Ame agaru (1999)

Dle mého soudu je to spíš než historické drama vlastně taková samurajská pohádka, srovnatelná s našimi českými televizními pohádkami minulého století. Nutno podotknout, že jde o esteticky nádhernou záležitost, co se ale týče děje, tak ten tu prakticky není, alespoň co se klasického západního pojetí filmového děje týče, a kvůli tomu to byla pro mě osobně sice krásná ale přesto spíše nuda.2/5

Ako keby na sklonku života potreboval Kurosawa písať o pekných veciach. O ľudskosti. A namiesto akcie a tragédie sa utiekal k jemnosti a ľahkému humoru. Mrzí ma že nenatočil všetko čo natočiť chcel. V jeho prevedení mohol tento film zarezonovať ešte viac. Ale Koizumi odviedol dobrú prácu. Snaží sa zachytiť atmosféru a formu majstra a nenásilne prezentuje milý príbeh starnúceho ronina s dobrým srdcom. Prostredie koexistuje s postavami a postavy samé sú archetypmi na ktoré sa dobre pozerá a ktoré spĺňajú presne to, čo sa od nich vyžaduje. Je to príjemný žánrový oldschool. Takých akých veľa nie je. Po dopozeraní zostáva veľmi príjemný pocit. Á tá hodinka a pol ubehne doslova ako voda. Jeden z tých malých veľkých filmov. Pre fanúšikov žánru povinnosť.

Masakatsu Agatsu - Len víťazstvo nad sebou samým je skutočné víťazstvo.
Nádherný film. Krásne exteriéry, ešte krajšie interiéry. Príjemní a charizmatickí herci, japonsko v celej svojej stredovekej kráse a všetko vyrovnané nebezpečenstvom a agresivitou, ktoré vo svojej rýdzej a typickej podobe táto doba v krajine slnka priniesla. Vo filme boli asi dva súboje pričom len jeden z nich s katanami, ale to vôbec nevadilo, tento film nie je o boji s mečom je o boji so samým sebou, o zvládnutí životných prekážok, o kľude a mieri ktorý treba v sebe nájsť. Film je výsekom zo života Rónina - Samuraja bez pána. Spolu s krásnou a veľmi milou a dobrou manželkou cestujú krajinou a riešia svoju existenciu. No ako to v živote býva, do cesty za im pripletú rôzni ľudia či situácie a obohatia im život rôznym spôsobom. Film zobrazuje Bushido - kódex samurajov, asi tým najkrajším spôsobom aký som vo filme videl, zobrazuje postavu bojovníka, ktorý je vnútorne vyrovnaný a nemá dôvod bezdôvodne zabíjať. No príde aj na ťažšie najmä morálne témy (účel svetí prostriedky?). Na záver dodám len, že som konečne počul v samurajskom filme japončinu ktorá bola podaná kľudným hlasom...čo je v tomto type filmov skôr rarita. Ak máte radi stredoveké Japonsko ich kultúru a Samurajov, tak toto je film pre Vás. Ja si ho radím do mojej top 10.

Pro mě osobně to byl zásah do jednoho z nejdůležitějších orgánů mého těla. Tím je pochopitelně srdce a pak je druhá část, která se skrývá v naší duši a svědomí. Neznám jejich tradice, jejich zápasy, členění do společenských vrstev, jejich meče, jejich vznosné a nádherné hory, jejich déšť........... Určitě to nebyl dějově složitý a náročný film, přesto vypověděl mnohé a dlouho se mně nestalo, abych ronila slzy při tak při okouzlujícím hudebním podkresu. Věřte mi a to nemyslím to jejich bujaré veselí v úvodní části. Když napíši, že se cítím zase něčím obohacena, tak to bude znít pateticky, ale je to tak. Ihei Misawa s Tayou musí být velmi šťastný pár........a skláním se před Masaru Sató !

Hrozně specifickej film, především díky tomu, že do dokonalé symbiózy dává dvě složky, jednu, co ukazuje, kterak je nejdůležitější pomáhat bližnímu svému a to přes hory přenáší a tu druhou, která je pravověrným samurajským filmem a působí jako kdyby se teleportoval z šedesátých let, zlatého období chanbar. Oba prvky se mezi sebou netlučou a vytváří velmi příjemný kontrast, kdy bojové scény podtrhují náladu "lidskosti." Někdy je tahle snaha o dokonalou hlavní postavu, která je lidumilem a zároveň nadmistrem s katanou bez jediné špatné vlastnosti trošku křečovitá, ale v konečném důsledku je to jedno, jelikož je to prostě dobrý, Jednoduché. Krom toho je to hrozně pěkně natočeno, nevím, jestli je to režií, kamerou, nebo čímkoliv a zase si vystačím s prohlášením - je to prostě dobrý. A pozorovat postarší chudé paničky v herberku prozpěvovat prostopášné písně se taky jinde moc často nevidí.