Vládcové nebes (2024)

Nebe plné CGI a promarněných šancí... Jako zarytý fanda letectví a modelář, jsem si seriál Masters of the Air od Apple TV+ prostě nemohl nechat ujít. Šlo o naprostou povinnost. Duchovní nástupce legendárních válečných eposů Bratrstvo neohrožených a Pacifik od producentského dua Steven Spielberg a Tom Hanks sliboval obrovskou podívanou. Výsledek je fajn, ale k dokonalosti mu dost chybí.
Seriál vychází z výborné stejnojmenné knihy historika Donalda L. Millera a sleduje osudy 100. bombardovací skupiny americké 8. letecké armády. Té se kvůli fatálním ztrátám během denních misí nad Evropou začalo přezdívat „Krvavá stovka“ (Bloody Hundredth). Historický kontext je fascinující a filmaři měli k dispozici rozpočet přes čtvrt miliardy dolarů i obrovský plac na bývalém vojenském letišti v Anglii, kde dokonce postavili dvě funkční repliky B-17 v životní velikosti.
Příběh jako takový funguje obstojně. Co mi občas docela pilo krev, byla ale digitálně vytvořená letadla. B-17 Flying Fortress jsou úžasné a ikonické stroje, jenže CGI v seriálu místy příliš bilo do očí. Člověk, který má ty tvary a nýtování nakoukané, to vnímá o dost citlivěji. Dalo se to přežít, ale občas to zkrátka působilo plasticky a vytrhávalo to z děje. Na druhou stranu musím pochválit konec série. Stíhačky se vizuálně povedly o poznání lépe a digitální tvůrci si na nich trochu spravili reputaci – obzvlášť proslulé P-51 Mustangy s červenými ocasy letců z Tuskegee  vypadaly velmi dobře.
Z celého potenciálu šlo ovšem určitě vytěžit mnohem víc. Typickým příkladem je bombardování Berlína. Taková historicky zásadní a masivní operace si vyloženě říkala o epickou, velkolepou scénu, ze které by divákovi spadla brada. Místo toho to tvůrci tak nějak zvláštně a narychlo odbyli.
Celkově to není špatný počin, kvalitních leteckých seriálů je dnes jako šafránu, ale na své slavné předchůdce zkrátka nemá.

Seriál vstoupil na scénu s velkými očekáváními danými odkazem na „Bratrstvo neohrožených“ a „Pacifiku“, jenže právě takové srovnání se stalo jeho slabinou. Úvod sází na vizuál, ale postrádá emoce. Postavy jsou zaměnitelné, dialogy šablonovité a piloti splývají v anonymní masu. Letecké souboje sice nabídnou napětí, jenže uhlazené CGI vytváří odstup. Přesto to dokáže vtáhnout klaustrofobní atmosféru bombardéru B-17 a pocit reálného nebezpečí. Od druhé epizody se vyprávění prohlubuje. Ukazuje se cena vítězství i psychika letců. Mise na Regensburg patří k vrcholům. Syrová akce, chaos a děsivá realita války boří romantické představy o hrdinství. Následné díly zpomalují a zaměřují se na trauma, přežití i život v týlu či zajetí, což přináší autenticitu, ale i problémy s tempem a množstvím postav. Zlom přichází kolem páté epizody, kdy seriál konečně nachází vlastní tvář. Bitva nad Münsterem je intenzivní, fyzicky nepříjemná a morálně nejednoznačná. Další díly rozšiřují perspektivu o civilistech či zajateckém táboře, ale často působí roztříštěně a nevyužívají plný potenciál témat, včetně Tuskegee Airmen. Finále nabízí silné momenty, zejména v syrovém zobrazení hrůz války, ale nedokáže zakrýt kolísavé tempo ani selektivní přístup k historii. Celkovým výsledkem je tedy ambiciózní, místy působivé, ale nevyrovnané drama, které zůstává ve stínu svých předchůdců. A je také škoda, že jsou vynechány přešlapy, jako u nás neslavnější bombardování Prahy. To je tak, když se to do tak silného patriotismu a oslavy nehodí.

