Quo vadis (1985)

Někoho může odradit stopáž snímku či zdlouhavé vyprávění či rozmluvy. Co však stojí za to, aby tento seriál dosledoval milovník filmů a je herecký koncert Nerona, herce co si zahrál i skvěle Dantona. Potěší i vedlejší role Šimona tedy Petra. Český či slovenský divák tu zaznamená i Kláru ze serálu Teta.(26.03.2016)

„Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš, Pane)?“ ptá se sv. Petr a Ježíš Kristus mu odpovídá: „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.“ Ke slavnému dílu nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze mě přivedl při studiích na VŠ můj profesor a vřele jeho doporučení předávám dále všem, kteří se zajímají o téma nelehkých počátků křesťanství na půdě starověkého Říma, pronikání nové morálky a idejí do antického světa vyznávajícího do té doby mnohačetná bájná božstva. Kniha o něco více rozvíjí citový vztah mezi Lygií a Viniciem, ale jinak je film její věrnou kopií. Navíc díky staršímu roku vzniku není zanesen moderním marasmem v podobě počítačových efektů či do dnešní doby upravených dialogů, což považuji u historických filmů za velké plus. Občasné viditelné kulisové úpravy ulic starověkého Říma působí nerušivě. Z herců kladně vyčnívá Klaus Maria Brandauer, jeho psychicky narušený císař Nero je díl od dílu více a více šílenější, divák se snadno vžije do atmosféry strachu, která panovala mezi jeho nejbližšími. Příjemným bonusem je pak vedlejší postava svatého Petra ztvárněná Maxem von Sydowem, herce jehož jsem si oblíbil především ve filmech Ingmara Bergmana. Poctivá pětihvězdičková italská filmařina, i přes délku 360 minut bych se podíval klidně znovu.(24.04.2012)

Na to, že měl seriál stopáž 360 minut, podle mého názoru příběh odflákli. Vůbec zde není vyobrazen postupný vývoj vztahu mezi Lygií a Viniciem jak je tomu v knize, což mi asi vadí nejvíc, jednoznačnou výhrou byl ovšem Klaus Maria Brandauer v roli Nera. Pro mne zůstává doposud nedostižnou verzí film z roku 1951.(15.01.2012)

Velkoryse rozmáchlá adaptace polské předlohy, která na rozdíl od polské verze je uvěřitelná a inteligentnější, možná i více než samotný Sienkiewicz. Imponuje mi zejména, že za základ všeho uvažování o náboženstvích je vzata postava Petronia s jeho skepticismem a někdy až cynismem ke všemu, co hloupou vírou v jakékoliv Bohy zavání. Symbolický je závěr, kdy morálně zvítězivší křesťané opouštějí krvavý neronovský Řím a vyjíždějí vstříct své právě vzniklé krásné ideologii - s protižidovskými pogromy, inkvizicí a pálením čarodějnic.(25.06.2011)

Miluji tenhle příběh, ale tohle zpracování je trapné a místy vysloveně ubohé. Scény s vraždění křesťanů doporučuji raději přeskočit, jinak Vám hrozí újma. Nelíbí se mi výprava, herecké výkony mi připadají nepřesvědčivé a vyprávění příběhu toporné. Zpracování z roku 1951 nebo 1924, to je úplně jiná káva. A nakonec, ve srovnání s tímhle je dobrá i verze z roku 2001!(13.06.2011)