Tomodači no imóto ga ore ni dake uzai (2025)

Je to veľmi, veľmi a naozaj veľmi obyčajné dielo, ktoré vo svojej nahej podstate nemá nič čo sme doteraz ešte nevideli niekde inde. Prostredie dostaneme opäť školské a vzťahy sa tu najlepšie vylepšujú tým, že jednotlivý hrdinovia bývajú blízko seba. Hlavný hrdinaAkiterumá veľmi dobré presvedčovacie schopnosti, modelovo je to hrdina, ktorý všetko zariadi a vždy sa nejak vynájde a zároveň tu dochádza, k tomu čo je vlastne už trendom moderných anime. Akiteru má totiž istým spôsobomutlmené schopnosti na romantikua preto sa môže sústrediť na prácu, ale na druhú stranu všetky ženy pôjdu na neho ako na sladučký medík. Toto anime teda skúša na svojich vlastných divákov istým spôsobomnúteny vzťah s Mashiro, ako sme si už dávno zvykli v iných anime je to bežná prax a tam sa väčšinou používa nútené zasnúbenie, tento aspekt núteného vzťahu je takmer nevyužitý. Naopak Akiteru ako ten najlepší manažérskôr pomôže Mashiro rásťa zbavovať sa svojich predsudkov a problémov, toto dielo to celkom dobre zvládlo, ak bolo o tom, že jedna táto hlavná hrdinka mala istým spôsobom rásť a zlepšiť sa. Mashiro sa mi tak isto páčila vizuálne a pôsobila ku koncu takmer ako princezná. Na druhej strane máme Irohu, kde tvorcovia tohto diela sa snažiliurobiť hrdinku otravnú, ale zároveň ju urobili tak,aby bola presne na hrane tej pomyselnej znesiteľnostipre diváka a čím dlhšie dostávala priestor, tým viac sa mi jej maska toho čo vlastne hrala celú dobu páčila a tiež môžeme uznať, že ako hlavná hrdinka istým spôsobom dokázala rásť. Iroha je teda tiež predstaviteľkou anime, ktorá sa stále viac v romantických anime dostáva do popredia, to znamená hrdinka, ktorá vyjadruje otvorene svoje city a potom vlastne povie HAHA, dostala som ťa Akiteru a vôbec, k tebe nič necítim čo si si vlastne ty myslel.Sumireako vedľajší hrdina je zas jasnou hrdinkou, ktorá predstavuje stereotyp toho, že som prísna, ale inak v správny moment krotká a opak toho všetkého ako pôsobím v prvom rade. Bohužiaľ je tu teda dosť nevyužitý potenciál toho, že by to malo byť nejakým spôsobom o vývoji hier, vôbec sa tu k tomu takmer nedostaneme, lebo pretláčame vlastne dá sa povedať romantické linky s tými dievčatami, ktoré idú tiež do zabudnutia, lebo Akiteru je vymyslený tak, aby sa sústredil vlastne na prácu a preto otázka znie či vlastne toto anime svojich vlastných divákov nefrustruje, lebo divák vie dopredu, že príbeh sa nemôže v žiadnej romantickej linke posunúť dostatočne ďaleko. Myslím si, že by divák ocenil teda rozhodne viac buď nejaký väčší pohľad do tvorby tých hier, ako to čo dostaneme na konci anime, čo vlastne tiež sme videli nedávno už veľmi často nejaké to divadelné predstavenie. Zároveň mám dosť problém v tomto anime vôbec uchopiť, ktorej hlavnej hrdinke by som mal držať palce, aby si hlavného hrdinu získala. Po technickej či animačnej stránke môžem oceniť, že to je naozaj dobre pozerateľné a opening je príjemný. Odporúčať toto môžem len vtedy, ak ste naozaj videli všetky romantické anime komédie, ktoré existujú a potrebujete vážne pozrieť ďalšiu, ktorá nejakú tú romantiku, ktorá ide do stratena obsahuje, ale vlastne najlepšie je tu to ako sa vyvíjajú hlavné hrdinky s prispením hlavného hrdinu nie v romantike, ale ako ich dokáže nasmerovať v živote tým správnym smerom.

