Autopohádky (2011)

Autopohádky, to je jisté podlehnutí americkému filmařskému vzoru a moderním společenským tendencím, kde lze snad obdivovat pouze prvky, nikoli však celek.Jakub Kohák(jeho reklamní tvorba je určující zřejmě kdekoli) s Janem Prušinovským animované verše pospojovali hraným příběhemPříhody Antonína Kužílka. Je to uslintané, přespříliš dětinské a nezábavné, u Kužílka (trpký Ondřej Vetchý) je vlastně s podivem, že mu nějaká kniha vůbec vyšla, a nakladatel Hanke (Igor Bareš) je vzorově americký, jinými slovy: ani rytmus ani styl do pohádkového celku nezapadají, naopak mučivě bodají. Zkušený mistr animovaného filmuBřetislav Pojars výtvarníkem Pavlem Koutským zpracovali novou interpretaci (podle knižní předlohy)O princezně, která se nesmála. Nadchnou poloreliéfní loutky a karikaturní podoba, zřejmě potěší také hlasy Pavla Lišky a Jitky Ježkové, ale o mnoho horší už je to s novou verzí příběhu, je spíše nezajímavý.Michal Žabkapředložil loutkovou satiruÚčetní a víla. Potěší nejen podoba, hlasy Ladislava Mrkvičky, Viktora Preisse či Lucie Bílé, ale také příběh (dle knižní předlohy), jeho satirická štiplavost a nadhled. Dále,František Vášas animátorkou Barborou Dlouhou připravili animovanou pozoruhodnostO rybáři Maršíčkovi, jde o novodobou satirickou reinterpretaci klasického kusu a obdivuhodné zpracování papírových loutek i nápadité využití prostředí. ALibor Pixavše doplnilVincentem, což je americké jak animací, tak dějem a rytmem příběhu.Autopohádkypřinášejí potěšení i trpkost, okamžiky a stopy radosti či uličnictví, avšak nikoli jednotu a soulad.

Večerníčkovská dětinskost hrané spojovačky i první autopohádky mě zaskočila, ale dál už to bylo jen lepší. Především hned ta druhá, „Účetní a víla“, nadchla svou praktickou poetičností („Říká si víla a stojí peníze jako každá ženská.“ :-)), třetí pak originální ploškovou animací v reálném prostředí (okna na hřbetech knih), počítačová čtvrtá zase ušla díky moderní energičnosti. Nakonec i to pojíždění Ondřeje Vetchého za odpovědí na otázku „mají auta duši?“ se ukázalo jako poměrně roztomilé.

Je to takové monotematické Studio Kamarád, které místo JůHeláků moderuje Ondra Vetchý. Takže spojováky de facto o ničem, nijak to výsledné dílo nepovyšují. První pohádka naprosto standardní, obyč kluk princeznu tentokrát klofne na auto, jinak vůbec nic objevného. Druhá “pohádka” podle mě pro děti nevhodná, lakomej pan účetní hledá způsob, jak se zbavit víly, která mu leze do peněz. Autoři třetí pohádky si vypůjčili pohádkovou klasiku, chudý rybář vytáhne zlatou rybu, resp. rybího krále a nechá si od něj vytunit auto. To mě neuráželo, bylo to vynalézavý, ale líbivý moc ne. Čtvrtá pohádka o klukovi, co tak miloval auta, až se jím sám stal. Záležitost pro děti do pěti let věku. A to by mohl být největší problém autopohádek. Komu měly být určeny? Tři příběhy jsou infantilní, jeden snad ani není pro děti. Po delší době se mohli ve filmu realizovat čeští animátoři, to je na tom patrně to nejpozitivnější. Že to ale mohlo být lepší, mnohem lepší, tak na to bych dal krk.

Mezi animovanými filmy jde jednoznačně o raritu a originální námět. Animace samotné jsou...no prostě v klasickém českém stylu, tedy v tom dobrém i špatném slova smyslu. Osobně bych vynechal poněkud zbytečný a některými scénami až trapný hraný námět. U pohádek samotných se vracím zpět k originalitě, avšak humoru je zde jako šafránu, anebo se autoři smějí jiným věcem než já, a pohádky jsou trochu jednoduché a ne moc propracované, zvláště pak jejich konce, respektive pointy. Dalším příjemným bonusem je ovšem hudba. Celkově dvě a půl hvězdy, ale protože taková možnost zde není, tak pro jednoznačně unikátní animovaný film, jehož nejsilnější stránkou je právě hudba a originalita, dávám za tři.

Hodně příjemné a neotřelé pásmo animovaných pohádek, které bohužel spojuje ne příliš funkční hraná linka. Ale první příběhO princezně, která se nesmálaje velmi milý.Účetní a vílaje naprosto okouzlující, zejména díky přednesu Viktora Preisse, stylizace je půvabná a překvapila nakonec i ta Lucka Bílá.O rybáři Maršíčkoviosloví zejména nápadem ploškové animace v reálném prostředí aVincentje tu pro ty nejmenší, kteří jsou odchováni moderní grafikou bez smítka nostalgie. Za mne tedy ano.