Ae Dil Hai Mushkil (2016)

Film o neopětované lásce má vynikající obsazení, scénář funguje dobře hlavně v komediální rovině, Ayan (vynikající Ranbir Kapoor) je nemotorný snílek toužící po kariéře zpěváka, do cesty mu vběhne svéhlavá a nezávislá Alizeh (živel Anushka Sharma), která si chce plnit svoje sny, například tanec v sárí na horách. Spousta momentů mě na filmu dostává, charaktery postav, humor, a především perfektní hudební čísla. Mihne se tady Sharukh Khan, v menší roli milostného trojúhelníku zazáří Aishwarya Rai Bachchan. Přesto všechno mě romantická linka úplně nechytla a ten konec na mě byl vyloženě až moc korejský, to melodrama (byť ne doslovné) mi prostě úplně nesedlo. Přesto nadprůměrný film, který má smysl vidět.

Odehrává se v Evropě. A není to poprvé. Evropanovi zájem o jeho kontinent lichotí, i když Evropa je tu jen hezké pozadí. Možná ale není náhoda, že právě v evropském prostředí bylo prolomeno líbací tabu. Do indických filmů totiž tělesné dotyky zásadně nepatří a tohle asi není první film, kdy se tak stalo. A bylo dlouho předem jasná, že se tak stane. Západní svět je prostě omamný. Natolik, že překonal tisícileté tradice. Nabízí se tak zajímavé zamyšlení - co je k tomu vedlo? Snaha proniknout na západní trh? Myslela jsem si, ale ne, film je jinak velmi indický (s výjimkou evropské klubové scény), odvíjí se svým vlastním tempem, svatba je uprostřed, šťastný konec v nedohlednu, chvíli ani nevíte, kdo jsou hlavní postavy. Barvy, zpěv, choreografie, to všechno bylo indické. Silná epičnost děje a přece se dá shrnout třemi větami, více vět ani použít nejde, to se musí vidět. Odvíjí se zdánlivě bez logiky, ale nevadí, je to oslava života a život často logiku nemá. A láska už vůbec ne. Film totiž nastoluje silné téma, lásku a přátelství. Opěvuje též lásku neopětovanou. Říká, nedokážeme lásku ovlivnit, když přichází, ale můžeme řídit její směr a tenhle film je zběsilá jízda. Ale zpět k polibku, indický film tím opouští svoji kulturu, nepřeháním, je to kultura velmi cudná, i když vynalezla kama sutru. Překonává jednu z charakteristik svých filmů, čeho se zbaví příště? Hudby, zpěvu, tance, tříhodinové stopáže? Stane se z toho průmysl s cílem vydělat, bude sázet na osvědčené, aby nakonec jako Hollywood pohltil sám sebe? Otevřené sexuální scény kradou kouzlo lásky Posvátné se profanuje, intimní se podbízí, tajemství páru se stává veřejným zbožím. Uvolněnost Západu je zdá se nesmírně nakažlivá... A nebo možná při tolikeré tvorbě nezbývá než o diváka bojovat, šokovat, překvapit, lišit se, překonávat hranice.A tak jsme to vlastně my, kdo filmy kazí...

Vôbec som si film neužila...do polovice filmu som sa nudila, lebo prítomná tam bola len hudba. Láska tam, bola len jedná veľká bublina v zmysle chcem ťa - nechcem ťa. .nechaj ma - poď späť. Trošku som to začala vnímať ku koncu, keď ju hľadal na streche pod názvom obrátená láska ale ani tam to nakoniec nemalo nejakú iskru....Očakávala som viac.

Až na ten příliš dramatický konec je to dobré. Celou dobu jsem měla dojem, že to ani není tak, že by dívka necítila lásku, ale že se jí bojí, protože se zatím vždy spálila a tak si radši chrání přátelství jako méně turbulentní vztah. SRK tam má obstojné kameo a líbí se mi taky, jak si kamarádská dvojice střílí z klišé indického filmu.

Ve filmu se může objevit na pár sekund Shahrukh Khan, hlavní roli zde může mít krásná Aishwarya Rai Bachchan, ale stejně z toho nakonec vyleze jenom neskutečně dlouhá romance, která má sice místy nádherné kostýmy a výborná taneční i pěvecká čísla, stejně se ale nakonec snaží jen o to, aby z vás ty slzy vypudila.