Babiččin dům (1988)

Velmi dobrý napínavý horor s poměrně originálním scénářem, zejména v přístupu k příběhu. Celý film je prodchnut dobře propracovanou atmosférou tajemna a obsahuje několik napínavých a znepokojivých momentů. Herecké výkony jsou docela dobré, přičemž obzvláště vyniká královna scream Brinke Stevens, která hraje zcela jinou roli než obvykle a ztvárňuje skutečně znepokojivou postavu. Ačkoli má film své slasher momenty, psychologický aspekt postav a tajemno obklopující všechny události, kterých jsme svědky, jsou to, co skutečně vyniká. Vřele doporučuji fanouškům hororů 80. let a těm, kteří hledají něco neobvyklého.

Je poznat, že film vznikl v jiné době. Na homosexuála tam člověk nenarazí ni o lesbu nezakopne, ba ani niggera tam žádného nevidět. Tehdejší filmoví tvůrci měli genderovou či rasovou vyváženost na háku či spíše takové pojmy vůbec neznali. Béčkové filmy byly tenkrát v oblibě a já jsem toto svěží oddechové dílko s potěšením zhlédnul i dnes. Jenom by to chtělo kvalitně namluvený dabing, ale ten už k tomuto filmu asi nikdo neudělá.

Nenápadne vyzerajúci slasher, kde je trochu na škodu, že hlavnými protagonistami sú dve odrastené decká. Začiatok s "niečo skrývajúcimi" starými rodičmi ma ale bavil a pokiaľ to bolo iba o nich, tak z toho išla aj zaujímavá mysteriózna atmosféra. Keď sa na scéne objavuje psychopatická matka, tak je to už len o naháňačke a bavilo ma to menej. Ani nie je vysvetlené, o čo jej vlastne ide. Film obsahuje klasické nelogizmy ako keď pred niekým utekám a on sa zrazu objaví predo mnou a vyzerá, ako keby už nejakú chvíľu na mňa čakal. A ten prehnane po šoku bažiaci záver...no comment. Celkovo ale na céčkový slasher to nebolo vôbec zlé.

Na jednu stranu je samozřejmě těžké nevnímat Babiččin dům s jistou dávkou nostalgie, jelikož jak je tady již u pár komentářů zmíněno, jedná se o jeden z prvních porevolučních hororů, se kterým přišlo tuzemské publikum do kontaktu, včetně mě, a ve své domě, v podstatě bez jakékoliv konkurence, se o této podívané dalo smýšlet jako o slušné žánrové jízdě, která kupodivu funguje a má co nabídnout. Z dnešního pohledu je to ovšem už úplně jiné, a tak je vlastně jen na divákovi, jak k samotnému snímku přistoupí. Zdali bude ochoten tolerovat možnosti tvůrců dané doby a rok vzniku, pak si myslím, že bude možná i mile překvapen, jaký to má celé skutečně svižný spád, určitě ho může oslovit i slušně budované napětí, k jistému nečekanému a nemalému zvratu zde též dojde, obsazení také není vůbec marné a v neposlední řadě tu máme i jistě působivou atmosféru, kterou lze možná považovat i za ten nejpovedenější element celé této podívané. Pakliže bude potenciálním divákem tento snímek ovšem hodnocen okem dnešní doby, tak se příliš pozitiv nedočká. Především tedy zápletka je ryzím příkladem totální hlouposti a nenápaditosti, chování postav je pak srovnatelné s úrovní lehce vycvičeného šimpanzíka, nelogičností tu lze také, zvlášť v závěru, najít nespočet a celková lacinost Babiččina domu pak atakuje skutečné dno filmového průmyslu. Jak s tím tedy naložit? Nevím, každopádně pravdou je, že i přes všechny ty své výrazné neduhy je tento film i dnes sledovatelnou záležitostí, která spíš než pocity strachu a zděšení vyvolá na divácké tváři lehký ironický úsměv, nicméně pořád nabízí i prvky, které spousta dnešních žánrově podobných snímků postrádá.

Jo, v první půli devadesátek to byl u nás na VHS obrovský béčko hit. Popravdě jsem to vůbec nechápal, my, co jsme byli rozmlsaní Hellraiserem jedna, dva, tři, Nevěstou Re-animátora, Smrtelným zlem dvojkou, Narušitelem, Psychocopem dvojkou, Návratem živé smrti trojkou, Phantasmem dvojkou, C.H.U.D.em, Kanibalama, Slimáky, Tatínkem se vrací, Slizem, Hřbitovem domácích zvířátek a dalšími podobnými kulty, tak Babiččin dům byl oproti zmíněným flákům totální jalovej odvárek. A musím říct, že tak na mě působí i nyní po třiceti letech. Sice mu nelze upřít pěknou kameru nebo zvuk, kdy je slyšet cvrlikání ptáků, tikající hodiny a další hezky ozvučené ruchy, ale to je tak vše. Jinak je to strašná hloupost a kultovním statusem bych ten film určitě nenazýval. Takže za kameru a za zvuk dvě hvězdy.