Jsou světla, která nevidíme (2023)

Filmařsky slušně provedené, dějově a obsahově, bohužel velké zklamání. Když scénárista pracuje podle knižní předlohy a ještě tak oceněné knihy, měl by být rád, že má méně práce a držet se hotového příběhu. Dost nechápu, kde bere drzost zasahovat do příběhů a měnit celé vyznění knihy. V tom případě bychom mu doporučili, pokud tolik touží po válečném "cukr-káva-limonáda-čaj-rum-bum", ať napíše svůj vlastní příběh...

Příběh z Francie na sklonku druhé světové války, v němž sledujeme osudy nevidomé francouzské dívky a německého vojáka, které se protnou prostřednictvím rádiového vysílání. V podstatě hezký příběh, podbarvený působivou hudbou Jamese Newtona Howarda, většinou dobře hrající herci a několik krásných a silných pasáží. Na druhou stranu scénáristicky (nebo možná dramaturgicky) nedobře zvládnuté až odfláknuté dílo, ignorující logiku a hodnověrnost (práce s jazykem...) a celá kostra příběhu je postavena na náhodách a zvláštních shodách okolností. Je těžké hodnotit dílo, které je ve svém základu jeden velký nesmysl, ale přitom (přesto) má člověk při jeho sledování jakýsi zvláštně hezký pocit. Proto ty tři hvězdičky dát musím. 60 %.

Hrozně dlouho jsem tento kousek odkládal, ale nakonec jsem to zhltl téměř na posezení. Obecně nemám moc rád fabulované story z WWII, pokud to není nějaký oprávněný extrém typu Tarantina. Mám většinou pocit, že tyhle hraniční snímky pak svádějí k tomu, že za dvě generace si někdo bude myslet, že to tak skutečně mohlo vypadat. Anyway, tady je to asi výjimka. Čistě příběhově a zpracováním, stejně jako herekcými výkony dvou hlavních protagonistů je to cajk. Líbí se mi nasazení hereckých es do vedlejších rolí a ponechání těch hlavní relativním nováčkům, byť Hofmanna mám na seznamu už od Darku. Viděl jsem stížnosti, že by to mělo být kratší, já bych možná snesl jeden díl navíc s ještě jedním ponořením do minulosti, minimálně kolegy z Wehrmachtu. Ale i tak to hrálo dobře.

Můj dojem ze seriálu už velice přesně vystihl hrona, navíc s tím, že zná předlohu. Použít pohádkový motiv není úplně jednoduché a tady jde navíc o příběh z 2. světové války. To je tak hrozná část dějin, že prostě potřebuje ukázat realitu. (Tu se podařilo obejít snad jenom vŽivot je krásný.) Tady je proto pro mě nejlepší Werner.  Diamant se měl buď zvýraznit a posunout směrem k pohádce, anebo spíš potlačit a z jeho zázračných schopností udělat náznak. To, že se ho potom Marie opravdu bojí a že ho německý důstojník považuje za zázračný lék, bez toho, že by se choval jako duševně nemocný, ale zůstalo někde uprostřed. Odboj a hlavně osamělý život Marie byl podaný trošku nalehko a konec je taky zvláštní. Pořád ještě zůstala možnost, že se nebezpečí vrátí a vlastně to znevážilo přinesené oběti, zvlášť od Mariina otce. Takže 70%.

Napínavá minisérie z prostředí právě bombardovaného a osvobozovaného francouzského St. Malo. Oceňuji zejména vizuál a také větší množství konfrontací tzv. jeden na jednoho, ať už slovních či soubojových, kdy divák s napětím sleduje, kdo vyhraje či zůstane neprozrazen. Ano, je to někdy až přehnaně zromantizované a fantasy ale hezky se na to kouká.