Ragna Crimson (2023)

Dalšíbattle shounenanime, kde si autor řekl: jsem příliš sexy na to, abych se unavoval s nějakým worldbuildingem, stačí random namixovat všechny možné fantasy a sci-fi prvky a soustředit se hlavně na dávkování nečekaných a dramatických dějových zvratů. Jenže když vám nefungujelore, tak nefungují ani motivace hlavních postav. To je pak prd platné, že jsou někteří protagonisté zajímavě pojatí, když všechno, co se jim a kolem nich děje, je očividně jen na efekt. K tomu přičtěme záporáky, kteří jsou vyloženě jen samoúčelné zlo pro zlo, bez ohledu na jejich (víceméně nablblé) polidšťovací backstory. Je to celkem škoda, protože určitou přitažlivost tenhle materiál rozhodně má. Jenže založit dark fantasy pouze na výrazně vyprofilovaných postavách a jejich soubojích se (vždycky) ukazuje jako nedostatečné, když ten svět není ukotvený v nějakém celkovém rámci, který by dával alespoň minimální smysl.

Jeden z vrcholů power/dark fantasy.Úvod byl přitom trošičku těžkopádný a zaváněl prokletím většiny příběhů v power fantasy žánru. Tenhle pocit však rychle vymizel s uvedením mysteriózní, zajímavě pojaté regression mechaniky, a hlavně prvními náznaky toho, že hloubka, propracovanost a v neposlední řadě také nápaditost světa a postav v něm tady bude podstatně větší, než bývá u tohoto žánru zvykem. A vskutku, série nejenže nadhozené udičky nepromarnila, ale návnady na nich se ukázaly tak výživné, že jsem ani nedokázal dočkat konce anime adaptace, a ještě během sledování rozečetl mangu, a byl jsem touto temnou, chytrou a sympatickou sérií nadobro zaháčkován. Jediná škoda je, že zvolené studio s překvapivě trefným názvem Silver Link (vzhledem k zápletce série, kde stříbro hraje zásadní roli) nepatří mezi ty nejzkušenější, resp. nemá přístup k takovým financím a talentu, jaké by byly pro tuhle rozmáchlou temnou fantasy s explozivní akcí potřebné, což se zdaleka nejvýrazněji ukázalo v závěrečné bitvě hlavního hrdiny s jeho elektrizujícím dračím protikladem. Tenhle souboj byl v manze naprosto dechberoucí a kulervoucí, jeden z nejlepších soubojů, co jsem kdy měl čest v manga/anime vidět. Definice střetu nezastavitelného předmětu s nepohnutelným kamenem, ovšem v naprosto gigantickém měřítku. Což skvěle prodávala impozantní kresba a rozvržení panelů. V anime tenhle souboj naneštěstí působil podstatně obyčejněji, resp. kvůli jasně viditelným omezeným možnostem si animátoři museli vypomáhat různými triky, které by aspoň částečně tu velkolepost a dynamiku prodaly. A povedlo se to tak napůl, rozhodně jsem byl ale velmi rád a velmi spokojený ve chvíli, kdy si adaptace pomohla v momentu vyvrcholení střetu jedním ze svých velkých plusů – první znělkou. Ta totiž sama o sobě výborně vystihovala náladu série a budovala na začátku každé epizody atmosféru a hype, přesně divákovi prodávala jak hudebně, tak vizuálně specifika a témata příběhu. Tiché odhodlání, heroismus, ale i zuřivost, dravost a silnou vypravěčskou a (svým způsobem i) morální nejednoznačnost. Vzhledem k tomu, že v této power fantasy navíc nešlo zdaleka jen o šílenou, jednorozměrnou akci, a další aspekty závěru prvního „aktu“ mangy se jim povedlo dle mého mínění převést důstojně, se správným emočním a dramatickým nábojem i dobře a logicky zvoleným bodem rozloučení (i když vše muselo být naneštěstí postavené na určitých kompromisech kvůli omezené délce série, no), odcházel jsem nakonec od adaptace víceméně spokojený. Ale vím si představit, jaký obrovský hit by tahle série mohla být, kdyby ji do rukou dostalo nějaké zkušenější, významnější, větší studio s unlimited budget works. Není ale každý den posvícení a je pravda, že tahle manga přes své značné kvality proplouvala a asi stále proplouvá v manga sféře hodně pod radarem. Ne každému talentovanému autorovi je asi dopřáno naplno prorazit. Ale zpět k hodnocení a tomu, co přesně dělá z Ragna Crimson v mých očích takovou parádní jízdu. Tak v první řadě, i když je tohle vyprávění v základu opravdu power fantasy, autor se nebojí výzev a využití mnoha prvků a přístupů, které by člověk v tomto žánru, natož v klasickém battle šónenu nečekal. Ne že by se zde neobjevovaly i takové věci, ale většinou jsou zpracovány buď nějak kreativně nebo slouží jako strukturální základy pro podstatně ambicióznější, rozmáchlejší a