Kanodžo, okarišimasu (2020)

Nevím, co se mnou Crunchyroll udělal, ale poslední dobou jsem si oblíbil romantické anime, hlavně díky Alya Hides Her Feelings in Russian. Po jeho dokoukání jsem sáhl po tomhle. Premisa zní slibně – hlavní hrdina si pronajme přítelkyni a postupně se do ní zamiluje – a animace je opravdu povedená. Problém ale nastává ve chvíli, kdy má dojít na vývoj vztahu. Pokud vám u Alyi přišlo, že se vztah v druhé polovině série nikam neposouvá, tady je to ještě výraznější problém. Anime stojí na nekonečném čekání, až hlavní hrdina prolomí tvrdou skořápku dívky, kterou miluje. Skutečný posun ale nepřichází a ani náznaky náklonnosti z její strany se prakticky neobjevují. Po čase je to únavné a divák začne pochybovat, jestli se jejich vztah vůbec někdy někam vyvine. Anime se navíc pomocí monologů vedlejších postav a emotivní hudby neustále snaží naznačovat, že zlom je za rohem. Vytváří dojem, že stačí vydržet ještě jednu epizodu a konečně se to zlomí a to proto aby diváka déle udrželi. Tenhle trik jim ale paradoxně docela funguje – pořád si říkáte „ještě jeden díl“, protože chcete vědět, jestli mu to už konečně vyjde. Realita je ale taková, že se pořád nic nemění a ani na konci 4 série není jejich vztah o moc dál než byl na začátku. Přesně kvůli tomuhle triku jsem to nedokázal vypnout. Zajímavé je, že anime se snaží stagnaci kompenzovat tím, že postupně přidává další dívky. Ty se kolem hlavního hrdiny začnou motat a chvílemi vám dají naději, že by se romantický děj mohl pohnout alespoň jiným směrem. Každá z nich má potenciál přinést nový impuls, případně vytvořit milostný trojúhelník nebo aspoň narušit zaběhnutý status quo. Místo toho ale slouží hlavně jako výplň a nástroj na natahování děje.  Na druhou stranu potěší, že se seriál nebojí na anime poměry poměrně explicitních a intimnějších scén. Zatímco většina romantických anime končí maximálně u pusy připomínající polibek od babičky, tady je snaha působit dospěleji, což je příjemná změna.  I přes všechny tyto problémy jsem si první sérii docela užil, což možná dělá pozdější stagnaci ještě víc frustrující. Tohle je opravdu anime pro lidi, kteří už viděli úplně všechno a chtějí si rozšířit watchlist. Jinak bych se na to vůbec nedíval. Upřímně – za ten čas nad tím strávený to nestojí. Celkově bych tomuto anime dal 45 %. Není vyloženě nejhorší, ale pokud chcete skutečně cítit romantiku, mnohem lepší volbou jsou například: Alya Sometimes Hides Her Feelings in Russian, More Than a Married Couple But Not Lovers nebo Medaka Kuroiwa Is Impervious to My Charms. Tam anime nepotřebuje natahovat vyznání citů na čtyři série bez jakéhokoliv výsledku.

Rent-a-Girlfriend je vcelku milé romantické anime, které dokáže být zábavné, vážné i dramatické. V podstatě se jedná o drama, které má osobité hlavní postavy, nějaké ty menší zápletky a příběhově nikam nespěchá. Bohužel je celkově toto anime spíše průměr, protože ačkoliv dokáže vyšvihnout skvělé zábavné scénky a milé dialogy, tak více než často sklouzává k pomalému "neslanému, nemastnému" ději, zbytečně k náznakům scén pro starší a nemálo se také opakuje v určitých "vybrusleních" ze situace. Před zhlédnutím jsem doufal, že dostanu něco ve stylu100 GirlfriendsneboGirlfriend, girlfriend- to se však víceméně nestalo, seriál je mnohem méně vtipný a energický, ačkoliv bych řekl, že má na druhou stranu více děje.

Milé, ale zabrzdené. Áno máme tu známi koncept: problém s rozhýbaním sa, klamanie z milosti, okolie čo to žerie lebo je to tak super. Pár krát som chcel ukončiť toto trápenie, ale potom mi to nedalo (dávanie šance, príjemné a moja zvedavosť). Rozptýlením sú vzťahy nesebavedomého a škaredého hrdinu s kráskami, ktoré sa naraz vyskytnú a nalepia sa neho. Síce mi to trvalo až do S04E10 lebo je to milé a stále sa niečo deje, ale už neviem zniesť to naťahovanie "teraz nie je dobrá príležitosť jej to povedať".

