Adolescent (2025)

To nerealistické chování lidí v těchhle filmech už fakt těžce nedávám. Stejně jako napsal jakýsik Vít Schmarc - střídá se tam hloubka a povrchnost, nicméně to se tam děje třeba i každou minutu. Takže v tomhle to je zase silně nesofistikovaná filmařská debilita. A neviděl jsem to celé, ani nechci, bo mě z těchhle trigujících sraček za chvíli jebne.

Jako otec třináctiletého chlapce mě ten seriál strašně zasáhl. Bohužel je ale velmi nevyrovnaný, ty liché díly jsou kulervoucí, ty sudé jsou taková výplň. Každý z nich je jiný a každý nám ukazuje jiný aspekt toho zločinu. V jedničce je naprosto skvělé to vykreslení naprostého detailu, ze kterého se také skládá policejní práce a v jakých procesních maličkostech funguje spravedlnost. Dvojka vám ukazuje, že to prostředí školy není idylické a že děti dokážou být fakt hovada. Trojka je herecký koncert toho chlapce a ukázka toho, že ne každý je tím, jak vypadá a pod tlakem se stává, že i ta sebetvrdší kůra praskne a ukáže se nitro člověka. Ty dopady ve čtyřce na rodinu, krásná ukázce devastace a zmrdství okolí. Aby to nezapadlo, ten kluk byl fantastický, stejně jako miluji tu britskou angličtinu. Ta je ve své plnosti o levely výše než ta americká. Je autentická a nezní tak … škrobeně.

Adolescent loni zbořil Netflix a jako další zástupce čím dál tím oblíbenějšího true-crime (netuším, jestli se vycházelo z nějakých reálií) neuniknul během prvních týdnů od premiéry snad nikomu kromě mě. Já jsem se k minisérii v klasické záplavě serošů dostal až nyní, kdy jsme díky počtu dílů zhlédli za dva večery. Ze začátku jsem sice ocenil originalitu vyprávět každou z epizod na jeden kamerový zátah, po 4 dílech vás to ale začne solidně rušit. Obzvlášť když každý z dílů figuruje vlastně jako samostatná jednotka z pohledu někoho, koho daná situace ovlivnila. Díky tomu je tu Owen Cooper vlastně jen ve dvou částech a je to jeden z faktorů, co Adolescenta sráží do vod lehce zapomenutelných kriminálek. [viděno na Netflixu]

Není to detektivka o tom, kdo je vrah a jak se to stalo. To víme od začátku.  Je to detektivka o tom, proč se to stalo. A vlastně to není detektivka. Je to psychologické drama. A odpověď je velmi nejednoznačná.  .... Ten kluk hraje fenomenálně. Bála bych se ho. Někdy je jak děcko, jindy jako machistickÿ padesátiletý chlap. V dechberoucí epizodě s psycholožkou. Jen dialog v pusté místnosti. Jen souboj charakterů. Drásavé, zraňující.  Otřesné a nadherné.  ...  Důvody jsou mnohoznačně. Podle mě je jeden z nich mamčina historka, jak ji v mladí taťka vyzval k tanci. A měl při tom tak kluzké boty, že se k ní vlastně tou tělocvičnou,  kde měli ples, proklouzal. Všichni se smáli. I mamka se teď směje.  To bylo tehdy. Ale dnes? Už by to nebyla roztomilá vzpomínka. Byl by to záznam na mobil, který by někdo určitě postnul.  A z trapně neohrabané a rozkošné historky by se stala permanentní připomínka.  Video, které si kdokoliv může kdykoliv stáhnout a vysmívat se tomu rozdychtěnému klukovi. Kdokoliv by mu to mohl vnést do tváře, i když uz je to teď dospělý muž. Jsi neustále porovnáváný se svou minulostí..... Tohle rodiče nemůžou pochopit. Oni žili před sítěmi. Myslí si, že to není reálný svět.  A taky že není.  Akorát, že je. SHRNUTÍ: Důvod, proč jsem několik týdnů bandy puberťàků obcházela obloukem. Z toho kluka šel fakt strach. P. S. SE SPOILEREM: Nebyla bych tak vstřícná jako jeho otec. I když by mi to trhalo tělo na kusy, zapudila bych ho provždy. Bez milosti k němu. I k sobě.

Od první do poslední minuty to je herecká a kameramanská exhibice. Každý záběr diváka bolí, protože si představuje muka, která tvůrci asi zažívali. Samotný příběh o vraždícím incelovi a děsivé generaci nasraných mladých můžu je však směšný. Závěr prakticky neexistuje, jelikož šlo primárně o řemeslo, tak byl scénář odstaven na vedlejší kolej.S1:75%