Kidó keisacu Patlabor 2: The Movie (1993)

O lidech a technologiích, ptácích, válce. Náladotvorné scény z nočního futuristického Tokia, hra světel, odlesků a stínů, sníh pomalu padající za okny, snášející se na hlavně pušek, zaparkované mechy a tanky, hladinu řeky, do vlasů jedné z ústředních hrdinek, jsou destilátem všeho, co na japonském filmu – a potažmo i japonské kultuře a vnímavosti – tolik miluju. Jeden z nejlepších anime celovečeráků vůbec, který kvalitou nijak nezaostává za slavnějšími Ošiiho díly.

Vystřízlivění z ekonomické bubliny, uvědomění vlastní vojenské bezradnosti, chuť po destrukci a opětovném začátku. Ve druhém Patlaboru se pojí nervozita z apatického přístupu Japonska ke studené válce a otázka, co je vlastně zapotřebí bránit několikatunovými roboty, když nikdo o nic neusiluje. Dilema spravedlivé války a nespravedlivého míru navíc hluboce rezonuje napříč dekádami, které uplynuly od premiéry, včetně té současné, jen podporující poněkud bezútěšné stanovisko, že válka nikdy neskončila, jen jsme od ní odvrátili zrak. V jádru strhující symfonie města, které si zaslouží zničit stejně jako si zaslouží přežít, ve vší své železobetonové kráse. Velmi hutný politický thriller jen se zrnkem akce, jehož kulometné dávkování informací se tříští s melancholickým, pozvolným pozorováním městské krajiny a spletitých dálničních systémů. Do značné míry nemůžu uvěřit, že něco podobného existuje a ví o tom tak málo lidí. Jeden z nejlepších animačních filmů všech dob, směle stojící vedle klasik žánru jako Akira, Perfect Blue nebo GITS, jež dokonce v lecčems převyšuje úchvatnou animací i sytostí propíraných témat. 100 %

Ve všech ohledech minimálně o třídu lepší než předcházející film a video seriál. Patlabor neměl nikdy úplně hloupé zápletky ale kvůli mírné nadsázce a absurdní koncepci té robo-policie ho nešlo brát tak úplně vážně. Druhý film tohle sice úplně neeliminuje, ale celkově působí mnohem vyzrálejším, dospělejším dojmem. Dobře to ilustruje postava Noy, která vždy byla za trochu komickou figurku (ostatně jako většina postav), ale zde je mnohem uvědomělejší a prohlásí, že nechce, aby si jí lidi navždy pamatovali jen jako "holku zblázněnou do robotů". Stejně tak film nechce aby si ho lidi pamatovali jako taškařici s roboty, ale spíše jako thriller jehož příběh by dobře slušel do univerza Stand Alone Complex. Velkou zásluhu na tom má brilantní režie Mamoru Ošiiho (fascinující je hlavně opakující se použití motivu ptáků), který i díky slušnému rozpočtu vytvořil dílo, které takřka snese srovnání s pozdějšími Kókaku Kidótai (Ghost in the Shell), Džin ró (Wolf Brigade) nebo už jmenovaným SAC.

Pokračování filmu Patlabor o policejních jednotkách s takovými velkými chodícími roboty... Ovšem narozdíl od jedničky tady měly tyto policejní jednotky mnohem méně prostoru a spíš se žánrově jednalo o napínavý thriller, kde se malá skupinka policistů snaží zabránit teroristickému útoku na Tokio. V kontextu s posledními událostmi ve světě to je obzvlášť působivé...

Neviděl jsem původní seriály, potažmo filmy, takže nemůžu porovnávat. Oshii se tu teprve rozehříval, ale tu už náznak určité filozoficko / melancholické roviny (statický záběr z tmavého bytu do zasněženého města, všudypřítomní ptáci). -60 %