[Shlédnuty 2 epizody 1. série, drop]Au, au, to zas mě jednou zabolelo u srdíčka, že musím sdílet pohlaví s tak otřesným hlavním hrdinou jako je Kazuya. Nejnižší level tvořivosti v sekci romcomů poznáte snadno na základě jednoduchých vlastností: 5 biliónů nedorozumění, vhodné náhodičky co minuta uběhne, vyznání je obtížnější co výšlap na Mt. Everest, král paniců v hlavní roli. Upřímně, abych tu jen nedegradoval "Půjčovnu přítelkyň" (už samo o sobě to zní děsně hloupě, že?) do těch nejhorších představitelných končin, tak pointa sama o sobě nenítakhrozná a dalo by se s tím při zapojení 1/10 mozku i relativně pracovat - jenže to by se na scéně nesměla objevit sympatiemi absentující skvadra v podobě tlupy kamarádů na zabití, babičky protivnější co jehovistický poskok a i ta ex nemá na práci nic jiného než psychopaticky se rochnit v stalkingu našeho nenáviděného ňoumy. A Kazuya hrdinsky lže, lže a lže, aby mohl vytvářet nová nedorozumění a další prostor pro celé tohle idiotické nekonečné kolečko, co se jistojistě rozloží na 200+ dílů mangy. Nejsmutnější na tom je, že tahle manga má jasný audienční cíl: Dávat neexistující naději pro všechny ty uzavřené a s neexistujícím sebevědomím odtažité chlapce, kteří si myslí, že sezením doma a totální pasivitou narazí na zájem X dokonalých krasotinek. A které mu odevzdají své srdce, když se na ně usmějou. Inu, důvodů a varování jsem tu dal dostatek, zbytek je na Vás.Horší 2*.

Jednoduchá, velmi předvídatelná zápletka, která se začne hrozně hloupě komplikovat jen proto, že hlavní hrdina je srab a neumí říct pravdu, a ani ho nenapadne třeba vyřešit situaci nějak jinak než tím, že vrší jednu stupidní lež na druhou a Chizuru tak dostává do hrozně nepříjemných situací - až mě občas bolelo se na to dívat, jak mi jí bylo líto. Náhody, které se tu dějí měly skončit už u toho, když se Kazuya s Chizuru potkali ve škole, zbytek už je prostě jen absurdní a má jednu jedinou funkci - vytvářet zkratky, aby to tvůrci měli tak simple, jak jen to jde. Nedorozumění se pak tvoří totiž naprosto sama, když na svojí tajnou rental přítelkyni narážíte na každém rohu. Spousta skvělých anime končí uprostřed příběhu po první sérii, zrovna tohle se naneštěstí (pokud se nemýlím) příští rok dočká pokračování, ačkoliv už mělo dávno skončit. Už jen pro dobro těch nebohých dívek. V poslední době mám bohužel fakt štěstí, že si vybírám romcomy, kde hlavní klučina stojí za starou belu, ale kvůli nějakému tristnímu příběhu z dětství máme věřit, že je ve skrytu duše pure jako bílá sasanka v lese, a je tedy naprosto opodstatněné, že mu dívky (které mají někdy dokonce actual osobnost) padají k nohám. Přitom snad úplně každý vidí, že to není úplně ideální matroš na harémové anime, když je Kazuya ufňukaný stalker, neumí mluvit o svých pocitech (a vlastně si zřejmě ani není jistý, jestli tenhle týden chce simpovat Mami, Chizuru, Ruce nebo Sumi), je tak frustrovaný ohledně svého panictví, že nedokáže fixovat svou pozornost na nic jiného a kdykoliv ho (jakákoliv) dívka chytí za ruku, už mu teče krev z nosu. Je to takový ten incel, kterého si dokážu představit v inboxu na facebooku, jak holkám píše "I'm a nice guy, bitch, so where is the sex I earned?". Achjo. Jediný, koho by si ani Kazuya nezasloužil je asi ta jeho milovaná Mami-chan. Ta je vykreslená, jako tak prvoplánová mrcha, že bych ji ani tomu ubožáčkovi nepřála. Nesmím zapomenout na creepy babičku (au, už zase je mi líto Chizuru) a na to, jak pošetilá je od tvůrců ta snaha diváky přesvědčit, že - přes všechny ty důmyslně promyšlené lži - je pro vedlejší postavy hrozně těžké spojit si v mozku dva neurony a přijít na to, že Mizuhara není Kazuyova skutečná přítelkyně.