Volha (2023)

Tohle jsem doháněl jako rest minulosti. A musim teda napsat , že by bylo škoda , kdyby mě to uteklo. K . Hádek toho ne moc inteligentního živočicha a oportunistického hajzlíka vystřihl parádně. On vůbec kásting se tady povidl suprově. Třeba stbáci P. Bureše a J. Dvořáka byli zahráni takovým způsobem , že se člověk nediví , že to tu v tu dobu takhle chodilo. Nádherná práce.

Seriál Volha měl hodně pomalý rozjezd. První díl byl tak na dvě hvězdy, druhý na tři a zbytek si už zaslouží s přehledem čtyři. Je škoda, když to někdo vzdá už po prvním dílu, ale dá se to pochopit. Zpočátku bylo těžké si zvyknout na hlavního (anti)hrdinu Standu Pekárka. Takového vychcance aby člověk pohledal… i když… ta doba podobným charakterům nahrávala a bylo jich asi více než dnes. Doufám. :-) Každopádnětvůrcům se tu hnusnou dobovou atmosféru podařilo vytvořit vcelku uvěřitelně a autenticky.Například dobové záběry a jejich plynulé přechody do děje byly fajn. Nejvíc se mi líbil ten humorný nadhled. Pravda, někdy to byl humor hodně černý a někdy hodně urážlivý. Nicméně to byl snad jediný lék na to, přežít tu hnusnou dobu plnou udavačů a celkové deprese. Kdo neudával, s tím policajti vytřeli podlahu. Kdo udával, tak se měl chvíli lépe a policajti si s ním vytřeli podlahu o trochu později. Pobavili jsme se a opět jsme jen rádi, že už v takové době nemusíme žít.(70%)

Hodnotí se to těžko. Ne tak příjemné, jako jiná dobovka (Vyprávěj), mladší Hádek v roli slizáka (ne, hadi nejsou slizcí) stejně dobrý, jako jeho bratr coby sympaťák. Jenže lidé ... jsou špatní. Ne vždycky, ne všichni a ne pořád. Jen tedy doufám, že kolega alchac se se svým skeptickým tvrzením, že všichni máme svého bonzáka, mýlí, a dnes svého bonzáka nemáme a v budoucnu mít nebudeme.

Pohled do naší komunistické minulosti, kdy si právě takové charaktery jako Standa Pekárek užívali své nejlepší období. Někomu může vadit, že hlavní postavou je takový sebestřední frajírek, kterého rozhodně netíží svědomí a tak když se mu to hodí, poví něco STB, hlavně pokud z toho sám má nějaký užitek. Takové to asi bylo a takoví my češi prostě jsme. Kryštof Hádek byl jako Standa Pekárek skvělý a ostatně obsazení se tady povedlo velmi dobře. Skvělý je i Tomáš Jeřábek jehož Horáček je vlastně hrdinou příběhu.  Tohle se České televizi podařilo a je to rozhodně jeden z těch lepších českých seriálů poslední doby. V takovéhle kvalitě klidně víc. Navíc připomenutí těhle dob, které se někteří snaží vrátit a nebo si je neustále chválí, je třeba.

Skvělé a při opakovaném sledování ještě lepší, podobně jako Svět pod hlavou. Zapadnou do sebe drobné přehlídnuté detaily. Jan Pachl zvládl štrapáce kolečka mnoha veselých charakterů na čáře necelých dvaceti let od normalizace po sametovou revoluci v pouhých pěti dílech. Hlásil bych se o sequel z devadesátek, až daní herci zestárnou, hlavně Hádek - už dlouho náš nejlepší herec do podobných rolí - aby nemusel tahat to falešné Pekárkovo pivaso a odčinit na plátně ty děsivé bílé osmdesátkové slipy. Některé typy se totiž prosadí za každého režimu. :) Dále mám fakt rád Tomáše Jeřábka (Pepik Horáček), který se chudák málokdy dožije konce, ale je to skvělý herec pro určitý daný typ charakterů, ač se asi nikdy neprosadí v kung-fu filmech... _____ Seriál dále posouvá českou práci s kamerou blíže světu, takže zde máme např. excelentní přechody z jakože ČB filmu do barvy (všude skvělé kulisy a hlavně ta Vídeň musela být asi těžká), působivé hrátky se světly a hloubkou ostrosti (detailně zabraný gumový Růža plný valut uprostřed semaforu celňasů) apd. Přitom kreativní práce s kamerou byla v době, kterou seriál řeší, prakticky sprosté slovo. Jsem fotograf, není úplně pravidlem, aby seznam použité techniky a hlášky na toto téma pronesené dávaly v televizi smysl a nepůsobily směšně... :) Celkově je to hodně kompaktní a na vysoké úrovni, zručně zmáknuté od scénáře přes herce, střih, hudbu, kameru po kulisy. Za mně tedy nesmírně zajímavý pohled do jednoho z mnoha odstínů šedi bordelu socialismu, ačkoli mé rodiny se tyto kruhy (tedy okounění kolem týví a v širším měřítku kolem fízlující a fízlované pražské kulturní smetánky nebo vekslování po velkém městě a závody v čórování ze státního, aby náhodou příště neklesly normy) na hony netýkaly; my si zde spíše užívali náramnou poetiku bolševické kolektivizace...