Atentát na kulturu (1977)

Ze str. 360 knihyMagor a jeho doba: Občas se v dopisech (z věznice Mírov) objevily konkrétnější informace, které se alespoň přeneseně týkaly undergroundu. Jirous například Julianě sděluje, že v televizi s ostatními vězni sledovalAtentát na kulturu, jakousi televizní verzi článku "Případ Magor", která se také snažila pomocí překroucených faktů a lží udělat z Jirouse, Brabence, Karáska a Zajíčka společnosti nebezpečná individua. Pro řadu zájemců o alternativní kulturu se ovšem opět stala vítanou příležitostí, jak v televizi zahlédnout a uslyšet Plastiky, a podobně pojal zhlédnutí i Jirous. V dopise k tomu napsal: "V každém případě mě ten pořad velmi potěšil, když opomenu ty různé lži a překroucení, bez nichž se to samozřejmě neobejde, tak se mi zdá až nápadný posun k 'serióznější' informaci, to jest negativní dojem je vyvolávanej spíš různejma rafinovanostma než evidentními žalovatelnými nepravdami (např. že jsme nepracovali, že jsme se léčili po užívání drog apod., jak o tom informovali zpočátku). A hlavně jsem byl potěšen z toho, že vidím tolik blízkejch tváří; lepší dárek mi nemohli připravit. Až dodneška z toho mám dobrou náladu."

Tragikomická podívaná, u které se člověk musí lámat smíchy a zároveň ho i mrazí. Cenný je zejména postup propagandistického oddělení, který je radost sledovat. Na druhou stranu vím, že podobné dokumenty měly často naprosto opačný efekt a pro lidi přemýšlivé složily spíš jako reklama na propíraný problém. Atentát na kulturu jsem sice za bolševiků neviděl, ale podobně laděné příspěvky tehdejší propagandy mě spolehlivě nakormidlovaly k nezávislé kulturní scéně. A za tento nezamýšlený efekt i za cenné dobové záběry si Atentát tu jednu hvězdičku zaslouží.

S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ...

Jak jen poděkovat StB za tento skvost? I přes určité faktografické nedostatky (nedozvěděl jsem se např., v čem konkrétně spočívala skutková podstata trestného činu výtržnictví obžalovaných) a celkovou nesystematičnost patří Atentát na kulturu, unikátní dokument plný krásných autentických záběrů, bezesporu k tomu nejhodnotnějšímu z produkce Československé socialistické televize. Příjemně překvapilo, že se tvůrci dokumentu nespokojili s pouhou prezentací svých oblíbených (později kultovních) kapel, nýbrž sami přicházejí s řadou nadčasových myšlenek, které by neměly upadnout v zapomenutí, jako např. "...platí princip rozkoše a nikoli už princip výkonnosti. Akustické narkotikum otřásá a boří i zákony států...", jež vhodně ilustrují i dobovými svědectvími: "Student, který koncert skupiny sjednal, později prohlásil: Mohu říci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otřeseni." O mimořádné zásluze, jakou měl tehdy tento pořad o propagaci "druhé kultury" a jakou byl vzpruhou pro seběvědomí vzájemně o sobě nevědoucích spřízněných duší, netřeba ztrácet slov.

Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému.