Přítelkyně z domu smutku (1992)

S odstupem desítek let (jak ten čas letí!), jsem si konečně doplnil tuhle známou a vysoce hodnocenou československou minisérii. Byla natočena hned po revoluci a zobrazuje nelehké období Evy Kantůrkové, které strávila v ruzyňské věznici za svou spisovatelkou činnost. Silný námět a také velmi silné obsazení, kdy se v seriálu vystřídala celá plejáda našich známých hereček, jsou tím největším plusem seriálu. Bohužel jako celek mě tolik neoslovil a popravdě mě ani moc nelákalo po prvním díl jej dokoukat. Nakonec jsem to zvládl, ale k mým oblíbeným nikdy patřit nebude. Proč? V hlavní roli mi vůbec neseděla Ivana Chýlková. Nedá se říct, že by podala špatný výkon, ale nějak mě nepřesvědčila. Ta hromada ostatních (a dobrých) hereček mi vlastně byla taky spíš na obtíž. Točily se tam totiž jak na orloji. :-) Chápu, že to byla vazební věznice, ale i tak.Než se člověk alespoň lehce stihnul seznámit s postavou, už byla pryč a přišla místo ní jiná a ještě méně sympatická.Kamera také nic moc a ani hudební podkres mě nedokázal patřičně vtáhnout. Celkové vyznění mě tak nechalo chladným. To, že vězení v minulém režimu bylo hnusné a s člověkem si tam někdy doslova vytírali podlahu, je jasné. V některých seriálech je to ovšem natočeno… intenzivněji a dostalo mě to víc, například ve Zdivočelé zemi. Přítelkyně z domu smutku si tak odnášejí jen smutné tři hvězdy.(60%)(12.11.2025)

Čtyřdílný seriál, který spoléhá převážně na tíhu daných okolností, což by samo o sobě stačilo. Tento základ je však doplněn o výborné herecké výkony. Jde hlavně o Ivanu Chýlkovou, Jiřinu Bohdalovou a Helenu Růžičkovou, které zde předvedly zcela jiné polohy, než v jakých je známe. Mladičké představitelky vezenkyň kterým je dnes kolem padesátky a jsou etablované na hereckém nebi, se tu také snaží, ale jejich postavy nejdou tak do hloubky. Spíše se stručně nastíní jejich povahy a chování, aby mohly být přibližně po půl hodinách prostřídány a tím nám ukázat další postavy, na které se ve vězení dá setkat. Jedna věc, která mi vrtala hlavou (kdyby se příběh neodehrával na ploše 5x5 metrů, tak bych se o to nezajímal) - kdy, kde, jak a z čeho hrdinky pijí. Ok, odpověď by byla pravděpodobně ze splachování tureckého záchodu, ale pokud ano, tak myslím, že tahle skutečnost by tam být mohla, protože ve stavu, v jakém se cely nacházely, muselo mít spousta vězenkyň jistě bakteriální záněty apod.
Druhá věc je, že paní Kantorková (Sílová) víceméně příběh vymyslela tak, že hlavní postava Marty je vlastně její autobiografie. S přihlédnutím k tomu, že paní spisovatelka byla do roku 1968 ve straně a vystoupila až kvůli okupaci, tak je její filmové ztvárnění neskutečně jak z knih pana Foglara, naprosto bez poskvrnky a pomáhající lidem až do svého úplného vyčerpání. Ok, to bylo pár slov z mých dojmů, ale s Přítelkyní/němi z domu smutku jsem byl jinak velmi spokojen a trávil jsem u ní/nich rád 4 hodiny života. Jen závěr mohl být více doslovný a ukázat, jak Marta vlastně dopadla.(06.11.2019)

Naše herecká extratřída v plné polní. To,co tady předvádí dámy Bohdalová, Chýlková, Růžičková, Boušková, Blanarovičová, je v české seriálové tvorbě unikátní. Výhodu měly v silném scénáři Evy Kantůrkové, který vychází z autorčina vlastního pobytu ve vězení. Takové postavy a příběhy by žádný scénárista nenapsal, tohle dokáže jenom život. Osobně se mi nejvíce líbila postava Jany Bouškové (když třeba vypráví Martě jak zapíchla svému milému nůž do břicha a přitom říká: "Paní Marto, vy nevíte, co je to láska!").(04.08.2011)

Po změně režimu bylo zapotřebí ukázat, jak jiní občané v tom minulém režimu trpěli. A tohle je rychlokvaška, velice bizarní. herci, co pár měsíců předtím hráli v pro socialistických seriálech náhle hráli v proti socialistických seriálech. I když jde o seriál z vězeňského prostředí, seriál vážným, tak to vyvolávalo spíše úžas či zarážky, že něco takového je běžné, že je třeba si na to zvykat. Jinak seriál byl natočený podle spisovatelky Evy Kantůrkové, jejíž manžel byl prvním porevolučním ředitelem ČT.(22.09.2010)

Pro mě nejlepší český seriál, který mě tak vtáhnul, že mi i po těch letech zůstal v hlavě a to hlavně díky neuvěřitelným herečkám (hlavně Chýlková, Bohdalová, Růžičková, Jeníková a Cibulková). Každý díl pro mě znamenal ještě větší zážitek a ten poslední snad znám nazpaměť, protože jsem si ho musel stále dokola pouštět, což u seriálu obvykle (nikdy) nedělám. Ten kdo trpí skepsí k české televizní tvorbě, nechť shlédne toto mistrovské dílo!(18.01.2007)