inovativnější práci jak s postavami, tak se světem. Hlavní hrdina je např. sice extrémně motivovaný a přesílený, nicméně jen málokdy má člověk pocit, že by mu autor něco daroval úplně zadarmo, stavěl celý jeho charakter jen na badass faktoru a auře (i když ji má a nebojí se ji v pravou chvíli použít :) nebo že by celý příběh postavil výhradně na něm a vše ostatní by bylo naprosto nevýrazné a existovalo jen pro potřeby ukazování jeho božských schopností. Naopak, jestli bych měl vyzdvihnout jeden aspekt Ragna Crimson nad všechno ostatní, bude to způsob, jakým se tady pracuje s charaktery a jak excelentně podporují hlavní postavu. Díky výborným vedlejším postavám se Ragna může vyvíjet, má větší hloubku, zranitelnost a obecně je prostě mnohem víc zajímavý, než kdyby se autor na tohle vše vykašlal nebo by k tomu přistoupil jako k něčemu zbytečnému, co odvádí pozornost od power fantasy „farmaření aury“. Ale aby nenastala mýlka, Ragna i sám o sobě má docela slušnou charakteristiku a charisma, ve stylu bouře, která tiše bublá pod povrchem a když vybublá, stojí to opravdu za to. Ovšem jeho interakce s vedlejšími postavami v čele s velmi unikátní druhou titulní postavou Crimson pomáhají v rámci práce s postavami k ještě podstatně poutavějším, vrstevnatějším a zábavnějším momentům. Kde je Ragna přímočará bouře zuřivosti, tam je Crimson vypočítavý, všehoschopný manipulátor, který chce mít vše pod kontrolou a neštítí se jakékoliv špíny. Když k tomu přidáme jeho vztah k hlavním antagonistům série, je zaděláno na vskutku parádní dynamiku a chemii mezi nimi. A takto komplexní a propracované postavy nejsou výjimkou, ale týká se to vlastně většiny aspoň trochu důležitějších hrdinů. Ze všech bych vypíchl ještě rozhodně princeznu Starliu, která dokonale ztělesňuje nejen odvahu a odhodlání lidstva přežít v rámci tohoto drsného světa, ale taky ztělesňuje autorův talent pro unikátní, velmi osobité a cool postavy s hodně specifickými povahovými rysy, schopnostmi a vlastnostmi. Málokdy člověk vidí v rámci battle šónenu, nemluvě o power fantasy ženskou postavu, která je takto plnokrevná, není sexualizovaná, je plnohodnotnou partnerkou hlavní postavy (i přes trošku tradičnější základ jejich vztahu, který pak autor využívá k roztomilému humoru), a svou sílu čerpá z fyzického postižení, s kterým se narodila (!!). Opravdová a každým coulem pozitivní zvláštnost (i když abych byl fér, v posledních letech se počty dobře napsaných dívek i v mangách pro mladé kluky začínají pomalu, ale jistě zvyšovat, viz např. Undead Unluck nebo Dandadan). Neotřelý přístup k postavám se však netýká jen hrdinů, ale i padouchů, s čím souvisí i ta dříve zmíněná nejednoznačnost a morální ambivalence. Tedy ne že by tady šlo o takový ten případ, kdy nakonec divák neví, komu fandit, protože hranice mezi dobrem a zlem téměř nebo vůbec neexistují. V tomto ohledu je vyprávění stále relativně černobílé. Nicméně výjimečný je způsob, jakým jsou záporné postavy napsány a kolik prostoru jim je v rámci dění dáno. Divák vidí, že to, o co usilují, je monstrózní, nicméně jak se před ním rozkrývají vztahy mezi nimi, jejich motivace, jejich traumata, a nakonec i to, jakým způsobem vnímají svět, nelze necítit určitou lítost, jakkoliv je jejich eliminace pro přežití lidstva nutná. Příběh navíc jejich rodinný vztah a velmi blízké kamarádství nezapomíná dávat do kontrastu s negativními rysy našich hrdinů, zejména pak nevypočitatelného a brutálního Crimsona. Tyhle chytré podvratné hrátky s diváckým očekáváním klasického, jednoduchého a přímočarého vyprávění prostě definují celou tuhle sérii. A to jsem ještě nemluvil o hloubce příslovečného oceánu… tedy worldbuildingu, jenž na začátku možná chvíli působí docela omezeně a genericky, aby jak všechno ostatní začal brzy překvapovat a nepřestal s tím až do konce. Přidává vrstvu za vrstvou ponurou historii, propracované frakce a spalující mytologii, všechno umně vetkané do rozšiřující se mozaiky příběhu, doplňujíc motivace a tragické osudy postav. Pro mě doopravdy zjevení, přesný opak nočních mur, které měla ubohá, uboze odpudivá Ultimatia. Antiteze Solo Levelingu ve všech ohledech a je k pláči, jaký úspěch u široké veřejnosti dosáhla taková generická, mrtvolná a utahaná břečka a jak malou pozornost dostal klenot jako je Ragna Crimson. 8,3/10

