4D Man (1959)

Priemer. 6/10.

Neoficiálny remake Neviditeľného muža šmrcnutého s Draculom. Fajn žánrovka s peknou farebnou kamerou, dobrými dobovými efektami (ale veľa ich nie je), ale tá jazzová hudba sa tam vôbec nehodila a ten milenecký trojuholník asistentka-vedec-jeho brat je mizerne napísaný.

Je tam dobrý bratr, je tam zlý bratr, oba zamilovaní do jedné dívky. Jeden objeví způsob jak procházet zdí a samozřejmě se mu to vymstí. Škoda, že zajímavý sci-fi námět o možnosti procházení objekty prakticky ustoupil jalové love story.

Plakátové info:PROCHÁZÍ SKRZ ZDI Z PEVNÉ OCELI A KAMENE …. AŽ DO ČTVRTÉ DIMENZE!!! ___ A já bych nebyl tak přísný, jako zdejší kolegové, kteří si stěžují na jalovou love story linku. Ano, milostné tokání se tady v 1.půli rozvíjí možná více, než by bylo záhodno, ale příběhu to nijak nevadí a zhruba od 40.minuty se už řeší jenom procházení hlavního hrdiny skrz materiály, loupež banky a vysávání životní energie obětí. Abych tenhle malý „vampirismus“ vysvětlil - při průchodu zdmi, respektive pevných překážek všeho druhu ztrácí hlavní postava životní energii, stárne, což se zde řeší nejprv jemným mejkapem a šedivými vlasy, potom docela povedeným vrásčitým maskováním. Aby si navrátil zpět svoji ztracenou životní sílu, vysává jí dotykem těl jiných lidí (třeba i polibkem prostitutky) a ti vzápětí umírají. Na papíru to zní dobře, bohužel triková stránka je docela chudá, těch pár prolínaček sice vypadá dobře, ale je jich málo, za což může hlavně Jack H. Harris, notorický známý lakomý producent, který vždycky šetřil, kde se dalo. Tam, kde se triky nabízely nejvíc, v různých vypjatých situacích, je vždy kamera mimo záběr, což prostě zamrzí a třeba o loupeží banky se zde jenom mluví. Ale jinak jsem spokojen, jazzová hudba, která zde zní téměř neustále, je bezva a herci jsou skvělí, všichni, zejména pak charismatický Robert Lansing coby 4D muž. Docela by mě zajímalo, jak by v této roli obstál původně zamýšlený Steve McQueen, který si zahrál v režisérově předchozím proslulém scifi snímku The Blob, ale jeho kariéra pak nabrala takových obrátek, že roli 4D-Mana odmítl a dále se věnoval již áčkové produkci.(23.03.2020)

Silnou stránkou amerického filmu „4D Man“ je stránka triková, která se skutečně povedla. V jednoduchosti je síla, řekli si tvůrci, a přesně tak pojali tvorbu tohoto filmu. A vyplatilo se to. Scény vypadají i po šedesáti letech dobře a osobně bych na nich nic neměnil. „4D Man“ je jednoduše spíše sci-fi než horor, na který se rád podívám především pro tu zvláštní nostalgii, kterou v sobě má.(28.03.2019)