Neortodoxní (2020)

Dobrá je v podstatě jen americká část a následné flashbacky z prostředí ortodoxní židovské komunity. Evropská je celá dost naivní a místy až trapná, poslepovaná z pár solidních momentů a spousty scénáristických oslích můstků, s nerealistickým, nelogickým chováním všech postav. Závěr měl asi být něco na způsob finále zBillyho Elliota, neboVier Minuten, ale úplně se to nepovedlo.

Vlastně jsem naprosto netušila, že jsou ještě někde nějaké židovské komunity, které tak důsledně dodržují stará pravidla a dosti mě toto zjištění překvapilo. A dále docela zajímavé, jak se holka, která neví nic o životě "venku", vypořádává se světem, jaký jej známe my. I když o ní vůbec nic nevíme, jelikož se nevyjadřuje a do hlavy jí nevidíme, možná v tom byl pro tvůrce poněkud prostor pro zlepšení...

Trochu to připomíná seriál Chalífát, ovšem z druhé strany barikády hluboce věřících. Na rozdíl od fanatických islámských teroristů z Chalífátu jsou Chasidký židé ze seriálu Neortodoxní i přes mnoho naprosto nepřirozených pravidel relativně umírnění. Jejich život obtěžkán vírou v boha je řízen tak, aby se z žen staly stroje na výrobu dětí bez ohledu na city. To všechno doprovázejí další nařízení, která jsou pro svobodného ateistu noční můra. Začátek je pro dívku unikající z tohoto prostředí poměrně depresivní záležitost a příběh zatím neukazuje, v čem spočívá její motivace. Přítomné události se začnou střídat s minulostí a tak se celé pozadí sporu postupně odhaluje. Netflix tam klasicky velice rád vidí zástupce LGBT komunity, ovšem na to, že má tato minisérie jen 4 díly, je tam toho už docela dost. Seriál je nelichotivý vhled do radikálního světa židů, kde náboženství může vytvářet mnohem více zla, než by se mohlo zdát. Velice zajímavé a rozhodně to stojí za shlédnutí.

Seriál je krásná, ale dramaticky chladná a zajímavá sonda do naprosto neznámého světa. Alespoň pro mě. Nikdy mě život ortodoxních židů moc nezajímal, ale po shlédnutí jsem jedině ráda, že se k něčemu takovému ani nikdy nepřiblížím. Žít s tím, že jsem jen chodící děloha a poslušná ženuška, jako ve středověku, musí být nepříjemné, když svůj osud takhle žena nevidí. Z části je to takový dokument a ukázka, jak takový lidé žijí. A z té druhé je to právě i taková agitka za někoho, kdo v tom žít nechce a vzepře se. Ta část, kdy se motala mezi berlínskou mládeží mě sice tolik nebavila, ale pořád to bylo dost kvalitně a zajímavě zpracované.

Tak je to úvaha co je  životě cennější. Jestli přes generační ochranná funkce komunity ve které se narodíš a která není závislá na státu a funguje vždy, všude, kdykoli, v jakémkoli místě na zemi.. nebo zde do protiváhy postavená "volnost" Berlínského života různých zmatených mladých lidí kteří utekli od svých komunit a snaží se ze zoufalství a s pomocí dotované zábavy přežít ten svět okolo v takové jakési hipies komunitě která si vystačí co do jídla a ubytování s málem ale co do prostředků na provozování svého koníčka - hudby a vysedávání po kavárnách s miliardami ze společného rozpočtu.  A ještě jedna úvaha v den 28.10.2022 - den vzniku samostatného československého státu. za jeden život kdy se jeden narodil v roce 1915 mohl člověk prožít život v RakouskoUhersku, 1. Československém státu, Německé říši protektorátu čechy a morava, 2. Republice československé po r.45, po nové ústavě v okupované Československé socialistické republice, Československé republice po 89, České a Slovenské federativní republice a závěr života ve svých 78 letech pak doklapat v České republice po r.93... no není to jistota ta komunita? :-)