Takže název seriálu podle dvou ústředních postavých. Seriál je v podsatě takový Drakula nebo Van Hellsing. Jen místo upírů tu máme draky. Ale je to v postatě to samé, neboť nemají rádi stříbro a denní světlo. Celosvětová válka mezi lidmi a draky. Začátek je hodně zajímavý. Předávání schopností a změna budoucnosti. Bohužel se to pak zvrtne jen v masakrování lidí i bestií. Spousty přesílených postav a schopností. Nicméně alespoň postavy jsou zajímavé. Lidé vcelku rozpoznatelní a draci mají i nějaká origin, který je zde samozřejmě postupně dávkován. Ve výsledku to i vypadá, že draci nejsou tak úplně padouši, ale byli ke svému chování donuceni. Padouši zde asi budou bohové, kterí osudy všech řídí z povzdálí.

Velice povedený seriál, který nejednou překvapí. Vlastně hned první díl postaví spoustu žánrových klišé na hlavu. Postavy jsou zajímavé, trojrozměrné a ne vždy jsem si jist, že Ragna kope za správňáky (díky Crimson). Vizuál často vykrádá jiné seriály a xkrát jsem si říkal "to už jsem někde viděl". Působí to, ale spíš nostalgicky, než otravně. Celkově se těším na další série.

Ragna Crimsonje skoro všetkými aspektami akoanime z roku 1995, áno kvalita animácie je určite lepšia a aj Ragna Crimson je rozhodne "pohyblivejšie", teda nie je to také statické ako staršie anime, ale inak som mal fakt pocit ako keby pozerám niečo veľmi staré. Je to naozaj ako trocha lepšíHelck, lebo aj tam som mal pocit, že už už ma to poteší a naozaj ma to bavilo a nakoniec to neprekročilo svoj vlastný tieň. Tak isto ako Helck má výborné postavy, tak isto ajRagna Crimson má naozaj neskutočne dobré postavy, s vynikajúcim "pozadím", teda ehm ja fakt teraz myslím, že sú tam vynikajúce charaktery a majú zaujímavú minulosť. Vynikajúce postavy nie vždy stačia na chaotické anime, kde zámery postáv sú prvoplánové a často sú tu, aj taktické chyby jednej či druhej strany, kde chvíľku hovoria jedno a potom robia iné. Paradoxne mi pripadalRagnaakonajmenej rozvitá postava z tých dôležitých postáv, jeho zámery pramenili len z toho čo sa vlastne už stalo a pôsobilo to často nepresvedčivo. UCrimsonaneviem ani zhodnotiť o čo mu poriadne ide a prečo, jediné čo viem, že spraví čokoľvek, aby dosiahol svoj cieľ. Bohužiaľ chémia medzi hlavnými postavami Crimsonom a Ragnom vôbec nefungovala, jeden vypočítavec proti jednému čo má prvoplánové zámery, nefungovali spolu tak, ako by som si prial. Najlepšia postava (MVP) rozhodneStarlia, absolútne vtipnézobrazenie toho ako vidí Ragnu.Starliamusím povedať, že potom neskôr už sama ťahala kvalitu hore svojou len obyčajnou prítomnosťou a vynahradila nefungujúcu "chémiu" medzi hlavnými postavami tým, že mala charakterovú hĺbku, aj lepšie interakcie s hlavným hrdinom. Problémom pre mňa boli veľmi zvláštne prechody medzi jednotlivými svetmi, ale dalo sa to zvládnuť. Čo sa týka súbojov je to priemer a dá sa na to pozerať, čo sa týka záporných hrdinov, aj keď ich zámery neboli dostatočne vysvetlené, by som povedal dokonca jemný nadpriemer. Aj keď vlastne povedať, kto je väčší "záporák" medzi Crimsonom a Ultimatiou bolo niekedy naozaj náročné a Voltekamui bol naozaj "cool".