Peiji teoneo (2016)

Veľmi podarený miniseriálik, ktorému (aspoň pre mňa) kraľoval Ji Soo, aj keď treba uznať, že aj druhá hlavná úloha bola veľmi dobre zvládnutá. Je to krásny príbeh o mladých ľuďoch, ktorým sa v jednej sekunde zmení celý život, no napriek tomu sa snažia nájsť svoje miesto na zemi. Krásne je tu zobrazené, ako veľmi môžu človeka zasiahnuť slová vyslovené v hneve, ale tiež slová, ktoré v sebe dusíme. Tiež sa človek vie zamyslieť nad tým, ako veľmi nás vie ovplyvniť dobre mienená nevinná lož a ako veľmi človek trpí, pokiaľ nemá tú správnu oporu.
Jediné, čo ma u tohoto seriálu mrzí, že má len 3 časti. A je tu obsadená pre mňa nie veľmi obľúbená herečka, ale to je iba môj názor a nič to nemení na fakte, že na svojich 17 rokov sa úlohy chodila veľmi dobre.
O hudbe sa netreba rozpisovať, nakoľko tu zaznievajú nádherné skladby svetoznámych skladateľov, preto je tento seriálik zážitkom aj po sluchovej stránke.

Velmi příjemný krátký seriál na zamyšlení - chtějí rodiče vždy nejlepší pro svoje děti? Kim So-hyeon mám celkem ráda, ale v této roli se moc do slepé nevžila.

Děj je dokonale vymyšlený a herci své role zahráli na jedničku. Navíc je zde Kim So Hyun a ta mě prostě baví!

Nuž, nebylo to úplně špatné. Krátká délka, zajímavé prostředí a několik skutečně povedených vtipů zaručuje, že je seriálek koukatelný a vcelku i příjemný, jako oddychovka ideál. Za to dvě hvězdy. Na druhou stranu, jako člověk z oboru nemohu přehlédnout faktické lapsy ohledně klasické hudby, které sice mohou být lehce odlišné na základě kulturního prostředí, ale tak zase stůjme nohama na zemi. Několik příkladů - POZOR SPOILER - 1) Není nic zvláštního, že se klavírní skladby na soutěžích hrají zpaměti, mnoho soutěží to má i jako podmínku, a jedná se minimálně o celoevropský standard. Nevidím proto důvod, proč by se v Asii, kde je obecně hudební úroveň ohledně techniky asi tak o deset levelů výš, měl na hudební škole tomuto kdokoli divit a brát to jako projev geniality. 2) Nejsem si úplně jistá, zda by hlavní postava po ztrátě zraku tak snadno hrála na klavír. I pro zkušeného hráče, který například hraje se zavřenýma očima, je nějaká základní orientace na klaviatuře vázaná na zrak, především v pasážích se skoky. Manuální paměť a roky drilu jsou samozřejmě nejdůležitější, ale nevěřím, že by to v reálu byla zas taková hitparáda. 3) Je velmi zvláštní, že člověk, co nikdy nehrál na klavír, neměl potíže s postavením ruky, tuhnutím ruky, pohyblivostí prstů, chytáním oktáv, vyrovnaností tónů v akordu, běhy apod. Je velmi nepravděpodobné, a to i na velmi talentované a technicky zdatné korejské poměry, že by se člověk hudby neznalý, naučil podobnou skladbu za tři měsíce. Už jen zapamatovat si to, pokud nikdy předtím nic podobného nedělal, je záhul... A těch nesrovnalostí je nepočítaně. Plus moje osobní šťournutí - existuje asi tak bambilion skladeb přímo psaných pro 4 ruce či dva klavíry, proč tedy jako vrchol klavírního umění prezentují výtah skladby určené pro orchestr se sborem? ACH JO... Každopádně, pokud se člověk odpoutá od podobného šťourání (a přestane soudit jednu sobeckou, přehnaně ambiciózní matku), čeká ho příjemné pokoukání i nějaké to dojetí.(05.06.2024)

Bylo to záživné, ústřední trojice byla sympatická, ale já si nejsem tak zcela jistá, co touto minisérií mělo být divákovi řečeno. Že některé matky jsou šílenější, než jiné? Že zlo nevytlučeme zlem, ale dobrem? Je tam hodně hlubokých situací k zamyšlení, které však zůstaly tvůrci nevyužity, stejně jako otevřený závěr. Možná, že by si tento počin zasloužil 16 dílů, pak by možná byl potenciál využit naplno.(02.01.2021)