Ten, kdo tě miloval (2018)

"Komu máváte? Andělovi, ale už je pryč..."Marie Poledňáková už je dnes žel taky pryč, tak bych ji rád zamával do pomyslného filmového nebe. Ten její rukopis je v téhle odlehčené kriminálce určitě patrný minimálně v těch dvou postavách dětských nezbedníků. Ale jinak nevím, čím moc dalším mě měla tahle variance na Randalla a Hopkirka zaujmout. Detektivní linie je hodně jednoduchá, a to přehrávání u některých herců (žel včetně Václava Postráneckého) je vážně děsné. Film má rádoby vánoční atmosféru, ale nevím zda by mě takovéto vánoce bavily. Asi moc ne. Stejně jako mě moc nebavil tento film.

Má byť komédia, ale názov ako pre tvrdú drámu v slzavom údolí. Ale až taká nulová vec to nebola. Dalo sa aj zasmiať,napríklad keď... alebo...No vlastne, človek si nespomenie na nič. Ale žeby to dávalo vyslovene zlý pocit, niečo negatívne, amatérske, tak to zase nie, už väčšie presexualizované sračky o rôznych ludrách a s rôznymi ludrami sa vydávajú za komédie. Tu boli aspoň dve sympatické Slovenky aj s oblečením aČermáks frizúrouVaša Patejdla.

Asi po třech minutách filmu přijde scéna, v níž policajtovi na schodech upadne pistole. Policajt stojí a dlouhé vteřiny kouká střídavě na pistoli (ležící přímo před ním) a na blížícího se obstarožního mafiána, místo aby pistoli prostě sebral a utekl / rozstřílel mafiána na hadry. Obstarožní mafián se uchechtne a pak hodí držku, protože si neumí zavazovat tkaničky. Spadne přímo na pistoli, o níž se s policajtem začne přetahovat a náhodně střílet do zdi. Důsledkem je, že divák už po čtyřech minutách bezpečně ví, že kouká na lobotomickou kokotinu a nemusí se obtěžovat libovolnými očekáváními. Zbytek stopáže se k imbecilitě přidá nuda a fantasy linka s duchem, jejíž přítomnost je až nepochopitelně zbytečná. Uniká mi, kdo měl být cílovka - tenhle paskvil totiž těžko potěší kohokoliv, ať už jste z tábora příznivců Poledňákové, kriminálek nebo vánočních filmů.

Ntvl... Už úvodní titulky mě dokázaly velmi přesně uvést do obrazu, co mě asi v následujících desítkách minut čeká. Oba předchozí filmy jsem Janu Pachlovi očtyřkoval, a tím spíš nechápu, jak může stát za něčím, co by se dalo popsat asi jako kombinace snímků Jak ukrást Dagmaru a Buldoci a třešně. Z obsahu jsem pochopil, že jednou z klíčových figur bude astrální policista ale když se zeptám, k čemu tam ten duch vlastně byl, musím si sám odpovědět, že tam byl úplně k h... k ničemu. Příběh byl čirou katastrofou, postavy dementní, dialogy odpovídaly postavám, a abych to shrnul, musím prostě konstatovat, že pokud se u komedie namísto smíchu cítím trapně, je asi všechno špatně. Ale přece jen jsem se i pobavil; monitor jsem si poprskal ve chvíli, kdy se na obraze objevil poprvé vašopatejdlovitý Hynek Čermák. To psalo. Jinak to ovšem byla naprostá mizérie, v níž došlo i na neposkvrněný porod, a jedinou záhadou pro mě zůstává fakt, že netuším, kam během okamžiku zmizela Irinina růže z pohřbu. / Poučení: Chceš-li někomu sdělit zdrcující novinu, vytáhni dotyčného na schodiště, na okraj strmého srázu nebo na jiné komfortní místo.

Zpočátku jsem se obávala, že se budu muset zase jednou brodit odpadem. K tomu naštěstí nedošlo. I když se tu mele páté přes deváté, úplný průšvih to není. Některé vtípky sice balancují na hraně trapnosti, ale docela mě pobavil vlasatý vousáč Hynek Čermák nebo rozvrkočený Pavel Řezníček. A třeba takový Lukáš Vaculík toho vtíravého slizouna zahrál fakt skvěle. Navzdory všem předpokladům se filmu Jana Pachla nedá upřít vánoční atmosféra. (45%)