Americká kletba (2005)

Docela průměrný film, který mi přišel poněkud repetitivní. Ty strašidelné scény jsou zpočátku dobré, ale... opakují se úplně ty samé po celou dobu filmu. Také se zdá, že se na scénáři moc nepracovalo, protože se příliš mnoho věcí děje bezdůvodně. Dalším pozitivem ale je, že prostředí a příběh jsou skvělé. Zkrátka... dobrý nápad ale promarněný.

Fajn, co se týče nadpřirozena jsem velmi otevřený člověk. Rozhodně nepatřím mezi jedince, kteří si i zadek vytírají vědecky a nekriticky přijímají každou hypotézu, se kterou nějaký "odborník" vyrukoval. Stejně tak se ale nenechávám tahat za nos těmi, kteří za vším vidí spiritualitu. Pro sledování filmů je to skvělý výchozí stav, protože ocením jak hardcore sci-fi, tak fantasy nebo horor. Stačí když to dává smysl. Distributor nás v synopsi informuje, že film je založen na skutečnosti (což nám v samotném závěru ještě připomenou tvůrci). Takže máme věřit 200 let staré báchorce, která je skoro celou dobu podávaná bez možnosti jiné interpretace. A to přestože velmi intenzivní a fyzické projevy nadpřirozena sledujeme skoro devadesát procent stopáže. To "něco" se opravdu činí a dává slečně Zvonkové fakt sodu. Legenda proč tomu tak je, působí už od začátku vcelku slabě, takže čekáte co z toho vyleze. Mě osobně ta přehlídka nadpřirozeností bavila jen občas...subjektivně mi celý film připadal mnohem delší než proklamovaných 79 minut. V samotném závěru se dočkáte rozklíčování, které potěší snad jen lidi bez fantazie...mě osobnětonapadlo jako první věc, ale protože tuto možnost odsunuly bokem následující nadpřirozené fenomény, pustil jsem to z hlavy. Někdo namítne, že v podání tvůrců se to nevylučuje...že šlo o kombinaci událostí. Ano...nejsem trouba, pochopil jsem. Ale rozhodně mi takový příběh vůbec nechutná. Za mě je to jenvyšpulená prdelost, ze které v pravidelných intervalech vychází zvuky a přesto se tvůrci snaží tvrdit, že jde o nejvýjimečnější paranolmalitu, která byla na území USA "zdokumentována". Jediným dobrem tohoto filmu byla paní Špačková.

Takhle iracionální chování postav jsem už dlouho neviděl. Kamera v lepším případě působila televizně (což s tímhle kameramanem nechápu). Příběh byl dost slabý a celkově na takhle krátké stopáži dokázal vykouzlit i vyloženě nudné části. Konečné vyústění bylo pro mě naprosto nelogické. Jedna hvězda za obsazení které se alespoň trochu snažilo. Režisérsky nezvládnuté.

Taký malý skoro Conjuring z 19teho storočia. Veľmi sa mi páčilo prostredie, atmosféra aj herci. Pointa povedzme fajn, aj keď cca od polovice som niečo podobné čakal a dáva filmu úplne iné vyznenie. Súhlasím s komentármi, že strašenie bolo miestami jednotvárne a niektoré strašiace scény ako cez kopírák, ale celkovo som bol dosť spokojný. Aj vlk sa mi páčil, aj keď som ho nie veľmi pochopil.

