Nemocnice na kraji města (1977)

Strašně mě tam serou ty komunistický vsuvky: Schůze SSM a tak, ale Dietl si i s propagandou poradil bravurně. Nadčasová elegance a férovost Sovy st, živočišnost MUDr. Štrosmajera, vyčítavé pohledy Emy... postavy jsou vykreslené skvěle a baví i po letech, kdy mohou mladší brát seriál jako výlet do historie Československa.

Styl, jakým se tam měnili doktoři, mi občas připomínal Battle Royale, boj o Železný trůn nebo hru Survivor (pro Dr. Štrosmajera doslova). Zbytek je vztahové a pracovní drama, ovšem ze života, takže si tam každý najde zrcadlo na nějaký aspekt svého života. Rozhodně také stojí za zmínku to, že se postavy, jejich dovednosti i vzájemné vztahy i přes malý počet epizod vyvíjejí. Závěrem bych rád poukázal na to, i částečně ve světle MDŽ před pár dny, jak seriál dává prostor vyniknout ženským postavám (ale není to nic nuceného, "na sílu").

NSR plati, Dietl s Dudkem ze sebe vydavaji maximum a dodavaji napinavy pribeh o tom, kterak se z Arnosta Blazeje po mnoha profesnich i osobnich peripetiich vyklube hajzl non plus ultra, zatimco z jeho protipolu pet mazla Karla Sovy se nejakou nestastnou nahodou stane (patrne) slusny clovek a vzorny lekar. K tomu jim sviti mnoho dalsich postav, z klicovych jmenujme Emu. V druhe serii tehle anticke tragedie si oba panove v satne vymeni kostymy hrdiny a padoucha a sjede se to cele jeste jednou. Na treti porevolucni serii uz hadam nikdo, nejmene ze vsech sjednocena BRD, nemela zaludek, takze se rozlozeni uloh uz nedozvime…

Sloučení diváckého seriálu a vyššího uměleckého uchopené mistrem dialogů Jaroslavem Dietlem podložené promyšlenou Dudkovou režií a vynikajícím hereckým obsazením není vhodné zlehčovat srovnáváním s polistopadovým úpadkem rádobypokračováním seriálu během devadesátých let. Prakticky bez výjimky povýšili herci své role na nadčasové typy. Normalizační odér po desetiletích prakticky zcela vyvanul. Resentimenty ztratily smysl; je to už takřkapůlstoletí od premiéry této koruny tvorby pro většinového československého (nejen českého) diváka.

Seriál, ke kterému jsem nahlížel dost skepticky. Postupem času si mě i přes zjevné chyby v herectví a špatných věcí v mizanscénách ten seriál získal až nečekaně. Finále možná malinko unáhlené, ale musím uznat, že seriál je to dnes kultovní. Je ale jasné, že kdyby to někdo natočil dnes, bylo by to asi dost vysmívané. Ale jiná doba...