Šigacu wa kimi no uso (2014)

Člověk co tohle vymyslel a napsal je zrůda, tak krásná a zároveň tak depresivní věc. Nemyslel jsem si že by mě někdy mohla tak moc zaujmout hra na piáno a tady se to stalo, všechny vystoupení tu byly tak nádherné a emocionální že jsem z nich měl husinu po každé co jsem je sledoval, nečekal jsem že tu dokážou tímhle způsobem vyjádřit tak silně všechny pocity. Celé je to jedna emocionální bomba která se každým dílem plnila a nakonec v posledním díle praskla, celá naše parta má hodně zamotané vztahy, které jsou někdy vtipné ale i toxické a docela bolely sledovat. Nakonec jsme přeci jenom dostali vše krásně vysvětlené, přestože to bylo v tom nejhorším možném scénáři, sice jsem to od začátku čekal ale nic mě na to nedokázalo připravit. 8,5/10

Letos divácky doháním starší plány a budu hodně spoilerovat tak pozor. Kousei Arima byl jako dítě velmi talentovaný pianista a pod vedením své trošku despotické matky se měl stát mistrem. Problém, ale je ten že jeho máti je smrtelně nemocná a tak na svého synka tlačí až příliš a tak se s její smrtí nesmíří a už není dále schopen hrát (je to trochu složitější a seriál to skvěle postupně odhaluje a to včetně všech motivací ale jako úvod to stačí). A jednoho dne do života už dospívajícího Kouseie vstoupí Kaori, nezávislá a trošku prudká dívka, která miluje hudbu. A přesvědčí ho, aby se znovu posadil za klávesy piana. A pak tu máme Tsubaki, která se o hudbu nikdy moc nezajímala a je s Kouseiem už od dětství. Čekal jsem romanci spojenou s dospíváním a ono je to překvapivě úplně něco jiného. Spousta hudby. Skvěle vykreslené postavy a motivace a to včetně několika skvělých flashbacků. To že tohle nebude úplně happy end je jasné tak asi od třetiny, ale stejně to funguje a závěrečná pointa je více než povedená. Hodně musím ocenit spoustu nuancí v ději a hodně povedenou implementaci 3D. Jak mi jinde vadí depresivní a "rozervané" postavy tak tady mi to nevadilo ani v nejmenším a prostě ty jeho pocity člověk chápe. A složitý vztah mezi Tsubaki a Kouseiem je parádně zpracován (Tsubaki je strážným andělem, který v pravý čas rozdá ten správný kopanec). A Kaori je ta jiskra co zažehne již téměř uhaslý oheň i když je to poslední věc co v životě udělá. Pokud jste znalec klasické hudby (což nejsem ani v nejmenším) tak to pro vás může být ještě zajímavější. Prvníopeninga druhýendingje skvělý stejně jako hudební scéna v posledním díle.  86%

Tohle anime je tak trochu (trochu více) umělecké, tak svou recenzi pojmu z části také umělecky: Šigacu wa kimi no uso je barvité, živé, nápadité drama s okouzlujícími okamžiky i lásky trápením, jsou tu depresivnější scény i scény nabité energií i radostí, které k vám promlouvají skrze jednotlivé postavy a celé je to dechberoucí příběh plný hudby. A teď v krátkosti normální pojetí: Je to hudební drama, které mě neskutečně dostalo, postavy jsou osobité, pěkně se tam provážou různé vztahy, děj je plný pádů i vzestupů, radosti i trápení a plný hudby, na konci mě to opravdu dostalo. U hudební stránky musím vyzdvihnout openingy a endingy (hlavně OP1 a ED2) to byla hudební i animační pecka, z příběhových vystoupení mi pak silně utkvělo v hlavně první soutěžní vystoupení Kaori a závěrečná symfonie seriálu v podání "duetu" Kóseie & Kaori. Your Lie in April je anime, které září jako jasná hvězda na noční obloze nekonečných příběhů. - Kamarád S /// PS: Dodatečně jsem si přečetl několik zdejších recenzí a musím souhlasit, že děj je místy nudnější (několikrát jsem se nachytal, že se v první polovině epizody lehce nudím, ale většinou pak druhá polovina utekla jako voda), Cubaki i Watari a vlastně i další hudebníci dostali méně prostoru, než by bylo zahodno a ano některé dějové pasáže se opakovaly pořád dokola, ale i tak to bylo celkově super, emotivní a já si to užil dost na to, abych všechny tyhle aspekty dokázal v závěru ignorovat.