Čekal jsem, že výraz americká kletba je pouze jiným termínem označujícím politickou korektnost, ale ne, taková hrůza to zase není. Jde o celkem kvalitní horor s čarodějnickým motivem. Scéna, jak zlý duch na výzvu „Ve jménu Ježíše Krista, hned s tím přestaň,“ skutečně přestal a upustil levitující děvče na podlahu, mi připomněla jeden můj sen. - - - Sen o čarodějnici a vlkodlakovi (v noci z 26. na 27. června 2022) - - -     Seznámil jsem se s jednou mladou čarodějnicí. Vykládá mi o jakési přírodní matérii, která se dá najít v potoce a má využití v magii. Bohužel zná tuto hmotu pouze pod jejím čarodějnickým názvem a ani neví, jestli je to minerál, živočich nebo vodní rostlina. Ví však o potoce, kde se tato látka dá najít, a navrhne mi, že mě tam dovede a že jí trochu nasbírá. Ještě mě poučí, že se tato hmota musí ukládat do celofánového sáčku a také se v něm musí přechovávat. Opáčím, že to určitě bude stará tradice. Jistě už čarodějnice ve středověku skladovaly tuto matérii v celofánových sáčcích. „To nevím,“ dí slečna, „ale v čarodějnické knize jsem četla, že se to tak má dělat.“      Jsme u potoka a slečna se chystá ke sběru. Nejprve si svlékne svoji dlouhou čarodějnickou sukni, aby si ji nezamáčela, a pak vleze do vody, která jí sahá asi ke kolenům, sehne se a začne prohledávat dno potoka. Já stojím na břehu a bezděčně jí koukám na nohy a na zadek. Ne že bych ze svého pozorování hodlal vyvozovat nějaké závěry, ale ze zkušenosti vím, že takové poznatky se člověku mohou hodit. Slečna hlásí první nález a ukáže mi onu záhadnou matérii. Je to předmět, který barvou a tvarem připomíná slunečnicové semínko, ale na délku měří přibližně dva centimetry. Řekl bych, že to je zkamenělý bobek trilobita.      Slečna pokračuje v hledání. Mezitím se bavíme o magii. Posléze se začneme přít o nějakou teoretickou otázku. Brzy mi dojde trpělivost a řeknu slečně, že ničemu nerozumí. Ona na to: „Neštvi mě, nebo na tebe pošlu vlkodlaka.“ Odvětím, že klidně může. Vlkodlaka jsem už dlouho neviděl. Slečna odříká nějakou formuli a cosi se zjeví. Vlkodlak to ale není. Vedle slečny stojí v potoce obrovitá nahá mužská postava. Chlápek je holohlavý, měří něco přes dva metry, má mohutný hrudník hranatého tvaru a podivně, rovněž hranatě tvarovanou lebku. Končetiny má hubené, ale s velkými klouby. Jeho zjev korunuje monumentální penis o velikosti a zakřivení býčího rohu. Patrně půjde o nějakého démona.      Démon na mě ukáže a poručí slečně: „Přesuň ho do čtvrté dimenze!“ Ona na mě tázavě pohlédne. Přikývnu, ať to udělá. Mně už celkem na ničem nezáleží a ve čtvrté dimenzi to sotva bude horší než tady, a i kdyby, tak se snadno přesunu zase někam jinam. „Přesuň se,“ řekne slečna. „Do čtvrté dimenze!“ zařve na ni démon. Slečna mlčí. Démon ji jednou rukou uchopí v pase – tlapy má fakt obrovské –, vyzdvihne ji z vody, zatřese s ní a opakuje, co má slečna říct. Ona pořád mlčí. Takhle to vypadá, když někdo vyvolá něco, co potom neumí odvolat. Usoudím, že nastal čas vmísit se do rozhovoru, a zvolám: „Pusť tu holku, obludo, a přesuň se do čtvrté dimenze sám!“ Démon slečnu skutečně pustí a ta sebou pleskne do potoka, zatímco on vyběhne na břeh. Hned na kraji se zamotá do čarodějnické sukně a málem upadne, což působí poněkud komicky. Já zatím kolem sebe imaginuji magický kruh. Démon se zastaví před kruhem a vztekle na mě hledí. Zkusím pokračovat v konverzaci: „A když už se spolu bavíme, mohl bys definovat pojem čtvrtá dimenze?“ Démon zlobně zavrčí. Moc zábavy s ním tedy není. Pronesu univerzální propouštěcí formuli. Démon zprůhlední a jaksi se rozmlží, ale nezmizí. Nevadí, mám těch formulí v zásobě víc. Vyslovím jinou formuli a obluda je pryč.      Slečna leze ven z potoka. Působí trochu otřeseným dojmem, ale vidím, že celofánový sáček s nasbíranou matérií neztratila. Čarodějnice usedne na břeh, evidentně se potřebuje trochu sebrat. Všímám si, jak se jí na tělo lepí mokré tričko. Vytýkat jí v této situaci, že jsem neviděl slíbeného vlkodlaka, by nebylo vhodné. „Já jsem zapomněla, že tu matérii občas někdo hlídá, a asi jsem tou formulí probudila a přivolala nejbližší potoční obludu. Ty mě pořád kritizuješ, já jsem z toho nervózní a snadno pak něco popletu,“ povzdechne si slečna a pokračuje: „Ty totiž čarodějnicemi pohrdáš. Vím, že víš víc než já, ale já zase vím některé věci, které ty nevíš. Třeba tu matérii jsi neznal. Já ti ochotně ukážu, kde ji najít, běhám tu před tebou potokem v kalhotkách, abych ti zlepšila náladu, a tobě dokonce ani nezáleží na životě.“