Fruits Basket (2019)

Na můj vkus poměrně rozvleklá záležitost ze školního prostředí protkané romantikou, tunou naivity, vaty a sem tam fantasy prvky. Protože záležitosti okolo přeměn a zvěrokruhu jsou tu spíš okrajově, není to hlavní tématika. Největší problém jsem měla bohužel právě s Tohru, která mě někdy svou, až dětinskou, naivitou a rozmilou povahou přišla vyloženě hloupoučká. Hlavně v prvních dílech jsem nestíhala protáčet oči. Pro mě to držely ostatní charaktery, hlavně pak klučičí skvadra kolem ní. Ona sama byla postavená do jakési role Mary Sue, která zvládá miliardu věcí a je to silná a odhodlaná holka. Akorát že vůbec. A mě prostě nebavila.

Rozsáhlá (a rozvleklá) vztahová mozaika ozvláštněná mysteriózním prvkem, která se během tří sezón postupně propracovává od (občas zábavného) školního i občanského slice of life přes pojmenovávání nejrůznějších osobních traumat (všichni mají ve skříni kostlivce, někteří celý hřbitov) až k finální depresivní studii toxických vztahů v tradiční velké klanové rodině. Prezentované zde ovšem spíš jako fanaticky oddaná sekta, jejíž členové se dobrovolně nechávají terorizovat sadistickým sociopatem, kterého uctívají. No, a v centru všech těchto událostí se nalézá osiřelá středoškolačka Tohru, absolutně dokonalá dívka, která zvládá: 1. chodit do školy, 2. pracovat, aby si vydělala peníze, 3. vařit a vést domácnost pro tři chlapy, 4. mít nekonečnou zásobu empatie pro všechny ostatní kolem sebe, sdílet jejich traumata a dodávat jim sebevědomí (celkem se jedná o víc než deset lidí!) a 5. nebýt nikdy unavená, nikdy nechtít nic pro sebe a stále hýřit dobrou náladou nebo pochopením, a to i tehdy, když se k ní někdo chová fakt hnusně. Jinými slovy, je to vztahové sci-fi, které se skutečným životem nemá nic společného. A samozřejmě celé to drásavé (a v podstatě samoúčelné) drama nakonec místo tolik potřebné katarze vyšumí do ztracena v nerealisticky smířlivém finále, které se tváří jako "hurá, všichni jsme se posunuli někam dál".

Dokonalý príklad ako spraviť adaptáciu veľmi dobrej šódžo mangy. Presne takto si predstavujem modelové romantické anime s komediálnymi prvkami. Všetky tri hlavné postavy sú plnohodnotne vykreslené s ich silnými aj slabými stránkami, ktoré sú predovšetkým opodstatnené ich minulosťou. Vedľajšie postavy sú rovnako dobre napísané a rozvíjajú aj dopĺňajú výsledný naratív bez toho, aby sa jednalo len o umelo napísané nástroje rozprávača. Humoru je zo začiatku viac, no za mňa skoro vždy fungoval a ako ho postupne nahrádzajú serióznejšie problémy, tak sa výborne striedajú emocionálne scénky s tými úsmevenjšími, čím celý výsledný dojem pôsobí napriek fantasy elementu veľmi realisticky. Rovnako ako autorka, tak aj tvorcovia adaptácie dokážu zručne pracovať s emóciami diváka a záver je jeden z najviac ucelených finálnych spracovaní, aké som vôbec v rámci seriálovej tvorby kedy videl. Nemám rád romantické seriály a napriek tomu som bol maximálne spokojný (i keď ma hlavná hrdinka vedela priviesť do momentov, kedy mi z jej povahy vypadávali vlasy).63/63 90%

Tohle je emotivní, jemná záležitost, která díky své skryté hloubce a vizuální stránce získává podle mě titul mistrovského díla i když to na první pohled vypadá jako pohádka. Skutečně zaslouženě dostal chválu a ceny. Původní verzi z roku 2001 jsem viděla jen z části, ale protože jsem si příběh zamilovala, určitě si to zkouknu taky. Hlavní hrdinka je Tohru- osiřelá školačka, která se může zdát až moc hodná a naivní. Do života jí přijdou neobyčejní lidé s kletbou zvířecích znamení a začíná jejich společné dobrodružství. Cením si toho, jak každý hrdina vlastně odpovídá povahou svému zvířecímu znamení a že všechny postavy dostávají prostor pro svůj příběh. Mají odlišné minulosti a traumata, které je formují a je to moc hezky znázorněno, taky vidíme několik romancí a na závěr i důkaz, že život není černobílý a že i hlavní záporák má svou minulost a důvody k tomu co dělá a může se z té temnoty dostat.

Na Fruits Basket jsem šel s obavami. Čekal jsem přeslazený příběh a hlavní hrdinku - Tohru, která bude až moc naivní. Ale nebyla. Byla silná jinak – klidně, tichou volbou dobra. A tím mě dostala.Shigure? Mistr tahů v pozadí. Usměvavý, ale nečitelný. Čím víc ukázal, tím víc znepokojoval – a fascinoval. Fruits Basket není o romanci. Je o bolesti, přijetí a naději. O tom, že i když jsi rozbitý, může tě někdo začít pomalu skládat zpátky.
Je to krásné. A stojí to za to.