Za poslední dobu jsem viděl už opravdu hodně romantických anime a tohle je další z nich. Hlavní téma se točí kolem mladého producenta úspěšné videohry, díky níž dokázal dát dohromady všechny své přátele. Tento základ mi přišel poměrně originální a příjemně odlišný od běžných příběhů v pozadí u podobných romantických titulů. V příběhu nechybí ani milostný trojúhelník, který začíná u sestřenice hlavního hrdiny. Její otec ji „na oko“ dohodí našemu protagonistovi, přičemž ona ho z ne zcela jasných důvodů nenávidí. Postupně se tak rozvíjí klasická zápletka typufrom haters to lovers. Zde jsem ale narazil na problém, který mi vrtal hlavou pokaždé, když se mezi nimi objevilo romantické napětí – jsou totiž příbuzní. Upřímně nevím, jak je to s legalitou ohleně erotického vztahu se svou sestřenicí v Japonsku, ale i tak mi to přišlo dost zvláštní a rušivé. Hlavním romantickým středobodem – jak už lze z názvu odhadnout – je sestra jeho nejlepšího kamaráda. U ní se opakují typické motivy romantických anime s energickou dívkou. Neustále ho škádlí a ani se moc nesnaží skrývat, že ho balí. Bohužel je tato postava až příliš podobnáHimari z Can a Boy–Girl Friendship Survive?, což je dost patrné. Často se mu svěřuje se svými city, které však maskuje humorem, a divák tak začne pochybovat, zda se jejich vztah může tímto způsobem vůbec někam posunout. Po většinu času sledujeme, jak se jednotlivé postavy seznamují a jaké mezi nimi vznikají vztahy, což nabízí celkem pěkný náhled do jejich dynamiky. Co se romantiky týče, situace je taková, že i když je Aki milován oběma dívkami, on sám žádnou romantickou iniciativu nevyvíjí. Ke konci se v dialogu s vedlejší postavou dozvídáme, že je pravděpodobně částečně asexuální a o romantiku vlastně ani nemá zájem. Opět se tak dostáváme k romantickému anime, kde se vztahy nikam neposunou, dokud si střed milostného zájmu neprojde nějakým zásadním vývojem, který by změnil jeho pohled na věc. Divák je tak odkázán na sledování slepé romantické uličky. I když už ke konci tušíte, že se v tomto anime žádné romantické pouto pravděpodobně nerozvine, tvůrci nám přesto nabídnou krásnou a romantickou závěrečnou scénu z divadelního představení. Sestra jeho kamaráda se mu zde vyzná – ovšem pouze v rámci role. A i když jsou její slova upřímná, Aki stále nemá šanci se dozvědět, co skutečně cítí. Následně dostaneme pomyslnou facku ve chvíli, kdy mu mimo roli naznačí své pravé city, ale nakonec je opět shodí do vtipu. I když tato recenze může znít poměrně tvrdě, anime jako takové po celou dobu funguje celkem dobře. Jakmile se nad ním ale zamyslíte, zjistíte, že vše nakonec končí ve statusu quo. Nedostaneme odpověď na otázku, ke které dívce hlavní hrdina tíhne – pokud vůbec k nějaké. Člověk pak má pocit, že by mu vlastně stačilo podívat se jen na první tři díly a o nic zásadního by nepřišel. Abych to shrnul: i přes tyto výtky mě anime celkem bavilo. Divadelní scéna byla opravdu povedená a podobně pěkných momentů je tu víc. Je ale škoda, že hlavní hrdina žádný romantický vztah nikam neposouvá a city neopětuje. Hodnocení: 65 %(01.02.2026)(méně)(více)

U tohohle počinu jsem byl velice mile překvapen. Jedná se sice o další romantickou komedii ze životů středoškoláků, ale nemá to takové ty typicky otravné postavy. Každá z postav tu má něco do sebe (svůj vlastní příběh) a obzvláště pak hlavní pár má dobrou dynamiku. Vzhledem k tomu, že znám od toho mangu, tak většinou u těhlech zanimovaných počinů mi vadí občas zvolený dabér/ka, otravnost přítomnosti hlasu (např. v některých případech ufňukané postavy jsou díky hlasovému projevu ještě otravnější) a pak přepracování příběhu. Zde si myslím, že dabéři byli vybráni velice povedeně, otravnost hlasu tu vůbec není - ba naopak se to krásně poslouchá, a příběh je sice v některých bodech přepracován, ale drží si to základní body a vystihuje to tu danou atmosféru, takže to nevidím úplně na škodu. Fanservis tu nehledejte (opět není to na škodu), vtipnost je vkusná (nepřehnaná), romantika je sice trochu klišovitá (typický natvrdlý hlavní hrdina a hlavní hrdinka, která skrývá všechny své pocity za popichování) a pak tu máme určité počínající drama (romantický mnohoúhelník, osobní pozadí jednotlivých postav). Příběh není však jen o komedii a romantice, ale také o snaze vyšvihnout jejich tvůrčí skupinu (vývojáři VN) dopopředí. Sice to nemá tu hloubku jako animeBakuman, ale každopádně to zpestří příběh a přidá tomu trochu dospělejší nádech. Anime "odpovídá" cca 19-ti + kapitolám mangy. Po animační stránce je to velice slušné a po hudební je to průměrné s tím, že OP má spíše takový nic moc komediální nádech a ED má naopak zajímavý melancholický nádech.(21.12.2025)