ale to kamarádství ve zbrani, mimoň Thompson bez části mozku, Leova oběť a jeho aboridžinská technika lovu rybstrčprstskrzkrkmě zaujaly.

Ačkoliv se Beast of War na první pohled tváří jako seriózní reflexe válečného dramatu, pod historickou slupkou skrývá naprosto nepokrytý a žánrově čistý survival horor, který má svou strukturou mnohem blíže ke Spielbergovým Čelistem než k tradiční válečné vřavě. Kiah Roache-Turner si vybral za předlohu tragický osud posádky potopené lodi HMAS Armidale, přičemž se nelze ubránit cynické, avšak trefné myšlence, že s realizací snímku prozřetelně vyčkával až do skonu posledního přímého účastníka. Historická pieta tu totiž s prvním útokem ustupuje dravé a nekompromisní exploataci.
Režisér, který už ve své australské postapokalyptické sérii Wyrmwood jasně dokázal, že má k tělesnosti a explicitnímu násilí velmi blízko, se ani tentokrát nedrží zkrátka. Míra gore je překvapivě vysoká, hmatatelná a naturalistická.
Největší devízou filmu je však jeho absolutní, až brutální přímočarost. V současné kinematografii, která má tendenci i do brakových žánrů často křečovitě roubat vrstevnaté psychologické profily postav či těžkopádné sociální komentáře, působí tento snímek jako zjevení. Roache-Turner rezignuje na jakoukoliv vypravěčskou vatu či zbytečné moralizování. S údernou stopáží 87 minut film neztrácí tempo a sebevědomě evokuje to nejlepší z esence poctivých, syrových béček z éry osmdesátkových a devadesátkových videopůjčoven. Je to kinetické, funkční a v rámci svých vlastních žánrových mantinelů překvapivě suverénní dílo, které si na nic nehraje.

Greenscreen sranda v mlze, kde není skoro nic vidět většinu filmu. Podprůměrnej film, co je pořád koukatelnej, největším plusem je tu zasazení do ww2 a v rámci žraločích "hororů" to není žádnej průser, ale ani nic co by stálo za druhé shlédnutí. Oproti té sračce s obřím robotem, co byla určitě mnohem dražší a vyšla taky nějak touhle dobou je to mistrovské dílo.

Rok 2025 bol pomerne plodný na žraločie horory, ktoré boli vcelku okej (Nebezpečné zvieratá,Fear Belowči tento od protinožcov). Všetky majú tiež spoločné, že žralok nie je jediným nebezpečenstvom a okrem neho je zdrojom hrozby i niečo iné: tu konkrétne je to druhá svetová vojna. Celkovo musím chváliť. Je to síce béčko, ale fajn zahrané, žralok vyzerá dobre, má dosť priestoru, útoky majú šťavu a sú i pekne krvavé. Dôjde aj na pár nevyberavých scénok v scénach keď žraloka nevidíme (obetovanie kamaráta či vyriešenie problému nedostatku tekutín a popíjanie miestnej "whisky"). Peňazí zrejme veľa nebolo, no na druhej strane hmla ktorou si autori pomohli kvôli zakrytiu ateliérov výborne pomohla dotvoriť atmosféru (aj keď občas ten ateliér kričí na diváka i tak). Tvorcom som však ochotný toto i občasné nelogickosti odpustiť- dostal som nepríjemný, drsný survival horor s krvilačným žralokom, fajn atmosférou a ktorý zároveň funguje čiastočne ako vojnový film, v ktorom sa vplyvom života ohrozujúcej situácie naplno obnažia charaktery. Slabšie 4* a 70%