Babka (2003)

[Text obsahuje opis zápletky]Okrem pohľadu na nové ekonomické a spoločenské smerovanie Ruska na začiatku 21. storočia prináša civilná snímka Lidije Bobrovej najmä príbeh o strete dvoch svetov. Režisérka sa však vyhýba jednoznačnému príklonu k tej, alebo onej strane. Uvedomuje si, že pár jednotlivcov žijúcich v určitom prostredí nemôže reprezentovať celú skupinu. Ide skôr o rozdiely v ich pohľade na život. Staručká Tusja a jej sestra Anna vzišli z iného sveta než ich deti a vnuci. Nejde ale o kontrast vidieckeho a mestského prostredia, ale o rozdielne prístupy v riešení práve prebiehajúcich situácií. Bobrova predstavuje osobité postavičky. Anna sa spolieha na svoje korene, na piesne, ktoré počula od svojej matky, na vieru, v ktorej bola vychovávaná. Jej syn však hľadá riešenie na dne fľašky a jej dcéra sa zas viac zaujíma o problémy sveta, aby sa tak vyhla svojim vlastným. Tusja ostáva pokojná a v tom vidím jednu z hlavných myšlienok filmu. Vo vzťahu k prítomnosti je možné zaujať niekoľko stanovísk: ísť proti nej, ukrývať sa pred ňou, ignorovať ju... no najviac odvahy si aj tak vyžaduje prijať ju takú, aká práve je. To symbolizuje Tusja. Je to postoj, ktorý si zachováva aj v momente smrti, ktorú Bobrova nezobrazuje ako koniec, ale ako odmenu za dobre odžitý život, ako možnosť vrátiť sa tam, kde sme sa cítili najlepšie. Finále je horkosladké a nesmierne úderné – úprimný bolestný zázrak.

Smutný príbeh priamo zo života o ľudskosti ale aj odľudštení v súčasnom svete. Hoci to je príbeh univerzálny a mohol by sa v podstate odohrávať kdekoľvek, v tomto prípade je zasadený do ruských reálií. Sledujeme tak spôsob života v oblastiach, v ktorých akoby sa zastavil čas (drevenice, pradávne ľudové zvyky, všadeprítomný folklór) a mimo iného je tu poukázané na enormné rozdiely v životnej úrovni medzi bežnými ľudkami a "novými Rusmi". Celé je to obalené do dosť pochmúrnej nálady a aby toho nebolo málo, nad všetkým sa ešte vznáša démon alkohol, ktorý to celé ešte zhoršuje. Koniec koncov, nemierne chľastanie taktiež akosi patrí k tradičným ľudovým zvyklostiam, a to zďaleka nie iba v Rusku.

Dost nepříjemně rusky depresivní a ponurý film. Stará bábuška by se pro všechny rozdala, je skromná, do nikoho se nesere a sama o sebe se postará. Její nevděčné děti a vnoučata o ní však nestojí a chtějí se jí za každou cenu zbavit. Dokonce se modlí k Bohu, aby si ji už konečně vzal k sobě. Až mi někdo bude tvrdit, že bych měl mít rodinu, protože se o mě bude mít kdo postarat na stará kolena, tak ho zaprvé pošlu do prdele a zadruhé ho odkážu na tento film. Když jsou vaši potomci nevděční a sebestřední parchanti, starají se jen o svou kariéru a nedokážou se s respektem chovat ke svým předkům, tak je nakonec asi lepší rodinu nemít a vyhnout se zklamání. Do toho ty ruské reálie, chudoba, válka v Čečensku a vzpomínky na Velkou válku. Nevím, zda se na takový a podobné filmy někdy podívám znovu.

Musím říci, že film mne trochu oslovil, ale asi protože jsem už pár recenzí zde četl, nijak mne nepřekvapil. Co mě na něm opravdu přišlo jako pěst na oko byl hlavně herecký výkon babči. Já vím, že byla hodná, ale ona byla úplně bez citu. Navíc vypadala dost vitálně. Jináč hezké vidět to, co se děje všude. Narozdíl od čech to ale v rusku podtrhuje "vyběhal jsem důchod". Jako by to bylo něco těžkého nechat si vyměřit důchod. A ono to asi v rusku těžké bylo. Že váleční veterání žijí/žili ještě 2017 v rozpadlých kulnách a nedostali přidělený byt, jak jejich zákon káže, to jen dokazuje.

Některý herecký výkony zaváněly ochotnictvím. Na druhou stranu Viťkova úvodní motolice po opici byla oscarová. Příběh smutný, jednoduchý, ale silný. Ta vysoká procenta připisuji tomu, jak výmluvně se režisérce podařily zachytit specifika života na ruském venkově. Momentálně je to pro českého diváka “úzký” a proto atraktivní ethno profil. Pouštět nám to za komárů, tak to 86% mít nebude.