Orutorosu no inu (2009)

Přeloženo. (Zajímavý příběh, Nišikido mě pořád o hereckých kvalitách nepřesvědčil, naproti tomu Takki byl super – jeho výstupy jsem si užívala, navíc mi byl děsně sympatický. Takový poučný seriál, který vás chvílemi nechá na vážkách, má smutné i veselé chvilky. Spíš se tu řeší morální a etická stránka věci, než samotné „nadpřirozeno“ – máte schopnost kohokoliv připravit o život či ho vyléčit, co s tím? Lepší 3*, nebýt pár maličkostí (zbytečná snaha až moc poučovat), tak jsou to 4* a sežrala bych jim to i s navijákem i přes všechny nelogičnosti.)(27.03.2014)

Zaprvé jsem na tohle koukla jen z toho prostého důvodu potřebovala jsem temnou doramu. Za druhé mi chybělo temno Maou. Za třetí, hrál tam Ryo a Tackey.
Nelitovala jsem těch cca 10 hodin. I když mi nebyla zodpovězena řada otázek, později jsem si uvědomila, že každý si musí najít ty svoje odpovědi.
Za netradiční a docela zvláštní námět a zpracování dávám 5*. Takových doram musí být víc.(04.11.2012)

Zase jednou něco, co jsem tak úplně nečekal. Z úvodní zápletky o dvou mladých mužích, z nichž jeden je zločincem odsouzeným na smrt který dokáže dotekem vyléčit jakoukoliv nemoc, zatímco druhý je trochu naivní učitel, jehož dotek člověka může okamžitě a bez důkazu zabít, se vyklubalo drama řešící morální aspekty používání obou schopností, manipulaci a zneužívání moci. Bohužel je ale příběh rozvíjen spíš do šířky tím, že se vyskytují stále nové "zvraty", ale už ne do hloubky, kde bych ocenil nějaké odpovědi na hojně kladené otázky (tedy upřímně doufám, že tvůrci nepovažovali za dané, že divák si jednání některých postav vysvětlí obligátním "je to psychouš, co nadělám"). Dalším překvapením byly i flashbacky hlavních postav, které byly animované - musím říct, že mi to přišlo jako dobrý nápad, a i kresbou docela vydařený. Při hodnocení jsem byl na vážkách, ale nakonec se, především díky závanu originality,velmi těsně kloním k vyššímu počtu hvězdiček.(12.08.2012)

Překombinovaná slátanina, mající zajímavý námět, který ale scénáristi, snažící se o co nejvíce šokující zvraty a pointy naprosto zadupali do země. Když se propagoval tento seriál, nejčastěji se zmiňoval fakt, že na něm pracovali scénaristi z Ameriky. Vážně by mě zajímalo, co jiného napsali (na imdb nejsou uvedeni a víc síly do hledání jmen těchhle břídilů nehodlám věnovat), mám pocit, že kdyby si to Japonci napsali sami, udělali by lépe. O naprosté nahodilosti děje budiž důkazem to, že herci často mluvili o tom, že nemají dopředu scénář a až do konce netušili, jak seriál vlastně skončí. Režisér by taky zasloužil vytahat za ucho, protože taková nekonzistence v herectví se jen tak nevidí. Zatímco ústřední trio hraje velmi přirozeně, ostatní důležitější postavy přehrávají až hrůza. Když se nedejbože zástupci obou skupin dostanou do jedné scény, herci hlavních postav vypadají, že se jim hrát nechce a šílené kreace těch přehrávajících pak vystupují ještě více. Vážně jsem věřila, že příběh dvou mladých mužů, dobráka učitele, jehož ruce dokáží zabít pouhým dotykem a kriminálníka, který naopak dokáže dotykem léčit, ale rozhodně toho nehodlá využít pro dobro lidstva, může dopadnout dobře. Jestli já s těmi 3 hvězdičkami ještě nejsem moc hodná...(28.12.2009)