Naše generace (2025)

Dokument o tom, jak pražští intelektuálové vidí jednotlivé generace. Západní dělení je trochu násilně naroubováno na české poměry, takže to často míří mimo. A stačí vyjet za Prahu a je to složitější než vyhrát hádku s manželkou. Např. ten díl o generaci Z a třeba ta jejich velká starost o záchranu planety: Minimálně dvakrát ročně se u nás v regionu dělají akce na úklid přírody a když tam rodiče svoje děti nedotáhnou, samotné je tam nepotkáte. Úklidové čety se skládají primárně z rodičů generace X/Y. A že by pečovali o přírodu neorganizovaně jsme si tam také nevšimli. Zajímalo by mě, jestli je to Praze lepší, nebo autoři čerpali primárně z žalozpěvů na sociálních sítích. Stačí vyjet za Prahu a je to složitější než vyhrát hádku s manželkou. Třeba ta velká starost o záchranu planety: Minimálně dvakrát ročně se u nás v regionu dělají akce na úklid přírody a když tam rodiče svoje děti nedotáhnou, samotné je tam nepotkáte. Úklidové čety se skládají primárně z rodičů generace X/Y. A že by pečovali o přírodu neorganizovaně jsme si tam také nevšimli. Zajímalo by mě, jestli je to Praze lepší, nebo autoři čerpali primárně z žalozpěvů na sociálních sítích.

Pěkně přehledně a stručně vysvětleny generace v jejich kontextu. Přišla mi zajímavá myšlenka, že generace Z (naše) je generací originality a smíření se s tím, že svět je samá změna. U vysvětlování pohostinnosti a přidávání knedlíků u generace Baby boomers (naše babičky) jsem zase přemýšlela nad tím, jestli "generace pohostinných babiček" je jenom to naše a budoucí babičky už budou k vnoučatům přistupovat jinak? Třeba úplně mimo jídlo?

Přesněji vyjádřeno - o tom v uchopení tématu režisérkou i scénáristkou Počtovou není ani slovo - je to seriál o postupném rozplývání hodnot, kázně, kvality a kontinuity. Kdybychom zejména pro generace polovzdělaných (Y) a čtvrtvzdělaných (Z) hledali předchůdce, najdeme je v tzv. zlaté mládeži dvacátých až čtyřicátých let minulého století. Potlačování historické paměti - základu hodnotové (sebe)reflexe - každé generace je patrné i na tvůrkyni Janě Počtové. Proto lze bez větší nadsázky tuto její snahu o kontinuitu charakterizovat jakoseriál soudobé kretenizace českého národa;není divu, že existuje kontinuitní opozice, která je vztažitelná k radikálním složkám obou pomyslných stran pomyslného politického spektra. Není to jen otázka naše; jedná se o celoevropský problém, který je i na dálku patrný také v Ruské federaci.

Seriál obsahuje čtyři díly, takže těch myšlenek zaznělo mnoho, tudíž se nemohu vyjádřit ke všem, jelikož si taky každou nepamatuju, ale pravda je, že porovnání generací je zajímavé. Ostatně první dvě vyrůstaly v totalitách a s trváním nebo následky světové války/válek. Naopak ty další už si mohly oddychnout. Svoboda v devadesátkách, ovšem za to pořádná a bez hranic a současný moderní svět nad jehož pojetím kroutím hlavou nejedna babča či dědek. Jo, 100 druhům pohlaví prostě dříve narození neporozumí. Fakt je, že o tomhle by se daly psát eseje. Dnes jsem četl statistiku, že ti co vycházejí ze školy stále častěji odmítají pracovat v zaměstnáních 5 pracovních dnů a první výplatu chtějí minimálně 40 tisíc. Tak to jsem zvědav, kam se to bude vyvíjet, ovšem generace budoucí, jak je asi budou nazývat (XZ, ZY, ZZ?), dostanou planetu ve velmi nedobrém stavu a navíc je budou vychovávat právě zmíněné generace poslední, pokud se budou vůbec rozmnožovat, což už je také spíše výjimka. Takže je otázka, zda máme být ohledně vývoje optimisté nebo pesimisté. Já se přikláním spíše ke druhé variantě.

Každá generace má svoje problémy kvůli kvůli geopolitické či sociologicko-politické situaci. A tenhle dokument alespoň pomůže těm, co do toho nevidí, se líp zorientovat.  Je to zpracováním sice dokument spíš pro první dvě probírané generace, ale to na kvalitě nijak extra neubírá. Určitě by se dal zpracovat mnohem líp a zábavněji, ale jako mapa je za mě dostačující.