Bažanti kontra Dracula (1980)

Bažanti kontra Dracula alias Bažanti na dně. Bažanti mají v Paříži vlastní obchod se starožitnostmi, kde pracuje taky snoubenka jednoho z nich, kterou chce unést sluha Drákuly, protože se podobá jeho matce. A Drákula ji potřebuje, protože jenom jeho matka nebo někdo, kdo se jí věrně podobá, může šáhnout na jakousi lahvičku, která Drákulovi dodá neuvěřitelnou sílu. Nebo něco takového, tahle zápletka je fakt stupidní. Stupidní je taky situační humor, který nemá žádnou logiku nebo jednoduše není vtipný. Normálně by se dalo říct, že v takovém případě je výhodou aspoň krátká stopáž, ale i těch 80 minut se neskutečně táhne, takže sledování jsem doslova protrpěl.

Írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker napísal v roku 1897 svoj najslávnejší román "Dracula". Toto jeho dielo inšpirovalo mnoho filmárov. Vznikla celá rada filmových adaptácií, parafráz a paródií. Ku posledne menovaným sa radí aj francúzska komédia "Bažanti kontra Drakula" (Les Charlots contre Dracula) z roku 1980. Hlásim sa medzi skupinu divákov, ktorí vyznávajú krvavý kult grófa Draculu. Preto si vždy rád rozšírim kolekciu draculovských filmových titulov. Aj keď pri tomto konkrétnom snímku som bol už od začiatku dosť skeptický. Humor francúzskych bažantov som nevedel nikdy oceniť, neprišiel som mu na chuť. Takže som sa obával aj ich spojenia s týmto legendárnym upírom. Ukázalo sa, že moje obavy boli opodstatnené. Vôbec som sa pri tejto komédii nebavil a vôbec ničím ma neoslovila ani prítomnosť grófa Draculu. *

A tak nám tentokrát chlapci ze skupiny Les Charlots zavítali do světa hororu a vybrali si k tomu klasickou upírskou legendu, Drákulu. Hned na začátku nám sice svými skopičinami připomenout co jsou zač, ale jakmile se rozjede příběh, spíše ten humor začíná uvadat. Po dějové stránce je sice snaha odvyprávět vcelku zajímavý příběh, ale je to stejně k ničemu, když se hodně často odsouvá spíše do pozadí, aby se mohlo jen skotačit a vést humorné dialogy. Na komedii sice nic proti ničemu, ale přeci jen si měli tvůrci pořádně rozmyslet, jestli chtějí komedii bláznivou a nebo jen obyčejnou situační. I tentokrát se ukazuje, že obojí prostě dohromady nejde. Častá výřečnost je spíše na obtíž, obzvlášť, když produkovaný humor vůbec nefunguje. A co se týče skopičin, opět jen pouhá stereotypnost. V prvních filmech Les Charlots to sice fungovalo výborně, ale táhnout to z jednoho filmu, kdy se mění jen prostředí a námět, je to jen stále více přehranější. Film tedy potěší snad jen z fanouškovského hlediska k Les Charlots. Jinak bohužel.

O víkendu jsem si k uklízení pustil první díl Bažantů a říkal jsem si, že jsem vlastně neviděl třeba tenhle, kde zbrojí proti Drákulovi. No, takže jsem naladil a zjistil, že už se vlastně vůbec nedivim, proč jsem to neviděl. Opakované vtipy v tomto případě působí jak v křeči. A fakt, že známé postavy dabují jiní lidé tomu taky dvakrát nepomůžou. Nesměju se, není to vtipné, naopak mě mrzí, co se s Bažanty následně stalo a jak zásadní pro ně byl režisér.

Jak jsem měl sérii s Bažanty rád, a kromě tohoto snímku mám všechny ve své filmotéce, tak tímto snímkem jsme byl totálně zklamán. Něco tak stupidního jsem již dávno neviděl. Jak nerad dávám v rámci hodnocení odpad, tak pro tento snímek je i odpad příliš dobré hodnocení. Rádoby vtipné scény jsou tak primitivní, že (myslím že oprávněně) pochybuju o duševním zdraví autorů.