Nic neříkej (2024)

Zpočátku se mi do tématu konfliktu známého jako The Troubles pronikalo velice obtížně a seriál má v tomto ohledu pomalejší rozjezd. Nicméně o to více vynikají epizody v druhé polovině série. Poslední díly jsem doslova hltala. Výborně zahrané – zejména dámy ve svých rolích excelují. Atmosféra temného období irské historie na vás dýchá velmi, velmi poutavě. Určitě doporučuji.

Tímto námětem jsem se prokousával několik měsíců, přitom to byla hrozná škoda. Irové tu v devíti dílech vypráví příběh z jejich historie – konkrétně ze 70. let minulého století, kdy se vehementně projevovala IRA a rozesmutnila tak svými činy nejednu rodinu. Skoro se až nechce věřit, že se něco takového v Evropě vůbec dělo, ale jenom to utvrzuje v tom, že každý národ v Evropě má svými činy na rukou krev. Bohužel. Finále tohoto seriálu navíc nemělo chybu.

Velmi slušně zpracované vyprávění., které rozhodně nemá v úmyslu zpracovávat "The Troubles" uceleně nebo vyváženě. Prostě příběh dvou katolických sester a jejich rodiny, na který se nabalují ostatní postavy.  Jen si myslím, že Dolours Price byla za mlada mnohem divočejší než dokáže Lola Petticrew herecky zvládnout.  Maxine Peake jako obvykle skvělá.

Belfast, začátek 70. let. Býval to jejich ostrov. Irové se ho snažili vybojovat zpátky, nevedli si špatně, ale… O severní část přišli, a tak se pokouší už nějaký ten pátek vyhrát s Brity nemožnou bitvu. Tahle rodinka bydlela na blbé straně města. Katolická rodinka, nutno podotknout. Mámu deseti dětí Jean McConville kamsi odvezli. Měla donášet Britům. A pak je tu dospívající, vzpurná a tvrdohlavá revolucionářka Dolours Price, která nehodlá být jednou za poslušnou ženušku, ani nechce strávit zbytek života ve fabrice. Spolu se sestrou Marian postupně stoupá po žebříčku členů Irské republikánské armády, organizace, která se různými prostředky snažila zbavit britské nadvlády. A organizace, která v boji za (svou) spravedlnost neváhá obrátit zbraně do vlastních řad. Zajímavé charaktery, sem tam nějaká přestřelka, příležitostně nějaké vzrušení, ale také přešlapování na místě, hodně dialogů, docela velké množství postav, ke kterým si složitěji hledáme cestu. Ocenil bych nějaké ozvláštnění, skutečně silnou scénu, neotřelý nápad… Sečteno, podtrženo: bouřlivá desetiletí, solidně věrná produkční práce, průměrnější podání.

Opírajíc se o skutečně výpovědi aktérů irských Trablů, největší zbraní tohohle seriálu jsou emoce, s nimiž popisuje pohnutky obyčejných lidí, semknuté komunity ze šedivých paneláků Ulsteru, které se rozhodnou přidat k ozbrojenému odporu a boji za nezávislost. A pak taky kamera, s níž jako byste cítili hole s natlučenými hřebíky, jimiž vás tlučou během mírového pochodu, kameny létající kolem hlavy, svištící kulky a střepiny bomb trhající lidská těla. Některé postavy - především Černocha - si nelze nezamilovat, a všechny postupem času rozervou dilemata a rozpory, neboť zbraně nakonec belfastští obracejí nejen proti britským okupantům, ale i proti vlastním lidem. Ona je to sice zábava vykrádat banky s křikem "tohle je pro svobodné Irsko," vyzvednout zbraně, nainštalovat pár bomb a mezitím zajít na Guiness, ale důsledky jsou takové, jaké byste čekali. Podobně jako v seriálu "Vlast" o baskickém hnutí ETA, se ukáže, že násilí nakonec plodí...no, znáte to. Závěrečné povídání a vyrovnávání se s minulostí a přerod v nenásilně politické hnutí, přinášející hlavním aktérům pocity zrady, už není tak zábavné jako akce v prvních dvou třetinách seriálu, ale bylo jistě nezbytné pro ucelený obraz. Na stylovosti seriálu také dodává skvělej soundtrack od převážně irských umělců, sic někdy hapruje dobovost, třebas po přepadení banky v převleku jeptišek, jež se odehrálo někdy počátkem 70.let, spustí skladba Big Time od kapely Rudi, která však vyšla až v 78, na druhou stranu k té scéně se naprosto hodí. A nemyslím, že "Say Nothing" někomu straní nebo dává jednoduché odpovědi, na ty výjevy si každej může udělat názor sám.