Pre mňa tak trocha sklamanie - nejedná sa o vyslovene zlý seriál o oblakoch s prstom na spúšti a dokonca občas úsmevné hlášky mladých rádoby coolových pilotov vyčaria i úsmev, no ale, čojaviem, je to také voľáke: plytké? americké? bezduché?.. Každopádne mi v tom guláši xichtov a plytkých pováh ani v treťom diely stále moc nebolo práve jasné kto-je-kto, keďže všetci skončili večer v krčme, všetci machrovali, všetci si radi dali cez hubu, všetci mali rovnaké americké krásky.. - a navyše rozhodnutia scenáristu typu "Bucky" nie je "Buck", i keď majú komplet rovnaké myslenie, uniformy, minulosť i budúcnosť - a ešte sú aj kamaráti, gulášovú situáciu neprehľadného hrdino-mixu príliš nezjednodušujú: ak na škálu identifikovateľnosti hrdinov dáme na jeden extrém Pána prsteňov, kde každý elf, hobit aj trpajzlík vypadali inakšie s veľmi špecifickou povahou aj menom, tak opačný extrém je práve tu: jednotlivé xichty, výkony a mená mohli pokojne za jazdy počas natáčania vymieňať a nik by si to ani nevšimol. Človek si môže na polhodinku kľudne odskočiť v polovici filmu, nakoľko bude pri návrate dej presne tam, kde bol pred tým: nasratý šéf ukazuje hrôzostrašnú misiu, dvadsať minút paľby v oblakoch, plamene, krik, dym, krv, grcanie a na záver smutná hudba a zamyslení piloti - a potom už len povinná krčma, tanec, chlast, baby, bitka.. a ráno to celé odznova.. ja chápem, že pointa vojny je presne to, že cez deň strieľať a večer dáko zabiť čas, ale v realite sa za každou tou uniformou skrýva osud celkom iného jedinca, s individuálnym vnímaním, spracovaním stresu, riešením konfliktov etc. Toto vypadá ako bežiaci pás na 11-centové rožky: i keď sa každý zbaští zvlášť, predsa sú komplet rovnaké, od stalinovských čias až po dnes. V podstate škoda času; ako ľahká uspávanka na večer azda ok, ale to radšej siahnite po Kájovi Maříkovi, ktorý už koľký raz za tie dekády spoľahlivo vtiahne človeka po únavnom dni do brdských lesov k pani Lesní a Zdeně. Filmové zážitky sú stále nákladnejšie na výrobu i čas na kuknutie, namiesto aby boli aspoň o trošíčku hlbšie. Za komančov dokázali natočiť parádny film za pár šupek a človeku utkvel na celý život - seriály ako tento zožerú rádovo desať hodín a zanechajú iba nejasný pocit, jak vypadal bombardér B-17. Za mňa 2*, ak vôbec.

Vládcové nebes přichází jako další top tier akční válečný nářez. Po skvělýmBratrstvu neohroženýchjsme dostali i trošku jinej pohled na válku a to z bombardérů či stíhacích letounů. Každá scéna je pastva pro oči, vypadá to moc nádherně, budget jsem si nezjišťoval, ale musel bejt dost velkej. Musím říct, že na to jakej tu byl velkej počet postav, jsem si je dokázal zapamatovat a měl jsem k nim na konci už vybudovaný cit. Většinou mi přijde že u válečných filmů nebo seriálů je tohle problém, alespoň pro mě, většina postav mi vždy splývá, ale tady teda ne. Jinak hrůzy války to bravurně vystihlo a jsem rád že jsme na konci i dostali na zem a že došlo třeba i na koncentrační tábory, nebo zajatecké tábory.

Tak už nás čekají asi jenom ti námořníci, co? Vizuálně vyšperkovaný seriál o bombardérech, a pak lehkou odbočkou o černých stíhačích, ve kterém je vlastně všechno super, jen ti herci tak strašně tlačí na pilu, až se na to místy nedá koukat. A to je velká škoda. Protože když se pánové vydají udělat nálet, připadáte si, že letíte s nimi. Bojíte se flaků, nevíte, ze které strany na vás přiletí FW-190 nebo Me-109, jestli začnete hořet, mrznout, nebo vás sejmou střepiny. Bohužel, mimo bojové scény to je ještě nudnější a sterilnější než Pacifik. 60 %