Atlanta (2016)

Atlanta neni jen název města, je to prostě pojem co když řeknete fanouškovi rapu tak hned zbystří. Donald Glover je multitalent a dokázal rapový prostředí spojit s Lynchovskou surreální atmosférou (což bych před prvnim zhlédnutím absolutně nečekal) a díky tomu vznikl absolutní klenot. To, že režisérem, scénáristou i hlavní postavou je skutečně rapper co se v tom prostředí pohybuje, přidává uplně novou dimenzi co by nikdo jinej přinést nedokázal. Jedná se o fiktivní příběhy a postavy, ale prostě na tom vidíte že to vychází ze skutečných situací. Koukal jsem na to v průběhu 2022 a je spousta momentů který mám doteď vytesaný v paměti, asi navždy. Jeden z TOP 5 seriálů co jsem kdy viděl.

Geniální seriál. Druhá série překonává jednoznačně první a třetí je jiná, ale stejně kvalitní jako druhá. Čtvrtá bych řekl, že šla zase trošku dolů, dostáváme méně příběhu, méně poučení, méně z postav.
Geniální na seriálu je, jak jsou jednotlivé epizody jiné. Obsahem, formou, příběhem. Někdy dokáži dokonce dramaticky změnit žánr. Jednotné mají postavy, které se napříč díly vyvíjejí, někdy skokově až moc rychle. Jednotné mají i snahu se vyjadřovat na společenské problémy. Kouzlo seriálu ale je, jakým neokatým stylem to dělá a hlavně jak chytře. Nevybírá si strany. Z častého tématu rasismu dokáže střílet do obou stran. A vždy trefně.

Atlanta je seriálem, který mnoho z nás chtělo vidět, ale nedokázalo si ho ani představit. Kromě otázek afroamerické identity, které jsou zastřešujícím rámcem pro celý projekt, si Donald Glover a režisér Hiro Murai diváky získávají nevídaným konceptuálním řešením jednotlivých epizod, které fungují jako samostatné, žánrově odlišné příběhy (některé sahají i do hororu), občas nabývající až antologického rozměru. Bizarní, často surreálné momenty střetávající se s drsnou sociální realitou dávají dohromady opravdu unikátní počin na poli půlhodinového formátu současných seriálů, které čím dál více používají ohraná schémata a postupy. Nic ale nemůže být tomuto přístupu vzdálenější než Atlanta, která v sobě nese radost z objevování nečekaného a nevídaného, které se ale stále vztahuje ke světu, v němž žijeme. Nenápadný, mistrovský seriál.

Hodně originální záležitost. Atlanta střídá nálady, jako žádný jiný seriál. Nikdy nevíte zda dostanete komedii, komorní vztahové drama nebo třeba horor. Kromě nálad střídá i postavy takže někdy je díl o celé hlavní čtveřici a někdy se soustředí třeba i jen na jednoho z nich. První série je taková rozehřívací, drží se nejvíc při zemi, ale i tam je k mání skvělý absurdní humor. Druhá je podle mě vrchol. Totální pecka. Třetí je asi nejambicióznější a turné po Evropě mixuje s jakýmsi rasovým Black Mirror o úplně jiných postavách. Čtvrtá je fajn, ale vrchol už je za námi. Mno a nejlepší díly za mě jsou jak si jde Darius vyzvednout piano a pak jak se chce Paper Boi ostříhat. Plné hodnocení nedávám, protože ne všechny díly se mi úplně trefily do nálady.

První řada si tak trochu rozpačitě hledá cestu k divákovu srdci vybranými uvěřitelnými momenty z běžného života a v sedmém díle nastavuje limity imaginace na maximální otáčky. Druhá řada je již odvážnější a nehledí už tolik na striktní pravidla myšákova zábavního konglomerátu. Třetí a čtvrtá řada je již filmařsky jistou jízdou na tobogánu nápadů, nekorektního vtipkování, úvah o nerovnostech mezi rasami a pohlavím, kritikou showbusinessu i cestou do nitra zdánlivě jednoduchých postav.