Menší spoilery:Chápu lidi, kterým se Your Lie In April hodně líbilo, ale mně se nelíbí natolik, abych mu dal pět hvězdiček a nepovažoval ho za nejlepší anime vůbec, a to hned z několika důvodů, nemám problém s dojemnými filmy nebo seriály, právě naopak je mám hodně rád, byly tam momenty, kdy to rozhodně vyvolalo u mně silné emoce a párkrát jsem uronil slzu, ale většinou mi samotný seriál neustále vnucoval depresivní věci, které mi přišly až moc přehnaný a seriál mi je musel neustále připomínat, takže jsem měl někdy tendenci tyto části ignorovat, jako například hlavní hrdina Kousei Arima, který má stále trauma z toho, že ho matka mlátila a má problém slyšet svou hudbu, byly chvíle, kdy jsem chápal pocity hlavního hrdiny a bylo mi ho opravdu líto, ale postupem času mi přišlo, že se seriál snaží dát hlavnímu hrdinovi jednu vlastnost a to, že je ubrečený, což rozhodně není jeho jediná vlastnost, podle mně, druhá věc je komedie, která spočívá v tom, že všechny postavy chtějí mlátit hlavním postavu, což mi přišlo strašně absurdní, ohrané a nevtipné, což mě mate, proč se tvůrce vůbec snaží o dojemný momenty, když přidá moment, kdy hlavní hrdina stejně musí dostat ránu, ovšem postupem času už mi to bylo jedno, musím uznat, že hudba byla skvělá, když dávali postavám vnitřní monology, trochu mě to rušilo při hudebních koncertech, kde jsem chtěl poslouchat hudbu, protože jak se říká, hudba nejlépe vyjadřuje emoce, což si zřejmě chtěli nechat na finále, které bylo nejlepší, ale i když mě to v těch pasážích rušilo, tak jsem to nějak překousl a přišlo mi zajímavé, co si daná postava myslí, ale vůbec mě nezajímal Takeshiho blonďatý rival, je pravda, že když byl malý tak kvůli hlavní postavě který hrál na piano tak ho to inspirovalo aby mohl taky hrát, ale většinou to pro mě byla nesnesitelná postava který má furt vnitřní monology o tom jak chce porazit hlavní postavu, přesto Emi rivalka chtěla sice taky porazit hlavní postavu, ale ona byla rozhodně snesitelnější a zajímavější charakter, nicméně Hiroko profesionální klavíristka, Nagi a Kaori byly snad nejlepší postavy, zbožňoval jsem jejich chemii s Kousei Arima a řekl bych že tyhle postavy byli pro mně největší tahoun celého seriálu, kdyby tam nebyli nevím jestli bych to vůbec dokoukal, pokud jde o Tsubaki, i když jsem pochopil její motivaci, kde se obává, že nemůže být s Kousei Arima aka kamarád z dětství, tak trochu mi vadilo, že místo toho, aby své myšlenky řekla přímo hlavní postavě, tak místo toho mluví neurčitě a pak se diví, že jeho kamarád z dětství nerozumí, chápu, že se tvůrce snažil poukázat na to, že asi nedokáže být upřímná, ale musím říct, že mě to trochu frustrovalo, ohledně animaci nemám co vytknout, pohyby při hraní na hudební nástroje jsou skvělé a lokace mají skvělé detaily, ale tak už to u každého anime bývá. Postavy 6/10 Příběh 6/10 Animace 9/10 Celkově hodnotím ⭐⭐⭐ 6/10

Je to nejlepší anime? Ne. Zapomenu ho někdy? Taky ne. Šigacu wa kimi no uso není perfektní, ale i přesto se dostalo na moji top 10 a to hlavně proto že i když díly nemají vždy zápletku, jsou zajímavé a přivedou vás k slzám. Nejsem si jistý co je na Šigacu wa kimi no uso tak skvělé, ale jistě vím že mě pocity z tohoto anime ještě dlouho neopustí. Za mě 10/10