Stanice 11 (2021)

Vlastně nepíši recenzi. Jen pocity po 3 ...4 letech, které ve mě seriál zanechal. Slibujicí začátek, napětí z nechápaných a stále přibývajících podivností, přibližování k pointám a rozuzlením charakterů... A zklamání z prostoduchosti mne samotného - že jsem očekával objevnou velkolepost ale nedostal skoro nic. Jsme rasa s talentem zneužívat.

Výborný úvod se stupňujícím se napětím a náznaky nevyhnutelné katastrofy. Bohužel co naznačí první díl není to o čem seriál bude. Už druhý díl se soustředí na život podivné divadelní sekty a vše je občas proloženo flashbackem do doby před katastrofou ale bohužel se zaměřující na nudné postavy. Výsledek je nuda na hranici artu se slušnou výpravou. 30%

Trochu skrytý klenot, který asi nesedne každému, protože postapokalyptický motiv je tu pojat místy naivně až úsměvně. Pokud přistoupíte na hru, že Shakespearovský spolek umělců přežívající asi z lásky bližních k umění objíždí podobně hippie komunity aby jim každoročně zahrál jeden flák, tak se můžete dočkat nadmíru zajímavého komorního drama. Hlavně bych vyzdvihl linku Kiki s Jeevanem, která pomocí flashbacků tvoří tu nejosobitější část seriálu, která je místy krásně dětsky naivní, ale zároveň také s několika syrovými momenty, které přetékají emocemi. Zápletka kolem "mysteriózního" komixu z kterého se budete doslýchat jen úryvky jsem bral jen jako prostředek jak spojit ostatní postavy dohromady. Samotnou "hloubku" toho co měl říct jsem moc nechápal a popravdě mi to přišlo jako největší mínus. Nicméně jako celek to funguje a ostatní postavy dodávají kontext tragičnosti všech traumat s nimiž se musí přeživší vyrovnat. Je to weird, je to snový, je to speciální a mně se to líbí. :)

Velmi klidně a pomalu plynoucí příběh z jedné mnoha verzí postapokalyptické společnosti. Nepotřebuje šokovat a bombasticky ukazovat jaké rabování nebo šílenství dokáže taková apokalypsa vyvolat mezi lidmi. Jen chce vyprávět příběh několika osob, jejich ztrát a trápení, které jim nová situace přináší. A dělá to dobře, lehce a bez zbytečného patosu. I přesto nebo možná právě proto to na mě báječně fungovalo. Člověk má aspoň čas se s postavami prostě sžít. Dalším plusem je zvolený soundtrack. K páté hvězdě mi tak chybí jen vysvětlení některých pohnutek hrdinů a pár slabších míst. Ale i tak řadím mezi velké seriálové zážitky. Protože někdy není potřeba 254 dílů k vyprávění silného příběhu.

Strašlivá sračka, páchnoucí zapařenými artifi-vagínami sourozenkyň (dřívě sourozenců) Wachovských. Klidně by to mohlo být volné pokračování podobně ujetého Sense8. Ostatně i tady si můžete vychutnat pohled na kun*u jako vrata, ze které vylézá novorozenec. Představa post-apo světa vysoce naivní, v podstatě ulítlá hra o hercích, hypovaná citáty z Hamleta. K nepřečkání nudné a zdlouhavé rádobyumělecké nic. A to se vyjadřuji ještě velmi slušně.