Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955)

Jakkoliv se se vší tou rybářskou „poezií“ celoživotně míjím, musím říct, že to Pojarovo básnictví, snad inspirované jeho pootavským dětstvím, je mi snad ze všech pokusů, které jsem s tímhle veršováním učinil, nejcizejší. Říční lyrika krom jednoho dvou tří okamžiků mi přišla jen jako snaha ono banální vypravování o tom, že pospolitostí se práce vždy podaří nějak nastavit. Vadila mi i celková ukřičenost a umanutá paličatost ústředního hrdiny, které přisuzuji Helgovu (podílu na) scénáři – a hlavně jsem si stále říkal, oč zdařileji konfrontoval chlapce a řeku Jiří Hanibal ve filmu Dědeček, Kyliján a já nebo jak v podobných kulisách zachytil v Malém letním blues dívčí procitnutí – a vůbec jak vnímavé dokázal právě tento režisér natočit filmy pro děti a mládež. Jistě, je to další dekáda, a lze alespoň uznat, že Pojar příběh neokořenil pionýrským pathosem a že těch několik postřehů o řece má své kouzlo. Škoda, že nezůstalo jen u nich.

Tenhle film nikdy nepochopíte jako dítě. Dnešní teenageři, dokonce ani my před X lety před nimi, jsme ho nechápali. Jeho poetiku a krásu pochopíte až, když jste dospělý. Tohle dobrodružství není jen tak pro každého. Ale když se do něj ponoříte, dostanete se do světa, kdy děti zajímala víc štika než mobil. A těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně.„Někdo je jako ježek, samá bodlina navrch a uvnitř měkkota.“Film, jaké se dneska netočí. Nikam nepospíchají a jsou… zkrátka hezké…

Na jednu stranu musím říct, že na dnešní dobu už tento film přeci jen trošku zastaral a dnešní děti by asi nezaujal. Přesto uznávám, že se Bronislavu Pojarovi v těch roztodivných zákoutích čarokrásné řeky podařilo vykouzlil opravdu velmi příjemný snímek. Maličko sice naivní, přesto krásný. Malý "Jirka, sirka, vejtaha" mě sice tou svou sebestředností po většinu filmu štval, ale když vezmu v potaz, že se na jeho charakteru asi logicky muselo odrazit to, že byl sirotek, pak tu jeho odtažitost od lidí /dětí asi i chápu. Za šťastný konec tohoto příběhu o dětských snech a touhách, jsem tak byl určitě moc rád.

Tak povídku pana Pazourka jsem nečetl, nemohu tedy srovnat, ale jestli to byla stejná blbina jako tento film, tak nazdar. Ještě že povídka byla asi kratší. Film možná vhodný pro fanatické rybáře. Pár hezkých záběrů přírodních scenérií to rozhodně nezachrání. Děti se asi kousaly nudou ne? V té Uruguayi musela být celá porota ožralá nebo co. Prostě, pro mne film hodně pod úrovní.

Příběh dávno spatřený, který mi ale musel uvíznout hluboko v paměti, neb při jeho novém zření obrazy samy z paměti vyvstávaly a navíc se motaly s pozapomenutými veršíky o cestičce k domovu a křišťálové studánce. Hezký, dětský příběh a krásně nasnímané nádherné, vpravdě rajské exteriéry. Leč do tohoto ztraceného ráje je cesta zarúbaná, neb u té Berounky budou najisto nastavěny procovské chaty a vily a v Židově strouze bývala tlačenice už před čtvrt stoletím.