Afoňka už nechce pást soby (2004)

Afoňka už nechce pást soby, ale nejspíš přesto bude. Komu by předal řemeslo stavění saní. Martin Ryšavý je výborným dokumentaristou nejen slovem (Cesty na Sibiř), ale také obrazem. Divákovi chce především představit co zažil a viděl sám, a přitom si odpustit svůj komentář. Samozřejmě, jeho (implicitní) komentář tu je, ale spíš slouží než překáží. Ostatně celé jeho pojetí dokumentaristiky je svěží a osvěžující, aniž by (tak jako kočovní Evenkové ři Jakuté) se chtěl nechat vést někým jiným a někam jinam. Jeho rozhovory s kočovníky tří generací jsou nevtíravé, ale přitom přirozené a cílené.(15.08.2020)

Zajímavý dokument, pro mě měl především přidanou hodnotu jako doplněk k výborné knize Cesty na Sibiř. A to slovo výborné možná není úplně přesné, je to jedna z nejlepších knih, které jsem četl v poslední době. Určitě nevynechat! Není nad to se po přečtení románu podívat, jak jednotlivé postavy vypadají ve skutečnosti. A musím říct, že literární charakteristika celkem odpovídá zaznamenané skutečnosti. Při hodnocení filmu se nemůžu oprostit od zážitu z knihy, takže mě berte s rezervou Spíše se kloním k názoru, že film sám o sobě by pro mě příliš zajímavý nebyl. Pokud by člověk neznal pozadí, osudy postav a vůbec další okolnosti natáčení z knihy, z filmu by se to spíše nedozvěděl.(07.03.2014)

Není nad to dozvědět se něco o životě ruských pastevců sobů. A o jejich problémech - na pastvinách žije jejich duše a srdce a ve městech zase ženy, alkohol a televize. Tak vznikají schizofrenici, ale rozhodně je to hodně obzory rozšiřující a zajímavé a pro každého, kdo se chce vydat pást soby do Ruska by to měla být studijní literatura.(22.01.2006)

Z pozdějších podobných dokumentů jsem se toho o životě těchto pastevců cílenými otázkami nedozvěděl tolik jako v dokumentu tomto.(15.11.2020)

Veeelice zajímavé. Pro takovéto dokumenty mám slabost a pokud to jde, nenechám si je ujít. Martin Ryšavý odvedl skvělou práci.(18.01.2006)