A.C.O.D: Děti rozvedených (2013)

Podle mě hodně nešťastně zvolený žánr a celkově nedobře pojaté. Takový film bych do žánru komedie nedala. Když bych měla hodnotit, jakožto komedii, tak příšerné. Když hodnotím jako něco, s čím se děti rozvedených rodičů ztotožní, tak asi o něco lepší, ale podle mě se z toho dělá až velká věda. Pro upřesnění na svůj věk jsem hodně konvenční a stará škola, ale zároveň zastávám u dětí respektující výchovu. Víc než kdokoliv jiný vím, jak je dobré dětství důležité a chápu, jak velké následky to na člověku může zanechat... Na druhou stranu film lidi, kteří mají rozvedené rodiče prezentuje tak, že to mají hrozně obtížné. Vím moc dobře co jsou to daddy issues, sama je mám, ale v životě by mě kvůli tomu nenapadlo být promiskuitní kráva, jako to znázorňuje film. Podle filmu i titulků, kde mluvili tito lidé se tahle věc až moc zveličuje a omlouvá lidi, co mají rozvedené rodiče vlastně ze všeho. Já jsem celý život žila v psychickém a fyzickém terororu a to doslova! Alkohol a mlácení téměř denně do mých 17 let dokud jsem neodešla z domu a následný stalking, obtěžování a můj přítel by mohl o svých rodičích vyprávět velmi podobný příběh a takových lidí znám ještě spoustu. Jednak o nás nikdo nikdy nenatočil takový film, protože nekňouráme, že všechny problémy v našich životech jsou vinami našich rodičů, ikdyž je to v hodně případech pravda a nedokážu říct co všechno bych dala za rodiče, co mě budou mít rádi, byť by byli rozvedení. Z psychologického hlediska mají být děti rozvedených rodičů urputní a spocitem, že chtějí mít vše pod kontrolou a strachem se závazku. Z psychologického hlediska lidi, kteří zažili dětství jako já končí jako sériový vrazi, o kterých se natáčí dokumentární filmy a true crime podcasty. Ale takhle naštěstí dopadá jen malé měřítko lidí, kteří zažili fyzické napadání a psychický teror. Děti rozvedených rodičů si ovšem ztěžují téměř všichni. Tak co takhle zvednout prdel a něco dělat se svým životem? Nikdo to neměl lehké, každý si zažil něco a zrovna mít rozvedené rodiče je to nejmenší, co dítě může v dětství poznamenat v porovnání se znásilněním od nevlastního otce (celkem častá problematika o které se vůbec nemluví) a nebo v porovnání s věcmi, které jsem už psala výše. Hledat všem problémům důvody a nepracovat s tím je jen ukázka slabosti a když v tomhle pokračují i lidi v dospělosti, tak je to pěkně smutné. Znám tolik rozvedených rodičů, kteří svým dětem dávají první poslední a téměř je to nepoznamená, podle mě tedy úplně zbytečný film, který dělá z komára velblouda.

Nějak se mi nedaří tenhle film uchopit. Bláznivá komedie mixnutá s psychologickým dramatem, přičemž ani jedno nebylo pořádně propracované. A nedořečeného tu bylo tolik, že jsem ve finále vůbec nepochopila, co tím autoři chtěli říct. Tady mi chybělo nejen nějaké sdělení, ale také atmosféra nebo aspoň něco trochu zajímavého.

v očakávaní najhoršieho amerického rodinno-dysfunkčného prúseru musím povedať......fajn, ale nie na zasmiatie a štáb to na koniec pokazil, ked pri titulkoch všetci z rozvedených rodín povedali, akí sú z toho trumatizovaní.....a diváci čo? film vzniká ako pomoc pre diváka či pre tvorcu?! či v amerike má tvorca a jeho katarzia prednosť?

Může rozvod poznamenat psychiku dítěte natolik, že si to ponese celý život? Vážné téma pojaté dost s nadsázkou a humorem. Nejlepší byly konečné záběry, kde se na toto téma ptali lidí. Zajímavé je, že právě děti rozdevených rodičů neprahnou po sňatku, neboť nevěří na šťastné manželství. Je to tak, sama jsem z rozvedené rodiny a představa, že bych něčim takovým měla projít, mě upřímě děsí. A co vy, patříte taky k A.C.O.D.?

Může rozvod rodičů poznamenat dětskou psychiku? A může mít rozvod rodičů vliv i když takové dítě dospěje a začne si žít svůj dospělý život? Právě tímto tématem se zabývá film, který umí být stejně vtipný a komický jako vážný. Ona je otázka, zda se takové vážné téma dá vůbec uchopit s nadsázkou a komičností. Film dokazuje, že to jde, ale občas je potřeba zvážnit a hlavnímu hrdinovi se vůbec nedivím, že mu v dospělosti zpětně chyběla láska, péče a idylické dětství s normálně se chovajícími rodiči. Adam Scott hlavní roli zvládl s přehledem a vůbec celý ansámbl byl vybrán tak nějak ideálně, takže film mě dokázal zaujmout po celou dobu, aniž bych se začal nudit. Prostě film nabízí atraktivní a neokoukané téma v atraktivním kabátě. Navíc jsem se i nejednou docela solidně zasmál a pobavil, myslím, že všechny vtípky zde byly zakomponovány tak nějak citlivě a perfektně sem zapadly. Ve výsledku film hodnotím pozitivně a na sobotní oddechový večer to byla z mého pohledu volba přímo ideální. Uděluji lepší tři hvězdy.