Osvětimský proces (2023)

Má to silu, ale cítil som tam, že to nešlo naplno.Osvienčimskýproces z Frankfurtu je polovica deja, druhá je osobná linka a prepojenie toho, že Nemci chceli na všetko zabudnúť a po rokoch nič nevyťahovať, pretože v podstate každý mal za ušami. Teraz sa už našťastie v generácii Mustafov, Mohamedov, Yusufov a ďalšíchkebabárovtoto našťastie nemôže stať, pretože mierumilovný islam zabráni ľudskej katastrofe, ale roky šesťdesiate to bol iný dúšok. Sila seriálu sa troška teda strácala, ale akonemecko-poľský slovníkposlúžil veľmi vhodne.

Až ma zaráža kultivovanosť komentárovej sekcie k tomuto seriálu: konečne som sa dočkal. Vizuálne pekný seriál, ale není to málo? Tak ako správne poznamenali predkomentujúci, faktograficky seriál bol trochu nesprávny (c'mon, na súde nemôže tlmočiť len tak hocikto). Ako však dobre poznamenávaužívateľ Morholt, film je viac o spoločenskej nálade v tomčasovom Nemecku, aj s okolnosťami východ-západ, snaha zabudnúť, relativizovať, pomstiť sa. A spolu s tým aj kostlivci vychádzajúci zo skríň, alebo celkovo liberalizujúca sa spoločnosť. Námet výborný, ale som skeptický k takému miešaniu histórie s fikciou. Na druhej strane, možno je takýto spôsob podania histórie pre väčšinového diváka prijateľnejší, a tým pádom prínosnejší.

Miniséria venujúca sa silnej téme, ktorej potenciál nebol úplne využitý. Subjektívne hodnotím slabšie herecké výkony, Eva pôsobí naivne, jej rodičia nemohúco a alibisticky, Jürgen protivne majetnícky... Veľa odbočiek od hlavného deja nedá vyniknúť najdôležitejším scénam zo súdnej siene a z inšpekcie v Osvienčime. Áno, je dôležité uviesť historické súvislosti, ale vedľajšie zápletky zostávajú plytké a sú v rozpore s hrôzostrašnými opismi svedkov z Osvienčimu. Zaujala ma myšlienka: „Nad zlom sa nedá zvíťaziť, so zlom sa musí bojovať celý život.“

Účtování s minulostí po německu.1)  Příznačné pro dobu je osmnáctiletý odstup od konce války - stíhání dozorců z Osvětimi začalo až v roce 1963. V německé veřejnosti tehdy převládala snaha zapomenout na válku i na nacismus. Většina obyvatel, i když přímo nevraždila, se na nacistických zločinech v různé míře podílela ať aktivní účastí v režimních organizacích, pasivním využíváním "výhod" plynoucích z postavení Němců v Nové Evropě anebo jen pštrosím "nechci vidět, nechci slyšet". Po válce byli Němci zaměřeni na sebe, na vlastní utrpení a na hospodářskou obnovu. Probíhající studená válka rovněž nepřispívala k větší otevřenosti. Až s generační výměnou, kdy se do veřejného života dostávali mladí nacismem nepoznamenaní lidé, začal vzrůstat tlak na vyrovnání se s minulostí. Typickým představitelem této skupiny byl státní prokurátor (tedy žalobce) Fritz Bauer._____
2)  Hlavním tématem seriálu není osvětimský proces, jak se někteří komentátoři domnívají, ten slouží jen jako kulisa k zobrazení postupných společenských přeměn a poznání, k nimž v šedesátých létech dospěla západoněmecká společnost. Prakticky všechny osobní linky v seriálu jsou autorskou licencí. V procesu nefungovala jedna amatérská tlumočnice z polštiny, ale celé týmy. Osobní osudy postav jsou rovněž výsledkem tvůrčí představivosti autorky knižní předlohy. Seriál pak oproti knize výrazně dramatizuje děj ve snaze učinit sledované pro diváka atraktivnější._____
3)  Zaujali mě 28letý přitažlivý Aaron Altaras (americký žalobce David Miller), 31letý Max von der Groeben (státní prokurátor Hans Kübler) i  30letý Thomas Prenn (Evin snoubenec)._____
4)  Ačkoli nejsem zastáncem starozákonní spravedlnosti oko za oko zub za zub, odpuštění a odplata prostřednictvím lásky, jak nás učí Nový Zákon, mi v případě osvětimských (nejenom) zrůd přijde nějak nepatřičné. Asi nejsem jediný, kdo by těm esesákům přál pobyt v podobném táboře do konce jejich životů. Film jasně ukazuje jakousi bezzubost a nemohoucnost dobra v boji proti zlu. I demokracie vůči diktatuře v podobných případech vypadá jako stará paní s chodítkem vůči mladé sportovkyni.

Ono víc než o samotném proscesu s nacistickými zločinci je to o obrázku Německa 60. let. Je skoro dvacet let po válce, Němcům dorůstá generace, která už nebyla v II.SV nějak zainteresovaná a na všechny ty hrůzy chtějí všichni zapomenout včetně těch, kteří je páchali. A najednou bum a je tu proces s válečnými zločinci, díky kterému vyplavou znovu na povrch všechna svinstva. A mladá soudní překladatelka náhle zjišťuje, že její zdánlivě idylická rodinka nemá tak úplně čisté svědomí. Za mě je to celkem v pohodě. Sice mi chybělo trochu víc emocí a samotný soud by také zasloužil trochu víc rozpracovat, ale jednotlivé osobní linky mi seděly, poskládané je to také slušně a dá se tu najít i nějaká ta informační hodnota. Pokud bych měl něco vyloženě vytknout, tak je to herečka v hlavní roli. Za mě ta holka nedokázala použít adekvátní výraz v dané situaci. Kolikrát jsem se sám sebe ptal, proč se tak blbě culí. V některých polohách ušla, ale celkově byl její výkon maximálně průměrný. Je to škoda, ale i tak hodnotím pozitivně. 70%